Problémem je, že lidé chtějí sociální jistoty za podmínek, jaké jsou teď... Aby nastaly sociální jistoty o jakých levicově orientovaní lidé sní (levné byty pro všechny, vyrovnaný dluh), muselo by dojít k některé z těchto situací:
1. Přiletěl by mimozemšťan, který by dluh zaplatil a zafinancoval by taky výstavbu bytů.
2. Centrální banka může ty peníze natisknout, ale to by nám zas hrozila hyperinflace.
3. Návrat komunismu, resp. socialismu. A k tomu mám jeden hezký citát, který řekl Winston Churchill: "Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je naproti tomu vlastní jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy."

Chápu levicově orientované lidi, taky by jsem chtěla všechny ty sociální jistoty. Ale je potřeba vidět i realitu.


1. Klasický přístup levice a jejich voličů... nezajímá je kdo, jak, proč a hlavně z čeho bude své populistické sliby platit... prostě žijeme teď a tady, budoucnost nás nezajímá, hlavně nás zajímá náš soused a určitě přijdou nejací spasitelé, co nás zachrání... nevím proč, ale tato mentalita mi připomíná jisté etnikum.

2. Solidarita. Ta by měla být (alespoň podle mého mínění) založena na dobrovolnosti. Jenže problémem levicově orientovaných voličů je to, že solidaritu vyžadují povinně... A hlavně ji vyžadují po jiných lidech, po sobě určitě ne.

Dokonce i Švédsko, Mekka levičáků, už prostě končí.
Je potřeba podívat se taky na historii Švédska. Mezi roky 1870–1970 byl švédský růst po Japonsku největším na světě. V roce 1970 bylo Švédsko čtvrtým nejbohatším členem OECD, po USA, Lucembursku a Švýcarsku. (To všechno bylo ještě před érou "socialistického blahobytu" a zásahy státu do chodu státu byly nízké). Jenže pak se moci chopili lidé, kteří prosazovali tento "socialistický blahobyt" a začalo se přerozdělovat. A najednou byl růst pomalejší než v ostatních zemích. Během 70. let se veřejný sektor stával větším a neproduktivním a trh práce byl regulován. Od roku 1976 do roku 1982 musela být pětkrát devalvována měna, celkem o 45 %. Průměrné tempo růstu kleslo o polovinu na 2 % v 70. letech a klesalo dále v 80. letech. V devadesátých letech došlo k velké krizi.
Po více než třiceti letech vysokého zdaňování a růstu státu blahobytu už není Švédsko čtvrtou nejbohatší zemí OECD, ale je až na 17. pozici. Tedy volný trh umožnil růst bohatství a až poté se začal sociální stát přerozdělovat a ne naopak. Spíš než o fungování by bylo trefnější mluvit o vyhnívání. Prostě Švédsko se veze na tom, co se díky volnému trhu povedlo získat.

To ani nemluvím o tom, že nárůst kriminality se tam zvednul i o stovky procent. Jak to je možné? Rozvodovost a rozpad rodiny se enormně zvyšuje. A hodně lidí (daňových poplatníků) odchází raději do UK a dalších zemí. Proč odcházejí z takového "blahobytu"?

Čtěte také:

Současná asociální vláda dělá z lidí chudáky a otroky. Kdy už to peklo skončí a přijede sv. Bohumil na bílém koni?

Levice sílí, pravice upadá

Jsem Jiří Paroubek, kdo je víc?