Soudkyně Langerová "prvnímu polistopadovému disidentu" Smetanovi nijak neublížila. Hlavně si uškodil on sám.

Autor: Zdeněk Jemelík | Publikováno: 7.5.2012 | Rubrika: Zamyšlení
Bordel

 

Případ Romana Smetany vejde do dějin českého trestního řízení díky neuvěřitelnému

souběhu úspěšnosti kverulace odsouzeného vandala, náklonnosti předsedkyně Českého

helsinského výboru Anny Šabatové k podivným existencím a bezbřehého populismu

ministra nespravedlnosti Jiřího Pospíšila.

 

Jen „pro pořádek“ připomenu výchozí příběh. Za poničení volebních plakátů ODS obžaloval

státní zástupce Romana Smetanu pro trestný čin poškozování cizí věci a poškozená strana

se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Případ náhodně „napadl“

soudkyni Markétě Langerové, manželce známého představitele ODS. Obžalovaného

odsoudila k náhradě škody a 100 hodinám obecně prospěšných prací. Odsouzený nahradil

škodu, ale trest obecně prospěšných prací nevykonal. Soudkyně neměla ze zákona jinou

možnost než mu jej přeměnit na domácí vězení, které ale odmítl přijmout. Nebylo pak

jiné cesty než opět přesně podle zákona uložit mu trest odnětí svobody v trvání 100

dní. Roman Smetana se nějaký čas vyhýbal nástupu trestu, ale nakonec se vydal policii

před televizními kamerami při odborářské manifestaci v Praze. Tím na sebe upozornil

nepřehlédnutelným způsobem.

 

Případ vzbuzoval od počátku velký zájem veřejnosti a rozpoutala se debata, zda se má

jeho čin posuzovat jako trestuhodné vandalství, nebo jako projev politického přesvědčení,

za který trestat nelze.

 

Na soudkyni se snesla sprška obvinění, že jako manželka politika ODS soudila podjatě.

Ale sám obžalovaný se při hlavním líčení vyjádřil, že ji za podjatou nepovažuje. Tvrdost

útoků na ni byla zčásti způsobena neznalostí práva: hlídací podvraťáci demokracie, kteří

se na případu s chutí pásli, se příliš nesnažili vysvětlit veřejnosti, že následná opatření po

neodpracování trestu obecně prospěšných prací jsou jen výsledkem prosté aritmetiky

postupu, závazně stanoveného zákonem. Roman Smetana dostal soudkyni do postavení,

z kterého neměla kam uhnout. Markéta Langerová mu ublížila buď málo nebo vůbec:

hlavně si uškodil sám.

 

Je příznačné, že bulvár, který se na případ vrhl jako na novou, vítanou senzaci, nepátral

po možných politických vazbách žalobce, a nezkoumal, zda měl možnost vyřídit věc

odklonem, a pokud ji měl, proč ji nevyužil. Vzhledem k nepatrné škodě a Smetanově

ochotě ji nahradit skutečně bylo možné věc vyřídit mimosoudně. Tak to ale bývá: soudci

jako koncový článek trestního řízení nesou v očích veřejnosti odpovědnost i za to, co

jejich rozhodování předcházelo. V řadě případů ale se zmetkovými podklady, dodanými

žalobcem, bezchybné řízení vést ani nemohou.

 

Roman Smetana se cítil být sám sobě lepším soudcem než Markéta Langerová a

sebevědomě se rozhodl, že zaplacením škody je věc pro něj vyřízena. Kupodivu našel

podporu u části veřejnosti a začal se stylizovat do úlohy národního hrdiny, který se

podjaté „odesácké“ soudkyni nepodrobí. Přivlastnil si právo vyjádřit politický názor

ničením cizího majetku. Nevyužil žádný opravný prostředek, takže rozsudek nabyl právní

 

moc a po postupné přeměně původního výroku až na výkon trestu odnětí svobody vedl

k vydání zatykače. Tím, že se neodvolal proti výchozímu rozsudku, se připravil o možnost

uplatnění mimořádných opravných prostředků

 

Nespokojenost s rozsudkem není nic mimořádného a trestní řád nabízí řadu možností

k jeho zvrácení. Nevyužít je a stěžovat si pak na křivdu je čistá kverulace. Roman Smetana

ale ukázal cestu: přesvědčujeme se, že v Absurdistánu, nedbajícím nezpochybnitelnosti

právního řádu, v němž resort spravedlnosti řídí lidsky a profesně nevyzrálý populista, za

jistých okolností může být kverulace úspěšnější než řádný postup podle zákona. To je

ovšem konec iluze o České republice jako o právním státu.

 

Mimo jiných zastánců Romana Smetany se jako nejvýznamnější přímluvkyně u ministra

nespravedlnosti zapletla do případu Anna Šabatová, disidentka, dříve zástupkyně

veřejného ochránce práv, nyní předsedkyně Českého helsinského výboru. Má zřejmě

vzácné porozumění pro pochybné existence: před Romanem Smetanou se těšila její

podpoře Kateřina Mauerová, odsouzená v tzv. „kuřimské kauze“, které radila při obstarání

identity pro Aničku – Barboru Škrlovou. Kvůli „kuřimské kauze“ mimo to nepřípustným

způsobem zasáhla do nezávislosti soudu: intervenovala u předsedkyně Městského soudu

v Brně Marcely Komárkové, aby v zájmu urychlení věc přidělila nepříslušnému soudci.

Marcela Komárková se za vyhovění jejímu přání dostala před kárný soud. Nyní Anna

Šabatová našla zalíbení v kverulucícím vandalském „hrdinovi“. Nespokojila se s pobídkou

k podání stížnosti pro porušení zákona, ale rovnou se dožadovala, aby se ministr postaral o

propuštění odsouzeného na svobodu ještě před soudním rozhodnutím.

 

Jiří Pospíšil vzal v úvahu silný mediální ohlas kauzy a zavětřil vítanou příležitost k posílení

své popularity. Ve čtvrtek 3. května 2012 oznámil rozhodnutí podat Nejvyššímu soudu

ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch Romana Smetany. Učinil tak po poradě se

svými náměstky a po vášnivých debatách s právníky ministerstva, kteří nebyli v názorech

jednotní. Stížnost pro porušení zákona je výlučnou osobní pravomocí ministra, jemuž

ministerstvo pouze slouží jako servis: bez ohledu na zmiňovanou diskusi odpovědnost za

pochybné rozhodnutí leží pouze na něm.

 

Na vypracování stížnosti se pilně pracuje, takže Nejvyššímu soudu ČR by měla být

odeslána v polovině následujícího týdne. Její součástí bude i žádost, aby Nejvyšší soud ČR

uvážil přerušení výkonu trestu; podle novely trestního řádu má rozhodnout do 14 dnů od

doručení ministrova podání. Dodávám, že rozhodnutí a vyhotovení písemného rozhodnutí

a jeho doručení stranám řízení není totéž.

 

Podáním návrhu na přerušení výkonu trestu Jiří Pospíšil nepřímo vyjádřil očekávání, že

Nejvyšší soud ČR zruší rozsudek okresního soudu a v dalším vývoji již Romanu Smetanovi

návrat za mříže hrozit nebude. Ostatně, ač ministrovi nespravedlnosti nepřísluší veřejně

přehodnocovat rozsudky, ve vystoupení v Událostech, komentářích dne 3. května 2012 se

vyslovil, že vzhledem ke spojení Smetanova nezákonného jednání s vyjádřením politického

názoru se věc možná neměla dostat před soud, ale měla být řešena např. pokutou ve

správním řízení.

 

Soudci Nejvyššího soudu ČR mohou jeho prohlášení chápat jako vzkaz, jak by si pan

 

ministr představoval jejich rozhodnutí. O to zajímavější bude rozsudek. Poslední takový

vzkaz jim pan ministr zanechal při návštěvě soudu v devátý den svého druhého mandátu.

Tehdy označil za kontroverzní sedm nevyřízených stížností pro porušení zákona, podaných

exministryní Danielovou Kovářovou těsně před odchodem z úřadu. Nezávislí soudci

pak vyhověli jen stížnosti ve prospěch pražského radního Langmajera, ač dříve zamítali

stížnosti Daniely Kovářové jen výjimečně.

 

Kdyby nebylo Pospíšilova populistického rozhodnutí, případ Romana Smetany by zůstal

bezvýznamnou kauzou, která by brzy upadla v zapomnění. Byl mu uložen trest, který „lze

odsedět na čaganě“. Využitím novelizované zákonné úpravy institutu podmíněného

propuštění z výkonu trestu odnětí svobody by Roman Svoboda mohl dosáhnout návratu na

svobodu i dříve než po odpykání poloviny trestu, a to s téměř úplnou jistotou, že návrat za

mříže by mu nehrozil. Praktický význam ministrova rozhodnutí pro něj to výrazně oslabuje.

Bude-li Nejvyšší soud ČR zacházet s touto ministrovou stížností jako s každou jinou, v době

jeho rozhodnutí ve věci již bude odsouzený dávno na svobodě. Vyřídí-li ji přednostně,

popře svou nestrannost a nezávislost.

 

Klást důraz na okamžitý prospěch z případného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o

přerušení výkonu trestu do rozhodnutí o stížnosti je krátkozraké a ošidné. Má-li soud

rozhodnout do 14 dní, nemůže se případem zabývat do hloubky, může se ukvapit a

nakonec může stížnost zamítnout a navodit nutnost návratu odsouzeného do vězení. Znám

z vlastní praxe případy tří odsouzených, kteří toto zažili. Návraty jsou z psychologického

hlediska těžší než počáteční nástup. Opět: u nezávislého a nestranného soudu by veřejně

projevená ministrova přízeň ve prospěch odsouzeného neměla být zárukou vyhovění

stížnosti. Přerušení výkonu trestu je tak odchodem do nejistoty.

 

Jiří Pospíšil ví, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR může padnout až po odpykání

Smetanova trestu. Stížnost prý podává hlavně proto, aby získal judikatorní odpověď na

otázku trestnosti jednání, u něhož dochází k průniku dvou ústavních práv: svobody projevu

a ochrany majetkových práv. Z tohoto hlediska považuji jeho usilování za nadbytečné.

Kromě toho, že k řešení ústavněprávních otázek je příslušný ústavní soud (k němuž se

ovšem Roman Smetana nemůže obrátit, protože nevyužil dosažitelné opravné prostředky),

paušální odpověď neexistuje. Panu ministrovi by asi ztuhl vemlouvavý úsměv ve tváři,

kdyby v průběhu nějaké volební kampaně vandalové udělali ODS např. na území kraje

ve velkém totéž, co Roman Smetana v Olomouci v malém. Srovnávané příklady by se

zřejmě lišily společenskou nebezpečností, ve výsledku odlišným trestem. Zohlednění

společenské nebezpečnosti trestní řád umožňuje i bez judikátu, který si Jiří Pospíšil hodlá

tímto způsobem obstarat. Není ostatně vyloučeno, že odvolací soud by rozsudek Markéty

Langerové zrušil nebo zmírnil právě pro malou společenskou nebezpečnost skutku, kdyby

se ovšem Roman Smetana obtěžoval obranou svého zájmu zákonnou cestou.

 

Na okraj dodávám, že ministrova citlivost na ústavněprávní stránku případu mě přímo

dojímá. Když vzal zpět stížnost pro porušení zákona, kterou ve prospěch Josefa Tesárka

a Rudolfa Blažka podala Daniela Kovářová, znásilnil ústavní právo odsouzených na

zákonného soudce a na soudní ochranu, neboť tehdy již bylo nařízeno veřejné projednání

stížnosti. Pravda, trestní řád, který vznikl v r.1961, dávno před zahrnutím Listiny základních

práv a svobod do našeho právního řádu, to dovoluje: ale ústavní právo je nadřazeno právu

 

procesnímu. Kdyby se tehdy soudci Nejvyššího soudu ČR ohradili ústavní stížností, asi by

proti panu ministrovi uspěli.

 

Je možné, že tato stížnost pro porušení zákona bude z historického hlediska první nebo

jedna z prvních, při které Nejvyšší soud ČR bude rozhodovat také o návrhu na přerušení

výkonu trestu do rozhodnutí ve věci. Až donedávna měl ministr spravedlnosti právo takové

rozhodnutí učinit sám. S výjimkou výše zmíněných odsouzených Rudolfa Blažka a Josefa

Tesárka, kteří na Pospíšilův zásah do jejich ústavního práva reagovali útěkem do Thajska,

s tím nebyly žádné zvláštní potíže. Ale Jiří Pospíšil připravil novelizací trestního řádu

o toto právo nejen sebe, ale také všechny své nástupce, z nichž někteří ho za to možná

budou v budoucnu proklínat. Přirozeně tím řadě budoucích odsouzených zajistil delší

nepříjemné čekání na rozhodnutí o propuštění, ale to ho jistě nebolí.

 

Přístup Jiřího Pospíšila k případu Romana Smetany se výrazně odlišuje od jeho dosavadní

praxe. Ve srovnání se svými předchůdci podává stížností pro porušení zákona ve prospěch

odsouzených podstatně méně. Naprostá většina předkladatelů podnětů

dostává jednověté vyrozumění, podepsané ilegálem – stážistou ze státního zastupitelství,

vydávajícím se za ředitele odboru ministerstva – že pan ministr neshledal důvod

k vyhovění podnětu. Velká část podnětů jsou obsáhlé elaboráty, obsahující rozbor vad

napadeného řízení: jejich zamítnutí se podává bez odůvodnění, neboť muzeální trestní

řád ministrovi neukládá povinnost cokoli vysvětlovat a obyčejná lidská slušnost do výkonu

spravedlnosti nepatří. Rozklad proti zamítnutí podnětu se nepřipouští, poněvadž Jiří

Pospíšil si osobuje nárok na neprolomitelnost rozhodnutí, jinak příslušející rozsudkům.

 

Na rozdíl od Romana Smetany odmítnutí předkladatelé podnětů ke stížnosti pro

porušení zákona bývají většinou odsouzeni k víceletým trestům a až na nepatrné výjimky

přinejmenším využívají možnosti odvolání proti prvostupňovému rozsudku.

 

Odlišná je i rychlost vyřízení tohoto podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. V tomto

případě se rozhodlo během několika dnů. Běžný podnět pro porušení zákona obvykle

práchniví několik dní, týdnů i měsíců ve skříních ministerských kanceláří. Většinou pak

putuje na místně a věcně příslušné státní zastupitelství, jehož státní zástupci provedou

analýzu spisu a vrátí jej ministrovi s nezavazujícím doporučením, jak má s podnětem

naložit. Celý proces někdy trvá i déle než rok. Žádost o urychlené vyřízení a vypuštění

zákonem nepředpokládaného přezkumu státním zastupitelstvím má velmi často přesně

opačný účinek. Někdy by bylo rychlé vyřízení účelné, protože by umožnilo projednání

stížnosti pro porušení zákona ve společném řízení s dovoláním. Sám jsem se opakovaně

pokoušel této zákonem předpokládané možnosti využít, ale ministerstvo ji průtahy při

přezkumu podnětu vždy zmařilo.

 

Důvody odlišnosti přístupu Jiřího Pospíšila k případu Romana Smetany nejsou úplně

jasné. Za nejpravděpodobnější považuji honbu za osobní oblibou. Jiří Pospíšil má štěstí,

že odsouzený nepůsobí dojmem milionáře, takže se nenabízí podezření z korupčního

ovlivnění ministrova chování. Jistě mu to závidí naivní Daniela Kovářová, která nechala

propustit z výkonu trestu Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, domněle vlastnících uloupených

74 milionů Kč. Úředníkovi, který píše stížnost pro porušení zákona pro Romana Smetanu,

může závidět bezpečí kladenský soudce Matula, nezákonně stíhaný kvůli sepsání řádně

 

odůvodněné stížnosti pro porušení zákona ve prospěch výše zmíněných odsouzených, jejíž

projednání Nejvyšším soudem ČR Jiří Pospíšil svévolně zmařil, a nádavkem postavil pana

soudce dočasně mimo službu.

 

Stížnost pro porušení zákona ve prospěch Romana Smetany možná přejde do učebnic

trestního práva jako příklad, „jak se to nemá dělat“. Bude patrně jedinou stížností pro

porušení zákona, kterou ministr podal ve prospěch odsouzeného, jenž o jeho zásah sám

nepožádal, v soudním řízení projevil pohrdání institucemi státu včetně soudu, řádně se

nehájil a nevyužil opravné prostředky.

 

Autor je členem spolku Šalamoun. Titulek upraven redakcí ePortál.

 

Čtěte také: 

 

Langer je gauner a Smetana hrdina

 

Disident nebo vandal?

 

Populistická ODS chce osvobodit vandala Smetanu. Především Pospíšil a Němcová by se měli stydět!

Klíčová slova: Jiří Pospíšil  | Miroslava Němcová
6414 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Petr Hampl a Martin Konvička znesvětili Lavičku Václava Havla v Českých Budějovicích. Lidé jsou zdrceniBezprecedentní pokrytectví ODS?Starosta Čižinský vyhlásil na Praze 7 stav klimatické nouze. Budou se řezat výfuky i ruce, omezí se souložení a Greta dostane pomníkNamísto přestavby přístavbaRozvojové Česko a kapitalistická Čína

euPortal.cz

Důležité upozornění! Klasická lidovecká přetvářka opět před volbami v akciKulaci dneška?! Švédsko kráčí ve šlépějích bolševizmu - děti nepřátel režimu jsou ve školách mučeny a zesměšňovány

Eurabia.cz

Sorosovy neziskovky připravují další vlnu útoků na pozice v státní správě! Chtějí další místa obsadit svými lidmiNebyl to žádný sluničkářsky sráč a zbabělec. Když viděl muslimy vraždit kolemjdoucí v Londýně vzal svůj skateboard a začal s ním muslimy mlátit

FreeGlobe.cz

Stovky nelegálních imigrantů z Afriky okupovaly největší francouzské letiště. Křičeli, že Francie nepatří Francouzům. Co dostali za odměnu? (+ video)Digitální vražda a vymazání ze světa. Ukázkový případ nepohodlného novináře Alexe Jonese

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Zběsilému úsilí téměř všech našich oficiálních médií, aby všichni naši lidé proklínali Rusko, do nebes vynášeli Ameriku a byli náruživými fandy EU a NATOBezradnost KSČM podporující v čele vlády oligarchu a současně se tvářící jako sociálně, ekologicky, a kdoví jak ještě starostlivou politickou stranu

eOdborar.cz

Britští dělníci tleskají stoupencům Brexitu, které by před třiceti roky hnali klackyČeši jsou zase pro smích a za totální idioty aneb sankce proti Rusku dodržujeme asi jenom my ...

ParlamentniListy.cz

Strana hulvátů a dobytků, rétorika jak od K. H. Franka. Tady nejde jen o jednoho čičmundu z Jesenice, varuje Petr Žantovský. Další důkaz mu poskytlo Šafrovo forumČunkodomy pro Chanov. Drsné regionální sdružení opět vyvolalo rozruch, postavili se mu Piráti
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění