Důkaz víry

Autor: Jan Doležal | Publikováno: 9.7.2004 | Rubrika: Zamyšlení
Konzervatismus

motto: "Nemůžu nikomu nic dokázat, aniž by předtím alespoň něčemu uvěřil"

Je vícero možností, jak odlišovat různě vysoké formy existence. Schopnost abstrakce je jedno z poměrně dobrých kritérií. Kámen abstrakci nepoužívá vůbec. Zvířata už například dokáží zobecnit pojem člověk - poznají, že se jedná o člověka, přestože konkrétně Frantu ještě nikdy neviděli. Člověk využívá abstrakci na ještě vyšší úrovni - používá vzorce, modely. Pokrok člověka je spojen s abstrakcí. V čem se zásadně liší současně používané výkonné programovací jazyky od těch zastaralých? Používají objekty, jejichž základní stavební složkou je opět abstrakce. Vypadá to tedy, že abstrakce (a modelování, zjednodušování, zobecňování) složité skutečnosti je něčím vysokým, prostředkem, který žene vývoj dopředu. Lze tomuto fenoménu podrobit filozofii? Na první pohled zcela různé modely mohou stejně dobře popisovat jednu skutečnost. Například při vzniku kvantové teorie se paralelně vyvíjely dva popisy: Heisenbergovy matice a Schrodingerovy operace s funkcemi. Pomocí úplně jiných prostředků jsme tak schopni popsat totéž, dosáhnout stejných výsledků.

Zkusím navrhnout jeden možný model popisu lidského chování. Předpokládejme, že pro výpočet svého štěstí má každý člověk v sobě zabudovanou jistou složitou funkci, která je měřítkem jeho spokojenosti. Vstupem jsou všechny parametry prostředí. Ty se časem mění a zároveň se vyvíjejí váhy těchto parametrů ve výsledném součtu, který je právě naší funkcí štěstí. Potěšení funkci zvyšuje, utrpení snižuje. Každý se snaží samozřejmě funkci udržovat co nejvýš.

Jen hloupý člověk šplhá stále slepě do kopce do lokálních maxim. Chytřejší se nejprve rozhlédne, jestli není lepší sejít trošku z kopce a tím se dostat k ještě vyšší hoře. Nejprozíravější člověk může dokonce chtít projít údolím až do vyššího pohoří, kde se dostane ještě výš. Něco obětujeme - nebo chcete-li ekonomicky - investujeme v očekávání, že se nám to jednou vrátí i s úroky. Proto se třeba "trápíme" studiem na vysoké škole.

Při depresi máme možnost sáhnout po alkoholu či jiných drogách, které nás sice momentálně povznesou, ale o to hůře na tom budeme poté. Obdobně funguje i pohádkové zaprodání se ďáblu. Kdo se s tíživou situací vyrovná sám, což pro něj ale bude zprvu obtížnější, dostane se ve výsledku výš. Už jen tím, že se problémy naučí řešit. Nyní již dokážu pochopit, proč někteří věřící dokáží v životě trpět, ba dokonce obětovat se, aby se pak v posmrtném životě měli o to lépe. Myšlenka na krásný posmrtný život jim natolik zvedá funkci štěstí, že obětování v tomto životě je vedle toho maličkost. Záleží na síle víry. Já však tuto víru nesdílím, a proto se chovám jinak. Každý člověk je totiž jiný, má tudíž jiné koeficienty funkce štěstí a je pro něj správné něco jiného.To, co je správné pro jednoho, nemusí být vůbec správné pro druhého. Proto jakákoliv společná pravidla každého okrádají o možnost dosažení vyššího štěstí. Pro mě jsou to například společná náboženská a zvyklostní omezení. Jsou ovšem situace, kde je výhodné některá společná pravidla přijmout - pokud získáme víc. Na tomto principu stojí pravá demokracie. Naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. Tím jsme se také povýšili nad zvířata a zákony džungle. Nemusíme se bát vyjít na ulici s tím, že nás někdo zastřelí, aby si vzal naše věci. A my také nikoho na ulici nepřepadáme. Z těchto omezení sebe samých všichni nakonec těžíme a bojujeme společně proti těm, kteří je nerespektují. Ale jak se to liší třeba od svaté války? Jde jen o to, čemu věříme.

Všimněme si, že na začátku každé teorie (modelu) jsou definovány předpoklady neboli axiomy. Jsou to kořeny, od kterých se pak teorie odvíjí. Odvozujeme z nich nové pravdy, ze kterých odvozujeme další pravdy. Vraťme se však k úplným kořenům. Ty poznáme tak, že je už z ničeho jiného neodvozujeme. Pokud ano, tak to nejsou kořeny, ale musíme opět sestoupit o patro níž. Když se nejedná o důkaz kruhem (a takový důkaz důkazem vlastně vůbec není), musíme se tedy dostat až k těm nejzákladnějším kořenům, ze kterých teorie vychází. Tyto axiomy nám nikdo nedokazuje, a tudíž jim musíme uvěřit. Pokud jim uvěříme a v dalším odvozování není chyba, věříme i celé teorii.

V mé teorii funkce štěstí je předpokladem funkce sama. Abychom mohli teorii věřit, musíme nejprve uvěřit existenci této funkce.

V matematice nám připadá, že se vše dá odvodit a dokázat. Omyl. I matematika vychází z axiomů, kterým je nejprve nutno uvěřit, přestože to většina lidí vnímá úplně samozřejmě. Konkrétně v matematice je axiomem několik základních pravidel o množinách, ze kterých už odvodíme vše ostatní.

A co pak takové náboženství? To se celé odvíjí od boha. Křesťan, buddhista, ani muslim nikdy ateistovi nedokáže existenci boha a naopak. Bůh nelze dokázat, musíme v něj opět uvěřit. Křesťanům pak ani nevadí, že v jejich nauce je podle "kacířských" šťouralů logická chyba. Praví se, že bůh je vševědoucí a zároveň, že člověk má svobodnou vůli. Jestliže je bůh vševědoucí, ví přesně, co člověk udělá v příští chvíli. Takže má chudák človíček předurčený osud. Ale jak může potom mít svobodnou vůli?

Dokažte mi cokoli, aniž bych vám předtím nemusel alespoň něco uvěřit! Nepovede se Vám to, protože na počátku musíme vždy něčemu uvěřit, přestože si to někdy ani neuvědomujeme. Každý z nás je tedy věřící, pouze záleží na tom, čemu uvěří a jakou abstrakci pak používá. Křesťan si pak svoji teorii buduje na Bohu, matematik na základních axiomech matematiky, já na funkci štěstí - a pro každého je správná pouze ta teorie, která vychází z kořenů, kterým věří. Neexistuje tedy společné dobro, pravda, ba dokonce cokoliv společného, pokud nevěříme společným axiomům. A nejsnadněji čemukoli uvěří dítě. Proto se třeba náboženství šíří po rodinách.

Myslíte, že jsem vám dokázal, že na počátku všeho je víra? A jak můžu víru dokázat, když mi předtím musíte nejprve něco uvěřit:)

3420 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupujeZe zápisníku demonstrantaO co jde v případu Koněv? Veřejná služba? Ne, propaganda!

euPortal.cz

Objevuje se u nás stále větší počet osob zahalených v islámských nikábech?Evropská unie je škůdcem, parazitem, vrahem a rakovinou Evropy. Pokud chceme, aby Evropa přežila, musíme zrušit totalitní neomarxistickou instituci s názvem Evropská unie

Eurabia.cz

Miliardový byznys s ilegální imigrací a uprchlíky. Reportáž italské TV ukazuje pravdu o migraciVzdělání ve Švédsku rapidně upadá. Například mnozí švédští policisté neumějí psát

FreeGlobe.cz

Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?Tyranie pánů sociálních sítí

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Odstranění pomníku maršála Koněva z náměstí Interbrigády je vítězstvím fašizmu v naší zemiLubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem...

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Debilové. Přepište listopad, ČT! Šméčko, Babiši. Čapí hnízdo rozpálilo umělceKoněv? Ovčáček ukázal prstem. A dotyčný drtivě odpověděl
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění