Důkaz víry

Autor: Jan Doležal | Publikováno: 9.7.2004 | Rubrika: Zamyšlení
Konzervatismus

motto: "Nemůžu nikomu nic dokázat, aniž by předtím alespoň něčemu uvěřil"

Je vícero možností, jak odlišovat různě vysoké formy existence. Schopnost abstrakce je jedno z poměrně dobrých kritérií. Kámen abstrakci nepoužívá vůbec. Zvířata už například dokáží zobecnit pojem člověk - poznají, že se jedná o člověka, přestože konkrétně Frantu ještě nikdy neviděli. Člověk využívá abstrakci na ještě vyšší úrovni - používá vzorce, modely. Pokrok člověka je spojen s abstrakcí. V čem se zásadně liší současně používané výkonné programovací jazyky od těch zastaralých? Používají objekty, jejichž základní stavební složkou je opět abstrakce. Vypadá to tedy, že abstrakce (a modelování, zjednodušování, zobecňování) složité skutečnosti je něčím vysokým, prostředkem, který žene vývoj dopředu. Lze tomuto fenoménu podrobit filozofii? Na první pohled zcela různé modely mohou stejně dobře popisovat jednu skutečnost. Například při vzniku kvantové teorie se paralelně vyvíjely dva popisy: Heisenbergovy matice a Schrodingerovy operace s funkcemi. Pomocí úplně jiných prostředků jsme tak schopni popsat totéž, dosáhnout stejných výsledků.

Zkusím navrhnout jeden možný model popisu lidského chování. Předpokládejme, že pro výpočet svého štěstí má každý člověk v sobě zabudovanou jistou složitou funkci, která je měřítkem jeho spokojenosti. Vstupem jsou všechny parametry prostředí. Ty se časem mění a zároveň se vyvíjejí váhy těchto parametrů ve výsledném součtu, který je právě naší funkcí štěstí. Potěšení funkci zvyšuje, utrpení snižuje. Každý se snaží samozřejmě funkci udržovat co nejvýš.

Jen hloupý člověk šplhá stále slepě do kopce do lokálních maxim. Chytřejší se nejprve rozhlédne, jestli není lepší sejít trošku z kopce a tím se dostat k ještě vyšší hoře. Nejprozíravější člověk může dokonce chtít projít údolím až do vyššího pohoří, kde se dostane ještě výš. Něco obětujeme - nebo chcete-li ekonomicky - investujeme v očekávání, že se nám to jednou vrátí i s úroky. Proto se třeba "trápíme" studiem na vysoké škole.

Při depresi máme možnost sáhnout po alkoholu či jiných drogách, které nás sice momentálně povznesou, ale o to hůře na tom budeme poté. Obdobně funguje i pohádkové zaprodání se ďáblu. Kdo se s tíživou situací vyrovná sám, což pro něj ale bude zprvu obtížnější, dostane se ve výsledku výš. Už jen tím, že se problémy naučí řešit. Nyní již dokážu pochopit, proč někteří věřící dokáží v životě trpět, ba dokonce obětovat se, aby se pak v posmrtném životě měli o to lépe. Myšlenka na krásný posmrtný život jim natolik zvedá funkci štěstí, že obětování v tomto životě je vedle toho maličkost. Záleží na síle víry. Já však tuto víru nesdílím, a proto se chovám jinak. Každý člověk je totiž jiný, má tudíž jiné koeficienty funkce štěstí a je pro něj správné něco jiného.To, co je správné pro jednoho, nemusí být vůbec správné pro druhého. Proto jakákoliv společná pravidla každého okrádají o možnost dosažení vyššího štěstí. Pro mě jsou to například společná náboženská a zvyklostní omezení. Jsou ovšem situace, kde je výhodné některá společná pravidla přijmout - pokud získáme víc. Na tomto principu stojí pravá demokracie. Naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. Tím jsme se také povýšili nad zvířata a zákony džungle. Nemusíme se bát vyjít na ulici s tím, že nás někdo zastřelí, aby si vzal naše věci. A my také nikoho na ulici nepřepadáme. Z těchto omezení sebe samých všichni nakonec těžíme a bojujeme společně proti těm, kteří je nerespektují. Ale jak se to liší třeba od svaté války? Jde jen o to, čemu věříme.

Všimněme si, že na začátku každé teorie (modelu) jsou definovány předpoklady neboli axiomy. Jsou to kořeny, od kterých se pak teorie odvíjí. Odvozujeme z nich nové pravdy, ze kterých odvozujeme další pravdy. Vraťme se však k úplným kořenům. Ty poznáme tak, že je už z ničeho jiného neodvozujeme. Pokud ano, tak to nejsou kořeny, ale musíme opět sestoupit o patro níž. Když se nejedná o důkaz kruhem (a takový důkaz důkazem vlastně vůbec není), musíme se tedy dostat až k těm nejzákladnějším kořenům, ze kterých teorie vychází. Tyto axiomy nám nikdo nedokazuje, a tudíž jim musíme uvěřit. Pokud jim uvěříme a v dalším odvozování není chyba, věříme i celé teorii.

V mé teorii funkce štěstí je předpokladem funkce sama. Abychom mohli teorii věřit, musíme nejprve uvěřit existenci této funkce.

V matematice nám připadá, že se vše dá odvodit a dokázat. Omyl. I matematika vychází z axiomů, kterým je nejprve nutno uvěřit, přestože to většina lidí vnímá úplně samozřejmě. Konkrétně v matematice je axiomem několik základních pravidel o množinách, ze kterých už odvodíme vše ostatní.

A co pak takové náboženství? To se celé odvíjí od boha. Křesťan, buddhista, ani muslim nikdy ateistovi nedokáže existenci boha a naopak. Bůh nelze dokázat, musíme v něj opět uvěřit. Křesťanům pak ani nevadí, že v jejich nauce je podle "kacířských" šťouralů logická chyba. Praví se, že bůh je vševědoucí a zároveň, že člověk má svobodnou vůli. Jestliže je bůh vševědoucí, ví přesně, co člověk udělá v příští chvíli. Takže má chudák človíček předurčený osud. Ale jak může potom mít svobodnou vůli?

Dokažte mi cokoli, aniž bych vám předtím nemusel alespoň něco uvěřit! Nepovede se Vám to, protože na počátku musíme vždy něčemu uvěřit, přestože si to někdy ani neuvědomujeme. Každý z nás je tedy věřící, pouze záleží na tom, čemu uvěří a jakou abstrakci pak používá. Křesťan si pak svoji teorii buduje na Bohu, matematik na základních axiomech matematiky, já na funkci štěstí - a pro každého je správná pouze ta teorie, která vychází z kořenů, kterým věří. Neexistuje tedy společné dobro, pravda, ba dokonce cokoliv společného, pokud nevěříme společným axiomům. A nejsnadněji čemukoli uvěří dítě. Proto se třeba náboženství šíří po rodinách.

Myslíte, že jsem vám dokázal, že na počátku všeho je víra? A jak můžu víru dokázat, když mi předtím musíte nejprve něco uvěřit:)

4012 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

64. pohlaví je lidským právem!Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes? Je načase se těmhle hrobařům demokracie se vší vážností postavitNa cestu do nového otroctví se vydáme sami. Extrémní měnová i fiskální expanze umožňují maskovat rozměr hospodářské katastrofy, kterou umělé globální zastavení ekonomiky přineslo a přineseInflace se probouzí pomalu a jistěEU zrušila právní státy

euPortal.cz

Odporné výsledky zvrácené genderové ideologie...Pašování migrantů neustává

Eurabia.cz

Slavná Anglie. Nejsou důkazy, ale Čech je vinný jen kvůli tomu, že je bělochem ...Švýcarská anketa: Důvěřuješ Astře Zeneca? Ano 6%

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

Ne, Češi, to si rozhodovat nebudete, to rozhodne EU. Svoboda slova? Čas ozvat se je do úterkaTvář, kterou znáte z ČT: „Lipovská ven?“ Veliký výsměch. Ale také obvinění lidovce Bartoška
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění