Reality show politiků: „Lžete! Jste lhář!“
Zatím poslední díl cyklu Lidé od novin Českého rozhlasu 6 byl věnován skladbě, úrovni a smyslu televizních diskusí s politiky, zejména formátům Otázky Václava Moravce na ČT, Sedmička na Nově a Nedělní partie na Primě. V diskusi zazněl jeden argument, který bych tu rád krátce rozvedl.
Jestliže něco odlišuje televizní debatní pořady s politiky z časů před deseti a více lety a dnes, pak je to komunikační úroveň. Nejen ta neverbální ambaláž – dynamické kulisy studia Sedmičky drasticky kontrastují s poklidnými záclonkami povlávajícími nad Otou Černým v Co týden dal, to je jen okrajová, byť symptomatická ilustrace pokroku doby. Významnější posun vidíme při pohledu na samotné účastníky diskuse: z často utrmácených, zpocených a neupravených myslitelů a výrobců idejí počátku 90.let (výjimkou byl snad jen Václav Klaus a též Miroslav Macek, kteří dbali o svůj zevnějšek vždy a spontánně), se postupně stali univerzální nositelé decentních obleků a kravat s univerzálními výrazy ve tvářích a víceméně univerzální rétorikou, z níž se vytrácí postupně nejen myšlenky, tedy obsah, ale dokonce i poslouchatelná forma – ve prospěch aparátnického newspeaku. Tedy zdánlivě jako by se naši politici kultivovali, ale také ztráceli na přirozenosti, autonomnosti a originalitě.
K těmto dvěma jevům dlužno přičíst třetí, zejména v tomto volebním období nevídaně častý, a to je pokleslá úroveň mluvního projevu diskutujících. Zejména z úst socialistických politiků slýcháme velice častá nařčení na adresu protivníků typu “Lžete“, „Jste lhář“, „To jsou nesmysly“, doprovázená výmluvnou mimikou obličeje, která v překladu znamená značně nepublikovatelná hnutí mysli. Jakoby se souboj argumentů přetavil v boj siláckých gest, slovních i mimoslovních. Vlastně už nejde o to sdělit divákovi – občanovi – nějaké stanovisko, názor, postoj. Jde o to zvítězit v jeho (a hlavně svých) očích nad oponentem, a to za jakoukoli cenu. Mluví-li někdo o úpadku politické kultury v naší zemi, pak ji máme každou neděli na očích v přímém přenosu na všech televizních kanálech.
Je to, myslím, příznačné. Podobně jako dramatická tvorba metamorfovala v sitcom a prefabrikovaný soap-seriál, i politická debata změnila žánr a stala se jakousi nepříliš vábnou reality show. Jen se nejmenuje VyVolení, nýbrž Zvolení. Nemělo by nás to překvapovat. Snad jen vést k zamyšlení, jestli opravdu chceme, aby právě tito lidé za nás veřejně mluvili a jednali i v budoucnu.