Žádnou paniku! Benzín nejspíše zase výrazně zlevní!
Drahá ropa, hurikán Katrina, rostoucí globální poptávka. Tato sousloví podnikatelům před spaním neopakujte, nemuseli by dobře spát. Jsou pro ně totiž hotovou černou můrou.
Jak příliš je tahle můra opravdu černá? Je třeba nadosmrti počítat se cenami ropy kolem sedmdesáti, devadesáti, sta dolarů za barel?
Koncem srpna, v době řádění Katriny, přesáhly ceny americké lehké ropy hranici sedmdesáti dolarů za barel. Nominálně tak vysoko nikdy v historii lidstva nebyly. Reálně však ano. Druhý ropný šok je na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyšrouboval na úroveň, která v dnešních cenách – po zahrnutí inflace – odpovídá přibližně osmdesáti dolarům za barel.
Pro většinu podnikatelských sektorů – od leteckých přepravců po stěhováky – jsou vysoké ceny ropy a energií neblahým znamením. Radost naopak přinášejí těžařským společnostem. Od počátku roku 2004, kdy začaly ceny ropy na světových trzích viditelně stoupat, tak rostou i kursy akcií petrolejářských společností – americký ExxonMobil si v tomto období polepšil na burze o více než 51 procent, britská firma BP zase o téměř 39 procent a norský Statoil o přibližně 70 procent. Akcionáři, jak vidno, petrolejářským firmám v globálu důvěřují, tuší zajímavé dividendy, předpokládají zhodnocení vloženého kapitálu. Ropné firmy se jim odvděčují a kromě toho, že vyplácejí dividendy, staví především nová těžební zařízení, plošiny, rafinérie. Tam, kde by se před pár lety – kdy stál barel třeba devatenáct dolarů – těžit nevyplatilo, například v těžko dostupných hlubinách moří, se nyní vrhají hejna těžebních dělníků, odtud se nyní staví kilometry ropovodů. Firmy tuší velké zisky. Vědí však také, že vše si žádá svůj čas.
Vraťme se do historie. Dva ropné šoky vyhnaly v sedmdesátých a počátkem osmdesátých let ceny barelů do závratných výšin. Podnikatele děsila černá můra – také tehdy zabarvená do nejtemnější černě kvůli tezím některých ekologů o brzkém vyčerpání suroviny –, že ceny už ze svých úrovní nikdy nespadnou. Ropné firmy nelenily, při vysokých cenách pro ně bylo přijatelné pídit se po nových vrtech, objevovat nové technologie. Investice ze sedmé dekády sklidily ovoce v letech 1984 až 1988, kdy prověřené světové zásoby ropy poskočily o 28 procent. Výsledek? Postupný pokles cen ropy, v letech 1987 až 1990 dokonce vyřazování některých kapacit z provozu. A také – usnutí na vavřínech, lépe řečeno na levných barelech, v letech devadesátých, kdy se ropným firmám už zase nevyplatilo investovat do hledání nových postupů či zdrojů. Následky tohoto usnutí pociťujeme právě v současnosti, kdybychom uvítali vyšší kapacity.
Jednou jsi dole, jednou nahoře, platí nejen v životě, ale i v cenách ropy. Pravda, historie se do detailu opakovat nebude, například samotná Čína je nyní nesčetněkrát větším spotřebitelem ropy než byla ještě před deseti lety a její poptávka tlačí ceny významně vzhůru, ale, na druhou stranu, v jistém horizontu lze přesto, alespoň na čas, očekávat výrazný cenový pokles – odlet černé můry podnikatelské. Zdroje tu totiž ještě jsou. Tentokrát opravdu.