Hašek po bolševicku hlavně těm, které nazývá bohatými, Kalousek pro jistotu všem. Hlavně aby bylo dost peněz na přerozdělování, což je samozřejmě největší záliba všech našich politických reprezentantů. Kalousek to zdůvodňuje obavami o budoucnost naší vlasti, která by jinak mohla zbankrotovat, Hašek k tomu přidává socialistické obavy o sociální smír. Nechápu tedy, když jim tak leží na srdci blaho lidu a republiky, proč ještě nestojí někde na náměstí, nevaří polévku pro chudé a nerozdávají svoje výdělky potřebným. Neboť tak by pomohli určitě více, než těmi plky, kterými se nás snaží stále ohlupovat.

Pánové by totiž hlavně měli přestat kázat vodu a pít víno. Pokud by tak učinili, museli by však přiznat jasná fakta. Produtkivní daňový poplatník je v současné době zdaněn jako nikdy v historii lidstva. Hůře na tom byli jen otroci, kteří dostávali jen něco málo stravy na přežití a střechu nad hlavou. Přemírou zdanění však tento stav asi brzy nastane i v našich končinách. Neboť za zbyteček peněz, které nám vlády nechávají v peněžence se bude možno tak akorát přiotrávit chemickým odpadem ze supermarketu a z posledních sil zaplatit nájem či hypotéku.

Přesto prý pořád ve státní kase chybí hromada peněz a my si musíme půjčovat od budoucích generací přes 100 miliard ročně. Není tedy něco náhodou špatně? Co ještě vymyslí daňoví kouzelníci příště? Zavedou chodníkové nálepky na boty? Přidají spotřební daň na rohlíky a chleba? Zavedou jednotnou DPH 30%? Korporátní daň 70%? Paušály živnostníků raději zruší? Nezdaní nakonec i placení daní?

Kalousek vypouští jeden pokusný balónek za druhým. Všechny mají testovat míru ochoty obyvatelstva ohnout hřbet a platit. Pokud remcají jen státní dojné krávy, ubere se původnímu přefouknutému malinko vzduchu a jde se do parlamentu. Stane-li se, že se rozeřvou profesionální nátlakové skupiny, které by mohly být zajímavé pro média a znamenat odklon nakoupených voličských hlasů, padá balónek k zemi. Dosáhlo se tak jediného. Výdajová stránka rozpočtu zůstává takřka nedotčena, nebo se populisticky škrtne pár korun, a řeší se jen stále obludnější možnosti zvýšení příjmů státní kasy.

V roce 1998 stačilo k financování chodu státu méně než polovina peněz než dnes. Nikdo neumíral hlady, nikdo bez pomoci na chodbách nemocnic, děti chodily do školy, soudy soudily, silničáři jezdili a udržovali. Inflace malá, a když tak způsobena jen navýšením daňové zátěže. Dnes nám nestačí ani o 653 miliard více. Přesto prý na nic není. Co je tedy opravdu špatně?

Neschopnost a neumětelství volených zástupců na nejvyšších postech? Korupce tak gigantických rozměrů, že si ji ani nedovedeme představit a dopočítat? Masívní nárust státem placených zahřívačů teplých křesel, kteří pobírají za svoje “nepostradatelné” rady a služby odměny v deseti a vícenásobné výši než jejich živitelé? Programové vytváření na sociálních dávkách závislých jedinců, kteří jsou pak státní silou lépe ovladatelní? Populistické chování celé parlamentní politické garnitury, která strká před problémy hlavu do písku a soustředí se jen na plnění partajních pokladen a osobních účtů pod standartou s nápisem: "Po nás potopa!”?

Přes všechna demagogická tlachání levicových intelektuálů o dílčích problémech při budování sociálního euroráje na Zemi, o zdivočelé pravici, která nese hlavní vinu na současné finační, dluhové a bankovní krizi, o extrémním xenofobismu a rasismu, který brání vytvoření sociálně smírné a vyvážené společnosti, o zbohatlických vykořisťovatelích deroucích z kůže dělníky, rolníky i pracující inteligenci, o potřebách ještě větších státních intervencí do chodu ekonomiky, o stále nových regulacích, dotacích, “rozvojových” programech a dalších neohodnotitelných, státem placených, pašalících pro tisíce dalších stejně financovaných plácačích prázdné slámy, jimi doporučované a praktikované metody “stálého růstu” fatálně selhávají.

Neboť tvůrce opravdových hodnot, produktivní jedinec, čistý plátce daní z jím vyprodukovaného bohatství je ve fázi klinické smrti. Celá skupina občanů, mediálně nazývaná střední třída, je natolik zhnusena, frustrována a obrána o iluze, že naprosto ztrácí motivaci k další práci. Nejde jen o vyčerpání po stránce materiální, ale hlavně po stránce duchovní. Nelze věřit žádnému výhledu do budoucnosti, žádné vizi o stabilním a prorůstovém prostředí, pomáhajícímu odrazu ode dna. Místo toho jen stále slyšíme, o kolik více budeme muset státu zaplatit a jak si na nás tvrdě posvítí, pokud tak neučiníme. Kdo by to vydržel, kdo má tolik sil a vůle?

Zdá se, že přichází opravdový bod zlomu, kdy hostitel svého parazita nedokáže uživit ani pod sebetvrdším nátlakem státní moci. Prostě nebude kde a komu brát. Dojde potom konečně na to, že společnost vygeneruje opravdového “chlapa s gulema” nebo ženu typu lady Thatcher a s nimi vládu, která by dokázala nazvat věci pravým jménem a nebála se potřebného radikáního řezu?

Mohla by začít opravdu šetřit.

Sebrat výsluhy bývalým estébákům a armádním politrukům, propustit tisíce zbytečných policejních úředníků a vybíračů pokut, kterých máme v poměru na 1 obyvatele skoro nejvíce v civilizovaném světe.

Snížit na třetinu výdaje na stejně nebojeschopnou armádu, která více slouží jako politická pračka na peníze a odkladiště, jinak se neschopných uživit, bolševických lampasáků.

Ukončit financování stále se množících vzdělávacích institucí, které produkují jen tisíce budoucích nezaměstnaných, popřípadě, pokud má taťka kámoše, jen další mluvící hlavy do televize či exekutory. Ačkoliv to vypadá, že brzy bude každý druhý Čech vysokoškolák, všeobecná vzdělanost paradoxně klesá a všeobecný rozhled národa se blíží zprávám z Blesku. Pokud tedy někdo chce být touto cestou magistr nebo bakalář, ať si to zaplatí ze svého.

Dát transparetní a jednoznačná pravidla nákupu čehokoliv za státní peníze. Na příkladu zdravotnictvímůžeme vysledovat největší slabiny současného systému “já na bráchu, brácha na mě”. Na léčení nemocných peněz málo, na léky a vybavení dosytosti. Že je to ozdravný program spíše pro farmaceutické firmy, dodavatele zdravotnického vybavení a spřátelené manažery nemocnic či pány doktory, nikomu na ministerstvu zdravotnictví jaksi nevadí. Raději se tam trápí studiem výše částky za denní pobyt v nemocnici a za recept, který to má asi všechno zachránit.

To samé platí i pro ostatní státní zakázky. Navíc přidat hmotnou i trestní odpovědnost rozhodujícího úředníka. Je výsměch, když u tří ze tří prověřovaných “budovatelských kauz” v Praze bylo zjištěno předražení o 60%! A bývalý primator je velmi udiven, ačkoliv je jasné, že parametry musela připravit jeho squadra. Všichni, kteří s tím měli co do činění a podepsali se rozhodováním o schválení jasného tunelu na pražskou kasu by měli okamžitě opustit doživotně místa ve státní správě, zaplatit ze svého ušlou škodu a strávit nějaký čas v teplácích.

Propustit nejméně polovinu úředníků a zrušit bez náhrady stovky nepotřebných institucí, které produkují buď jen stohy popsaných papírů nebo vůbec nic. V návaznosti na to i různá rádobyekologická, genderová, pozitivně diskriminující, (anti)rasistická či jinak společensky “významná” témata řešící spolky. Ať si na svoji činnost vydělají sami, třeba sběrem amerického brouka. Pokud mají jejich myšlenky takovou sílu a hloubku sdělení, jak sami říkají, jistě si cestu k lidu najdou i bez špinavých kapitalistických peněz z grantů a dotací.

Možná by také nebylo od věci, kdyby naši volení zástupci placení z našich daní zkusili vyžít jen za svůj, beztak celkem nadstandardní plat a nepokoušeli se jej stále skrytě navyšovat různými náhradami, benefity a odměnami pro poradce, poradkyně či asistenty. Je to sice jen kapka v moři státem posvěceného odklánění peněz do vlastních či spřátelených kapes, ale mělo by to alespoň malinko moralizační efekt. Daňový poplatník po celodenním točení koly pseudokapitalismu, aby vydělal na všechny poplatky, daně a odvody, by večer u zpráv alespoň nemusel poslouchat historky o úřednicích sedřených jako koně, o “kapitánech” řízení státu, kteří potřebují poradit od mladinké studentky, či o kamarádech z tenisu, kteří náhodou dávají líznout ze státního prsu zrovna “nepostradatelné” dcerunce.

A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. A možná bychom pomalu nasčítali oněch 653 miliard výše uvedeného rozdílu na výdajové stránce rozpočtu. Samozřejmě bychom nesměli zapomenout na prověrku různých europrojektů, úplatků voličům, financování rekvalifikačních kurzů, dotací, investičních pobídek či podpor hromadné dopravě.

Jenomže to by najednou byl svobodný volný trh, malý, výkonný státní aparát a málo peněz k přerozdělování. Tedy noční můra všech současných vládnoucích “pravicových” socialistů a Sodoma Gomora pro čekající socialisty “demokratické”, kteří uvažují o spolupráci s komunisty.

A není na stole žádná jiná relevantní možnost volby. Demokracie tak ukazuje svoji největší slabinu.Stejnou váhu volebního hlasu parazita i hostitele. Není tedy něco špatně? Není čas na změnu?

Čtěte také: 

Sobotka, ČSSD: Pověste každého úspěšného vejš, ať se houpá

Zlikviduje levicový parasitismus svoje hostitele?

 

Souboj "Titánů"