Nepodělalo se to. Pocit zmaru způsobují nesplněná očekávání. Neopodstatněná revoluční radost s představou šťastných zítřků. Změna společenského řádu nemůže zajistit život v "ráji". Pokud to někteří politici tvrdili, bylo to účelové a nemělo se jim věřit. Existuje přímá úměrnost mezi revoluční radostí a porevolučním smutkem. Ráj nevytvoříme ani výměnou politiků. I když se malují různými barvami,  všichni se vybarví stejně. Nevěřit, že se objevil politik "lidumil". Od "vůdců" je hanebnost v lidech živit naději a od národa je pošetilé nechat se klamat. Politika je odjakživa oblbování mas. Sliby, chováním, vzhledem, úsměvy. I největší politické zrůdy novověku, jako byl Stalin s Hitlerem, se nechávali fotografovat s dětmi v náručí. Politiky je třeba brát jako gaunery ve smokingu a falešné hráče. Pro fungování hry jsou nezbytná přísná a přesná pravidla.

Především by voliči měli mít právo v průběhu volebního období vytáhnout "svým" politikům trestné karty jako ve fotbale. Za menší fauly dvě žluté a za velký rovnou červenou s doživotním utrum v politice.

Volby s účastí voličů pod 50% by neměly být platné.

Vězni a osoby se záznamem v  trestním rejstříku by volit neměli. Stejně jako lidé pobírající déle než rok sociální dávky. Volební právo je zodpovědnost a tu u trestanců a příživníků nelze očekávat.

Voliči by měli mít možnost vyjádřit nesouhlas s kandidáty a politickými stranami volebním lístkem s generálním NE. V případě, že tyto NE hlasy dosáhnou 50%, volby prohlásit za neplatné.

Politici musí dostat z voličů strach. Zatím ukazují, jak jimi pohrdají a z voleb udělali jednu velikou frašku.

Čtěte také:

Dá se ještě zabránit totálnímu ovládnutí Evropy neokomunisty?

17. listopad 1989: 22 let poté, aneb od socialismu k socialismu

Komunisté chtějí revoluci