Ó Evropa mocná je moc nemocná

Autor: Richard Jecho | Publikováno: 26.1.2012 | Rubrika: Studie
Evropa

Todle to teda, běda, běda přeběda, todle to teda takhle vypadá. Takhle to teda dělat se nedá, takhle to teda nemá vypadat. Ó lide zdali znáš, že kontinent náš je nemocen až hanba, ó Evropa mocná je moc nemocná, jí pomoci má …“peněžní žumpa (nahradil jsem slovo „rumba“ z orig.textu) „Tomu aspoň věří všichni ti lékaři, kteří maří čas, že vaří léky proti stáří, což se jim nedaří…“.

To je část přepisu originálního textu Voskovce a Wericha stejnojmenné písničky J.Ježka ze hry Cesar z repertoáru Osvobozeného divadla 30. let.

 

Jaká je to obdivuhodná analogie s před více, než třičtvrtě stoletím. Doba byla spojena s nástupem fašizmu. Podtextem bylo mocenské ovládnutí Evropy, zaštítěné ideologií rasové předurčenosti. Všichni víme, že tyto ambice vyvrcholily krvavou řeží II.světové války.

Změnila se rétorika, změnily se nástroje, ale cíle ovládnout Evropu se nezměnily.

 

Hospodářské velmoci kontinentální Evropy zvolily novou strategii, která již nestaví na ideologicky-politických doktrínách, nýbrž na hospodářsko-ekonomické expanzi s cílem ovládnout nová teritoria levné pracovní síly a přelévání produkce ze svého silného hospodářského potenciálu do zemí s méně rozvinutou ekonomikou a takto je dostat potažmo do závislosti politické. Pro své počínání použily heslo „Globalizace Evropy“.

 

Již před lety jsem pro tuto strategii použil příměr „anexe nových území bez výstřelu“.

Tito evropští globalizační stratégové však ve své horlivosti pominuli celou řadu podstatných skutečností, které se v Evropě a ve světě odehrály, stejně tak jako neodhadli a nedocenili faktory globalizace, které musí tvořit, má-li dojít k jejímu úplnému naplnění, komparativní jednotu.

Globalizace je skutečně trend, kterým se svět bude ubírat. Je to vize nové společensko-ekonomické formace. Potíž je v tom, že všechno společenské dění realizuje lidský subjekt, i tu globalizaci, která bude směřovat k jeho prospěchu, ale prvotním předpokladem je, že tento „hybatel“, tj. subjekt, bude vnímat svět stejnou optikou a to je právě okolnost, která skutečnou globalizaci odsouvá do nedohledna.

 

Povrchně pojatá globalizace Evropy chybně nabídla pouze technický prvek jednotné měny, což je základní chybou, poněvadž tak je odseparován pohyb finančního kapitálu od hodnotové tvorby v nerovnoměrně rozvinuté hospodářské struktuře jednotlivých státních segmentů členských zemí. Dalším závažným aspektem je skutečnost, že vně takto monetárně sjednocované Evropy jsou další velmi silní hráči, především kontinentální Rusko, které zatím stojí stranou zájmu západoevropských politiků, se svým obrovským surovinovým potenciálem, na kterém je „globalizovaná“ Evropa nezanedbatelně závislá a dále již dnes hospodářské velmoci východu (Čína, Japonsko, Indie) a na druhé straně USA a zanedlouho země Latinské Ameriky. Pokud Evropa Euro zóny bude ctít nadále liberálně tržní otevřenost, bude brzy za současného stavu pohlcena vyjmenovanými hospodářskými giganty. Nastaví-li ochranářská opatření, popře sama sebe.

 

Autoři měnové unie nějak opomněli autonomní pohyb finančního kapitálu, který již dnes je provázán s mimoevropskými finančními institucemi a jeho nesrovnatelně rychlejší reakce na vývoj tržní situace, odehrávající se v minutách až sekundách na burzách, ve srovnání s možnostmi ovlivňování věcné základny hodnotové tvorby, jejíž významnější projev rezonuje řádově v letech.

 

Je proto nemožné, za daného stavu výrazné neparity hospodářského potenciálu členských zemí Euro zóny, zamezit finančně kapitálovým spekulacím, zejména za okolnosti, že na ventilu peněžních toků drží ruku kapitálově několikanásobně silnější partneři.

 

Autonomní pohyb finančního kapitálu má svá specifická pravidla, jehož podtextem, zjednodušeně řečeno, je slogan „peníze dělají peníze“.

 

Žijeme stále v době, kdy peníze, jako měřítko hodnoty, jsou zprostředkovatelem tržního mechanizmu k přemísťování těchto hodnot.

 

Autonomie pohybu finančního kapitálu pragmaticky velí – oživit plošně trh v celé oblasti Euro zóny a jde na to s vlastní strategií.

 

V první fázi je to “nálet“ finančního kapitálu na dané teritorium a „vyčištění“ konkurenčního prostředí formou investičního průlomu do strategických oblastí ekonomické svébytnosti v dané lokalitě a to s cílem, aby v oblasti průmyslové výroby ty konkurence schopné, podle charakteru, byly následně postupně zlikvidovány, jiné majoritně kapitálově ovládnuty.

To se vztahuje také na velmi citlivý státní sektor bankovnictví, který je zatažen do nadnárodnostní sítě a daný stát ztrácí praktickou kontrolu a možnost řízení oběhu finančních prostředků. Tato invaze zahraničního kapitálu je oceněna ratingovými společnostmi velmi příznivě jako investice (vždyť je to spojenec kapitálu) a umožňuje další vlnu přílivu financí za relativně velmi výhodných úrokových podmínek. Tato fáze, která sleduje dočasné výrazné zvýšení kupní síly obyvatelstva, které není podpořeno produktivní prací, je doprovázena zahlcením těchto teritorií zbožím cizí provenience, což v daných lokalitách vyvolává až euforii blahobytu.

 

(Nechci nyní rozvádět, že tyto operace jsou provázeny masivní korupcí. O tom bylo již napsáno mnoho). Stát si prodejem státních a polostátních firem a institucí vytvořil až nevídaný „polštář“ na krytí neproduktivních výdajů. Charakteristickým rysem je růst státní správy, relativně štědrá sociální síť pro lidi, kteří v důsledku popsaných změn vypadli z pracovního procesu, místo orientace na produktivní činnost bují překupnictví a orientace na „měkkou“ ekonomiku (služby).

Za relativně krátkou dobu však vytvořený

„polštář“ splaskne a začne se projevovat deficit prostředků národní produkce. Politická reprezentace, která je odpovědná za proběhlý vývoj adekvátně nereaguje. Důvodem jsou obavy ze ztráty mandátu voličů a tím vyklizení mocenských pozic. Řešení? Státní půjčka. Mezi tím se však již změnil rating dané země a úvěr již není zdaleka tak výhodný, poněvadž poplatky za dluhovou službu podstatně vzrostly. Samozřejmě vzrostl také deficitní rozpočtový schodek, který se každoročně násobí a to je precedens dluhové pasti, která postupně u mnohých přerostla nad rámec národních možností umořování dluhu a nyní balancují nad propastí státních bankrotů.

 

Vzhledem k tomu, že ve většině zemí došlo k privatizaci finančních institucí, jsou peněžní ústavy již většinou svým charakterem nenárodnostní a jejich chování je ze samosprávního centra neovladatelné a tudíž účinné řízení fiskální politiky téměř nemožné.

 

Česká republika, která je ještě jedním z ostrovů vlastní měny, může jen díky České národní bance udržovat stále ještě přijatelnou plovoucí paritu k zahraničním měnám, především Euru. Nemá však nástroj pro usměrňování obecného vývoje vnitřního zadlužování, poněvadž přes napjatou situaci bankovní sektor, který je vesměs v rukou nadnárodnostních finančních skupin, trvale útočí na obyvatelstvo nabídkami úvěrů pro nejrůznější účely za skryté, až lichvářské poplatky za dluhovou službu a tím podvazují dlouhodobě koupěschopnost obyvatelstva, což má samozřejmě negativní důsledky pro rozvoj především spotřebního průmyslu. Podstatná část úvěrů je naprosto neefektivní, poněvadž se jedná o snahu občana „vyklínovat“ jiné dluhy, které již není schopen splácet.

 

Je třeba připomenout, že se tento sektor chová zcela autonomně, podle svých pravidel a vůbec nedbají příp. doporučení ČNB, např. úrokové míry. Skutečnost je taková, že vnitřní zadluženost obyvatelstva se pomalu blíží státnímu dluhu. Občané, kteří nedocenili současný stav hospodářské nestability, masově propadají do insolvence a čelí exekučním řízením a ztrátě majetku, což má hrozivé důsledky pro celé rodiny.

 

Současné volání EÚ po solidaritě a záchraně Euro měny formou půjčky členských zemí MMF ve výši několika set miliard Euro, kdy velká část zemí by si musela na tuto „solidaritu“ vypůjčit a zvýšily by jen deficitní saldo svého rozpočtu je nespravedlivá vůči členským zemím s vlastní měnou. Země, které nedokážou pokrýt stabilizační příspěvek z běžného rozpočtu a domnívám se, že v současné době nehospodaří žádný evropský stát s přebytkovým rozpočtem, budou muset sáhnout do svých stabilizačních rezerv a ohrozí stabilitu vlastní měny, země Euro měny tyto úvěrové prostředky vloží ve prospěch měnového fondu i za cenu rozpočtového deficitu, aby je obratem podle potřeby čerpali zpět na krytí svých výdajů.

 

Jelikož je zřejmé, že tato operace nic neřeší, je zřejmé, že se jedná více méně o operaci „inventarizační“ a chybějící prostředky budou doplněny novou emisí, což není nic jiného, než roztočení inflace.

 

Jinou možností je, sanovat euro evropský deficit půjčkou od subjektů stojících mimo EU (Rusko, Čína, USA), což je opět závazek, který povede EU do propadu, který bude opět sanovat daňový poplatník s dopadem vyhrocování sociálního napětí a pravděpodobným rizikem jisté politické zavázanosti.

 

Pustit se do této schizofrenní operace evropských politiků, zejména pro státy s dosud vlastní měnou, mezi které patří také ČR je politickým dobrodružstvím se špatným koncem pro naše občany.

 

Jak vyplývá z tohoto kusého povídání, kde jsem se snažil srozumitelně osvětlit finanční mechanizmus, je to opět nekoncepční, zprostředkované nalévání peněz do bankovního sektoru, který by důsledky spekulačních úvěrů měl i za cenu bankrotů nést sám.Sanační částka je stejně jen zlomkem objektivních potřeb na stabilizaci Euro měny. Věřím, že naše politické kruhy nepodlehnou tlakům, aby požadované finance za výše popsaných nestejných podmínek uvolnily.

 

Současné výkřiky spojené s tezí, že vypadneme z mapy Evropy jsou účelové a v podstatě nesmyslné. My jsme vždy byli a budeme součástí evropského prostoru. Tomu nás předurčuje strategická poloha. Stejně tak je nepatřičný pokřik některých politiků k nedávno podepsaným obchodním kontraktům s Ruskem, kteří vytahují strašáka opětné závislosti na Rusku. Při tom jim vůbec nevadí, že vrcholoví představitelé euro zóny zcela vážně zvažují nabízený mnoho miliardový úvěr ruskou stranou na záchranu Eura. Je v tom velmi podstatný rozdíl, dostat se pod finanční kuratelu nečlenské země, anebo vstoupit do korektního obchodního vztahu na základě vzájemné výhodnosti.

 

U mnohých našich politiků se zastavil čas, nebo jsou zakonzervováni volebními antikomunistickými slogany. Uplynulo již téměř 70 let od rozdělení Evropy do sfér politických zájmů a téměř 25 let od pádu pomyslné železné opony, skončila studená válka, která byla jevem bipolárně rozděleného světa.

 

Nastupuje etapa celosvětové hospodářsko-ekonomické soutěže, která bude mít zajisté také tvrdé střety v boji o trhy.

 

Je velkou škodou, že právě podstatná část Evropy se dopustila fatální zkratovitosti a chyb, které pokud zůstanou radikálně neřešené, ji odsunou na periferii.

 

Je nutné se vrátit k uzlovému bodu současného havarijního stavu. Východiskem je návrat k vlastním měnám. Ovládnutí toku finančních prostředků přísným státním dozorem, které budou proudit především přes národní banky, což znamená v ČR jejich znovu zrestaurování. Zahraniční kapitálové transakce soustředit do jednoho ovladatelného a kontrolovatelného toku. Paritu měn nastavit podle skutečné hospodářsko-ekonomické výkonnosti té které země. Jen tak bude možné garantovat reálnou fiskální politiku a eliminovat živelnou útočnost

nadnárodnostního kapitálu. To je předpoklad proporcionálního fungování. Všechny tyto opatření vůbec nebrání efektivní mnohostranně výhodné spolupráci formou kooperací, nebo směně zboží. Bude třeba, aby se některé země zřekly velmocenských ambicí. To bude snad nejtěžší, ale bude to zase záležet jen na svéprávnosti jednotlivých zemí, aby se takovému chování vnějšího okolí bránily. Tento krok zpět je nutný, aby přirozenou cestou zřetelně vykrystalizovaly parciální přednosti té které země a na tomto základě se znovu uvážlivě koncipovala nová, společná Evropa.

 

Chce-li se svět jednou skutečně dobrat k obecně prospěšné globální jednotě, je bezpodmínečně nutné již nyní tlumit politicko-ideologické postoje, které lidi rozdělují a přijímat jen postoje racionální. To je cesta k dalšímu posunu společnosti.

 

Snad si všichni aktéři „společného domu Evropy“ uvědomili chyby, kterých se dopustili, poněvadž to bude velkým pozitivem pro znovu konsolidování národních ekonomik a novému koncipování „Velké Evropy“.

 

Píšu tento článek v předvečer Nového roku. Když jsem ráno zběžně prošel na internetu denní tisk, vesměs ekonomickou tématiku, byl jsem až překvapený téměř shodně znějící otázkou novinářů k ekonomickým expertům „Jaký očekáváte ekonomický vývoj v nadcházejícím roce?“ a opět shodné pesimistické ekonomické odpovědi – „…přetrvávající krize, recese, inflace, růstová stagnace atd…“. Vzhledem k okolnostem to všechno víme. Osobně bych se těchto povolaných zeptal - „Co uděláte v příštím roce, aby byl nastartován výraznější ekonomický růst?“. Mám na to alespoň částečnou odpověď, ale nás, „hloupé“ ekonomy z terénu nikdo nevnímá a nechce slyšet.

 

Závěrem chci připojit přání současné mladé generaci, aby nepodléhali pesimismu a uvědomili si, že budoucnost je především v jejich rukou. 

 

Čtěte také:

 

Evropský rozvod: praktický rozpad EU už konečně začal

Jak nás změnila krize Eurozóny

 

 

4527 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Čtěte také

ePortal.cz

64. pohlaví je lidským právem!Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes? Je načase se těmhle hrobařům demokracie se vší vážností postavitNa cestu do nového otroctví se vydáme sami. Extrémní měnová i fiskální expanze umožňují maskovat rozměr hospodářské katastrofy, kterou umělé globální zastavení ekonomiky přineslo a přineseInflace se probouzí pomalu a jistěEU zrušila právní státy

euPortal.cz

Piráti v sombrerech: Transgender exempláře obsazují pozice. Budou si depilovat nohy? Revoluce žere vlastní děti. Feministky ostrouhajíPodpořte prosím EUportal.cz

Eurabia.cz

Premiér Orbán vyzval v 7 bodech reformě EU!Jak si s námi vytřel Západ zadek a okradl nás o naše zlato

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

„Migranta do každé rodiny!“ Babiš a Piráti. Soudem rozdmýchané téma. Jak to může skončit? Cyril Svoboda tušíPoslanec Španěl z volebního výboru: Odpovím bez vytáček, změny v ČT budou nutné!
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění