Jsem 26-ti letý mladý muž. Když v roce 1989 zkrachoval ten nesmysl, byl jsem čtyřleté dítě, a proto samozřejmě žádnou zkušenost s minulým režimem nemám. Přesto jsem velmi rád, že v něm nemusím žít. Jsem člověk, který se snaží poučit historickými chybami a rád bych přesvědčil všechny, kdo o změnu usilovali. Přesvědčit o tom, že to nebyla promarněná snaha.

Lidé mého věku tu dobu nezažili. Přesto velká část z nás ví, že to byla cesta slepá. Nelze nám to "nezažití" vyčítat, zkrátka jsme to neprožili. Jedinou naší cestou, jak se k tomu postavit, je četba literatury, která se oním obdobím zabývá. A také naslouchat těm z vás, kteří jste v nesvobodě bohužel museli prožít značnou část svých životů. Životů v podstatě ukradených. Bylo vám znemožněno mnoho. Některým z vás byl znemožněn život sám, když jste stáli na popravišti. Jiným výběr zaměstnání, studium, dokonce výběr přátel. Ale asi největší škody nadělal fakt, že vám byla znemožněna svoboda vědět a znát.

Nevěřte, prosím, že moje generace je pouze generací Facebooku. I když i já tam mám profil. Toho všeho, co jste pro nás udělali, si vážíme. Jsme si toho vědomi a nezahazujeme to. Čteme, studujeme a nasloucháme vám. Vaše práce nebyla zbytečná.

Dnešní svět není jednoznačným místem, kde by se střídala černá s bílou, ale tak tomu asi nebylo nikdy. Někdy se zdá, že lidstvo se neumí poučit, protože jedna diktatura střídá druhou a každá má pro svou existenci "ospravedlnění."

Proto je třeba číst. Číst historii a stále se učit. A vy, kdo jste nám připravovali konec socialismu a často si proto vytrpěli své, věřte, že my mladí čteme. Čteme a učíme se.

Máme tady asi mnoho korupce, zbytečných politických půtek, kradení a dost dalšího, co bychom tu nechtěli. Ale máme také něco, co je důležité - svobodu volby. 

A za tuto svobodu za sebe děkuji všem, kteří se na ní podíleli.