Nejde to, neboť výčet jmen záhadných přes noc zbohatlíků je neuvěřitelný a sumy, o které většinou jde, jsou pro běžného občana nepředstavitelné. A co je nejhorší, je to jen malá špička ledovce, kterou se jaksi podaří dostat na veřejnost. Spousta dalších lumpáren běží na pozadí politické scény poklidně, systémem ruka ruku myje, maximálním ústupkem veřejnosti je "nucený" odchod přichyceného výtečníka, takže tento si po odchodu z veřejného života může již spokojeně a za nezájmu médií, policie a jurisdikce užívat svých výdobytků. Případ (opět) odložen.

Z obrazů naší politické scény to vypadá, že se v české společnosti už nenacházejí žádné skutečné osobnosti. Není to ale pravda, máme jich spoustu, jen se zcela oprávněně politice vyhýbají širokým obloukem. Zatímco v ostatních oborech, sportu, vědě, umění, jsou pravidla pro úspěch jasně definována a nelze uspět podvodem, v politice je falešná hra a podvod základní metodou práce.

Dnes tleskáme Jarkovi Nohavicovi, který obdrží cenu festivalu v San Remu, tleskáme Petře Kvitové, Martině Sáblíkové, měli bychom i mnoha českým vědcům a lékařům za objevy v medicíně a dalším a dalším, o kterých se často bohužel ani nedozvíme. A víte, co mají všichni společného? K úspěchu se dostali jen tvrdou a dlouhou prací a vlastní dřinou, protože pravidla jejich disciplíny ani neumožňují běžet zkratkou, nebo hodit oštěpem podfukem či s cizí pomocí. Nejsou jen dobří, musí být a jsou i poctiví.

Ve vrcholné politice jsou pravidla chatrná a navíc se už porušují tak běžně a nepokrytě, že fakticky neexistují. Politici se dnes děli jen na darebáky nebo užitečné idioty. Trefně to vystihl Zaorálek, když sám sebe za idiota označil, neboť prý údajně věřil, že křišťálově čisté zbohatnutí Grossovo je skutečně křišťálově čisté. O včerejším blábolení zpoceného Kocourka ani nemluvě.

Těžko říct, zda jsou horší programní darebáci, kteří postupně opouští veřejný sektor podvodně napakovaní, nebo užiteční idioti, kteří o tom mlčí, nebo to dokonce kryjí. Jisté ale je, že se o žádné osobnosti nejedná, jen o všehoschopné zlatokopy, jejichž nabubřelost přesáhla únosnou mez. Žijeme sice v právním státě, ale na presumpci neviny nemáme sílu. Neplatí-li zákony pro volené zástupce, nedivil bych se, kdyby je (v tom lepším případě) rozzlobení občané polili dehtem, obalili peřím a vyhodili za hranice města.