Předně mohla vyvinout větší snahu na dohodě s nejsilnější (opoziční) stranou na reformách, či alespoň jejich částech. Místo toho koalice prosazuje návrhy Sněmovnou hlava nehlava a po snaze o ukončení současného neproduktivního dění ve Sněmovně ani vidu, ani slechu. Byli-li by vůdci koalice co k čemu, snažili by se dohodnout s Bohuslavem Sobotkou na nějaké formě kompromisu, aby alespoň část zákonů prošla (i když s Michalem Haškem jako pragmatikem by jistě byla dohoda snazší). Namísto toho jsou vidět jen ukřivděné tiskové konference, na kterých si koaliční předáci stěžují na chování sociálních demokratů, jež dosažení dohody ještě ztěžují. Politika je však, jak známo, uměním možného, a snaha protlačit vše za každou cenu nemusí přinést vždy výsledky, jak se Petr Nečas a spol. přesvědčuje v těchto chvílích.

Druhá otázka zní, proč tak důležité zákony jako zdravotnická, sociální a daňová reforma přišly do Sněmovny v tuto pozdní dobu, resp. musejí být tak chvatem schváleny, že se musí jednat i v noci? Zákony zdravotnické reformy či zdanění hazardu byly předmětem nekonečných schůzek K9, vyvolávaných ponejvíce Věcmi veřejnými, které konečné schválení zákonů ve Sněmovně natáhly možná víc než současné tanečky levice. Zpočátku pevné 118 členné koalici se tak spojenectví se dvěma chorobně ambiciózními a nevypočitatelnými stranami začíná nemile vracet.

Třetí důvod, proč jsou sněmovní obstrukce i tak trochu dílem chování koaličních lídrů, je samotné chování ve Sněmovně. Natahování jednání jednotlivých bodů dlouhými projevy zřejmě zabránit nešlo, proč ale třeba možnost vetovat změny programu využila koalice poprvé až v pátek? Opatření by sice zkrátilo projednávání o několik desítek minut, ale i tak. Stejně tak čtvrteční prohlášení, že začne být důsledně využíván jednací řád Sněmovny ve všech jeho možnostech, je spíše výrazem politického amatérismu než promyšleného tahu. Takhle mělo být k obstrukcím ČSSD přistupováno hned od začátku a ne až po několika dnech.

I kdyby přece koalice zákony nakonec Sněmovnou protlačila, možná jí to nebude příliš platné. Několikadenní bezvýsledný tyátr dále zhoršuje vnímání politiky mezi veřejností a snižuje její již tak nalomenou důvěru ve standardní politické aktéry a jejich aktivity. To ve finále dopadne jak na strany koalice, které jsou jako vládnoucí skupina ztotožňovány s politikou jako takovou, tak i na ČSSD, která se z odpovědnosti za vzniklou situaci nevyvlékne. Možný důsledkem současných hádek tak možná bude volba nějakých nových Věcí veřejných a situace se vrátí zpět do roku 2010 se všemi jeho negativy a následnými očistnými procesy...

Čtěte také: