Svobodní totiž jistě naprosto bezprecedentním způsobem porušili zákon, když Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v níž jsou zastoupeny politické strany, které se dvacet let bez rozdílu (jen občas někdo stejný něco „nového“ založí, když je to staré už profláklé) podílejí na prohlubování státního dluhu, přenosu původně suverénních práv občanů na nadstátní úroveň mimo území svrchovaného státu a zatěžují občany novou byrokracií a novými a vyššími daněmi, sice předložili úplnou výroční finanční zprávu za rok 2010, ale kopie darovacích smluv, které byly přiloženy také, nebyly… úředně ověřeny (!).

Do teď jsem se domníval, že v české politice neexistuje odpovědnost za činy politiků a politických stran. Mýlil jsem se. Odpovědnost neexistuje pouze u takových prkotin, jako jsou Pandury, letadla Casa, padáky, Grippeny, odpouštění vratek z nesprávně použitých dotací z veřejného rozpočtu bývalým kolegům ze sněmovny, dotování nebo tunelování ztrátových státních podniků, přestože tam politiky dosazení manažeři pobírají za takové hospodářské výsledky miliony ročně, nebo za neplnění slibů voličům, které jsou, byť dány ve formě veřejného příslibu, nevymahatelné. Prostě u prkotin. U těch důležitých věcí, jako je ověření kopií darovacích smluv ve výroční finanční zprávě u politické strany, která sice ve sněmovně zastoupena není, ale mohla by, odpovědnost existuje.

Slýchávám a čtu, že Svobodní jsou nebezpeční. Ano, bezpochyby jsou nebezpeční stejně, jako jejich voliči, jejichž počet, na rozdíl od všech ostatních politických stran ve sněmovně zastoupených, pomalu ale jistě průběžně u každých voleb doposud stoupal, jakkoli to zatím nestačilo na víc, než na jednoho starostu, dva místostarosty a celkem devětatřicet zatupitelů. Jsou nebezpeční všem, kteří doposud schvalovali deficitní státní rozpočty a přenos národních práv na EU jako na běžícím pásu, nebo si chodili zadem pro provize z parlamentem schválených dotací tu na biopříměsi do PHM, jindy na rádoby obnovitelné zdroje elektrické energie nebo na integraci menšin. Jsou pro ně nebezpeční zejména proto, že dostanou-li od občanů České republiky jednou příležitost, poženou současné politiky k odpovědnosti za jejich dosavadní kroky. Mají totiž dvě obrovské výhody. Tou první je fakt, že nikdy nebyli namočeni do žádné kauzy a nemají být komu zavázáni. Tu druhou, týkající se dlouhodobých idejí a nikoli účelově jen jednoho volebního období a jedné manipulativní volební kampaně, pak charakterizoval svého času prezident Klaus ve svém pozdravu členům této strany slovy: „Na rozdíl od jiných Vy nemusíte hledat nová témata a složitě vymýšlet řešení. To je pro Vás výhodou.“

Děkuji a souhlasím s tím, že vláda navrhla pozastavení činnosti Strany svobodných občanů (více na iDNES.cz zde). Díky tomuto kroku, médiím, která si toho všimla, ale následně i jednání Nejvyššího soudu má konečně řada občanů České republiky příležitost zjistit, že Svobodní existují. Na rozdíl od parlamentních stran totiž nemají podporu novinářů výměnou za práskání politických kauz jiných, a tudíž stále ještě existuje většina občanů, která Svobodné vůbec nezná, natož aby se měla možnost seznámit s jejich idejemi a nabízenými řešeními. Svobodní musí za svůj naprosto fatální prohřešek v podobě absence úředního ověření pár papírů, což je jistě v důsledcích zcela nesrovnatelné s jakoukoli dosavadní kauzou ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP09, Zelených, Věcí veřejných nebo snad dokonce KSČM, nesoucí ve svém názvu i prosazovaných krocích totalitní ideologii, jednoznačně pykat.

Nechť se tedy o Svobodných díky vládě za trest konečně dozví co nejvíce lidí. Takový trest si jejich členové, příznivci i dosavadní voliči jednoznačně za svou dosavadní práci zaslouží. Občané mají právo se za rovných podmínek dozvědět o všech alternativách společné budoucnosti a třeba v dalších volbách vynést svůj vlastní rozsudek. Zatím si o rovném přístupu můžeme nechat jen zdát, přičemž se to zdaleka netýká jen Svobodných, ale všech politických stran a hnutí v České republice, které nemohou parlamentním stranám ve vstupu do médií (a to ani těch ze zákona „veřejnoprávně vyvážených“), konkurovat.

Čtěte také: