Výsledek je tedy takový jaký je. Opět existuje pouze jedna ideologická linie, která spočívá vefanatickém opěvování sociálních “jistot”, multikulturního “obohacování” a státních intervencí do podnikatelského prostředí, které mají prý zajistit prosperitu a stálý růst všech ekonomik EU. Každý, kdo se pokusí jen slovem nesouhlasit, je okamžitě ocejchován jako fašista, nacista, rasista, xenofob či extrémní antikomunista a pohrobek kapitalistických hyen 19. století, deroucích z kůže dělný lid.

Ve velké shodě si pak takto notují v razítkování “nepřátel” státu a klidu na práci vládnoucí oligarchové u zadlužených, ale stále ještě nějak plněných státních koryt, jejih nohsledi čekající na ohlodané zbytky ve formě grantů, dotací či investičních pobídek a inteligencí nepostižení příjemci předvolebních párků za dvě kačky, kteří již od výstřelu Aurory čekají s otevřenou hubou na přílet pečených holubů.

Je smutným faktem, že tyto tři skupiny ovládají společnost jako parazit dojídající zbytky svého hostitele. Ten se sice ještě v poslední křeči snaží bránit, ale každá nová várka “reformních” zákonů, evropských vyhlášek, úřednických výmyslů, nepotřebných institucí, zbytečných předražených projektů, dotačních programů a dalších politických praček na peníze, rozdává takové smrtící rány zesláblému organizmu, že klasická léčba již brzy nebude, či možná již není, možná.

Porovnejte zprávy posledních dnů s realitou. Zachraňujeme Řecko, zachraňujeme evropské banky, pomáháme sociálně vyloučeným, podporujeme důvěru investorů, chceme ekonomický růst, spojíme síly v pomoci imigrantům z Afriky, vytváříme komise na pomoc rozvoji tomu a tomu, naše delegace jedná o přátelství s muslimskou komunitou, strukturální fondy EU platí úžasné projekty. Chce se mi z toho zvracet! Neboť pokud si všechny tyto žvásty přeložíme z eurokorektního politického ptydepe do normální mluvy vychází vždy stejá věta: “Abychom zakryli naši neschopnost, chamtivost a touhu po absolutní moci, zaplatíme Vám z peněz daňových poplatníků jakýkoliv nesmysl, který zároveň přinese peníze do soukromé kapsy vlivného úředníka. Zdroje jsou!”

Bohužel, evropská společnost dosáhla již takového stupně degenerace, že to těm všehoschopným vládnoucím panákům prochází jak nůž máslem. Příliv ekonomických imigrantů bez pracovních návyků, populační exploze již dříve usazených minorit ve své podstatě nenávidících majoritní bílou křesťanskou většinu, mediální masáž extrémně levicových a skrytě rasistických spolků ovládajících přerozdělovací penězovody znamená takové rozmělnění tradičních hodnot a pravidel slušného občanského soužití, že naše společnost dospěla do fáze, kdy parazit má větší práva než jeho živitel, uřvaný omílač populistických hesel více příznivců než rozumný realista a jeden intrikán s bandou zkorumpovaných “soudruhů” vetší moc než celý “demokratický” systém.

Klasickou ukázkou výše řečeného budiž i úvod dnešních Otázek Václava Moravce, kdy byl “pan”moderátor natolik konsternován nástupem “pravicového” extrémismu v naší vlasti, že by tak nějak po bolševicku okamžitě zatočil s DSSS a nemohl pochopit, že to nejde, neboť se nejdřív musí demokraticky “vyrobit” důkazy o trestné činnosti jejich představitelů. Jsem zvědav jestli Moravec bude někdy taky tak paf ze stalinistů z KSČM, se kterými často rozmlouvá s chápavým úsměvem na tváři.

Je zajímavé, že tento, dle dostupných zdrojů, pedagog přednášející politoligii na VŠ, označuje Vandasovy dělníky za pravicové extrémisty, neboť jejich program je veskrze socialistický. Zřejmě vidí onen bájný “pravicový extrémismus” v požadavku, aby se sociálně nepřízpusobiví, převážně z řad cikánské menšiny, naučili živit jinak než trestnou činností a pobíráním sociálních dávek. Myslím, že to jako ukázka pokrytectví a zdegenerovaného myšlení prosazovaná do absolutního zblbnutí v masových sdělovacích prostředcích stačí.

Shrnuto a podrženo. Není nad čím jásat. Zřejmě se ještě chvíli budeme muset dívat na podobné televizní pořady, budeme muset poslouchat politické “velikány” falešné propagandy, budeme muset platit likvidátory vlastní svobody. Neboť jejich zbraně jsou velmi silné. Hra s lidskou hloupostí, omezeností a hlavně závistí. Nic nepotěší “obyčejného” člověka více než neštěstí druhého a ještě více toho úspěšnějšího, majetnějšího na duchu i statku. Až nebude koho okrádat a komu závidět, až celosvětová krize vytvoří jen zástupy zbídačených a stejně chudých jako v bývalém sovětském bloku, přijde čas změny. Dříve asi ne. Jenom nechápu, jak jsme to mohli, po čtyřiceti letech zkušeností, znovu dopustit.

Čtěte také:

Kam nás vedou “spasitelé lidstva” za cizí peníze?