Je až s podivem jak lehce ožebračení celého národa, s vyjímkou dobře informovaných stranických špiček, komunistům tenkrát prošlo. Jedinou významější akcí nesouhlasu bylo vystoupení pracovníků plzeňské Škodovky, tehdy však přejmenované na Závody V. I. Lenina, jehož vyústěním však byla klasická ukázka “lidově-demokratického” vládnutí, tedy povolání všech možných druhů ozbrojených složek od pohraničníků, přes Lidové milice, SNB, StB až po vojska Ministerstva národní bezpečnosti, kteří pomocí hrubého násilí okradené občany vrátili do “správných” kolejí radostného budování světlých zítřků.

 

Jaká je situace dnes? Fízlováním, koncentráky a střelbou do lidí na hranicích se onen vysněný bolševický ráj na Zemi zavést nepodařilo. Dnešní politicky korektní, multikulturní a sociálně demokraticky vyspělí pohrobci rudého Tondy v Eurosocialistické unii jsou lepší koumáci. Za to, že stádo drží hubu a krok mu na dluh nasypali do žlabu, navozili banány, toaletní papír i dokonce dámské vložky, přiměřeně regulovaně zvedli závory na hranicích, dopřáli mu nevěstinců či buržoazní hudbu v rádiích a nezavírají z řady vyčuhující jedince do vězení za příliš dlouhé vlasy ani za krátké protivládní vtípky. “Zme přeci všici ti demograti, ne?”

 

Stejně jako totalitní bolševická sebranka udržovala svoji moc díky tomu, že dokonale propracovanou směsí propagandy a teroru dokázala ochromit svobodné myšlení drtivé většiny porobeného obyvatelstva, praktikuje současná oligarchie svoji vládní koncepci na stejných základech. Nafouknutá bublina bohatství pro všechny, sociálního ráje, příkladného soužití a vzájemného obohacování všech kultur, ras, náboženství či sexuálních orientací však zřejmě brzy praskne i v textech a obrazech dobře placených mediálních kurtizán.

 

Ve skutečnosti se mácháme po ramena ve výkalech už několik let. Bylo nám sice dopřáno nasadit si na to značkové gumáky a víceméně dovoleno křičet, že to tady opravdu zapáchá, ale pro slušného člověka je výsledek stále stejný. Každý den příděl nové kejdy z výšin vládních a parlamentních paláců, za kterou navíc ještě musí pod dohledem úřednických drábů zaplatit více jak tři čtvrtiny svého výdělku.

 

Jaká je tedy vlastně skutečná realita a proč ona otázka v titulku?

 

  • celý stát živí stále se zmenšující skupina produktivních obyvatel, dnes už zhruba pouhá jedna pětina populace, kterým je však všemožně jejich činnost ztěžována stovkami a tisíci vyhlášek, nařízení, zbytečných zákonů a víceméně ničena stále bující nepřehlednou daňovou džunglí

  • veškerá politická reprezentace má zřejmě za to, včetně “dvojnásobného nejlepšího ministra financí”, že když znovu a znovu přivedou státní kasu “zu grunt”, tato skupina lidí opět jen zatne zuby a znovu ji naplní díky dalšímu nařízenému zvýšení všemožně vymýšlených daní

  • dlohodobou populistickou masáží si většina méně přemýšlivého obyvatelstva vzala za své tvrzení, že stát je spasitel, neboť přece mají nárok na svoje dávky, které se každý měsíc líhnou na poště jen tak z ničeho. Že jsou to peníze jiných lidí, kteří je museli před tím někde těžce vydělat, pak jim byly znárodněny a teprve potom se rozdávají třeba i někomu, kdo o práci jen slyšel v televizi, je pro ně naprosto nepochopitelná utopie.

  • vysmátí a opravdu bohatí jsou dnes jen ti, kteří dokáži nějakým způsobem podojit státní penězovod. Většina politiků od komunálních po vrcholové, včetně samozřejmě jejich rodinných příslušníků, jejich kamarádi žijící ze státních zakázek, úředníci s rozhodovací pravomocí na rozpočtech, “manageři” polostátních monopolních molochů s exklusivními pracovními smlouvami. Stovky miliard korun takto skončily v nesmyslných, většinou i nepotřebných předražených projektech s korupční nadhodnotou, aby se pak vracely ve správných obálkách do správné kapsy zadavatele.

  • a tak peníze nejsou. Nemá je stát, nemá je drtivá většina lidí. Ani je nemůže mít, skotačily na jachtách v Toskánsku, na golfu v Dubaji či v hotelu Kempinski, aby se přetavily v byty na Floridě, konta ve Švýcarsku, vily v Itálii, penzióny na Bruntálsku, zázračné akcie či skvěle zhodnocené pozemky a buřtopívodavidovské volební kampaně v reality show “Kdo ovládne státní kasu?”

 

 

Parlamentní oligarchie nás přesvědčuje, že není tak zle. Mezi řádky slyšíme – půjčíme si, zvedneme daně, natiskneme, pořád bude dobře. Ti ze Strakovy akademie se u toho tváří státotvorně, rádoby i zodpovědně, údajně prý pravicově, ti co momentálně nejsou u hlavního lizu a musí hrát ve sněmovně jen betla zase vyhrožují jak to všechno budou dělat jinak, lépe, radostněji. Přitom obojí se jen třesou na každou kačku ukradenou daňovému poplatníkovi a těší se jak přistane na jejich soukromých kontech. Na štítě pak mají všichni heslo: “Po nás potopa!”

 

Důsledky jejich konání v nejbližší době se rýsují zcela jasně:

 

  • neplacené neúměrné daně, odvody, poplatky. Likvidace malých a středních firem, živnosti využívané většinou pouze na Schwarz systém.

  • odchod nadnárodních výrobců do levnějších a podnikatelsky přivětivějších zemí, neboť jim končí různé pobídky a úlevy. Drasticky zvýšená nezaměstnanost.

  • panika na trhu úvěrů a hypoték, tisíce nesplácených, na nové málokdo dosáhne.

  • obrovský propad na příjmové stránce státního rozpočtu povede k drastickým škrtům, proti němuž je současná vládní “reforma” slaboučká káva

  • stát nemá na výplatu sociálních dávek, důchodů a na mzdy přebujelého státního aparátu

  • roztáčí se inflační spirála, stát pumpuje do zhroucené ekonomiky další a další ničím nekryté peníze

  • potištěné papírky ztrácí hodnotu, stát bankrotuje, většina obyvatelstva doživotně zadlužená pod kuratelou exekutorů, dochází k masovým nepokojům, rabování, totální anarchie, chaos a zmar

 

Jaké by asi napadlo mocenskou věrchušku jediné řešení? Měnová reforma a silové potlačení nepokojů. Nic lepšího si představovat nemůžeme. Opravdu budeme strkat hlavu do písku tak dlouho než k tomu dojde? Myslíte, že se snad situace vyvíjí jinak? Máte jiné zkušenosti, jiné informace, jiné závěry? Nebo si stejně jako já myslíte, že je to jen otázka času?

 

Čtěte také: