I když je mi Slota z hloubi duše odporný, tak nechápu, proč nemá mít právo na vyjádření a je hned zjišťována právní bezúhonnost takového vyjádření. Nevyzývá k násilnému řešení, nevyhrožuje smrtí ani nepotlačuje něčí práva a svobody.

Bohužel, dospěli jsme tak daleko, že se už nesmí říct holá pravda, rozuměj vyjádřit se politicky nekorektně. Jakákoliv zmínka o Romech nesmí být nepříznivá a volání po stejném metru pro všechny je chápána jako projev rasismu. To už se opravdu nesmí říct, že velká část Cikánů, dost možná i nadpoloviční, krade, dělá binec a neplatí účty?

Slotovo vyjádření je chápáno jako protiromské a jako návod k myšlence na vystěhování Romů, míní romská aktivistka Havrľová. "To je cesta, která za několik měsíců může spustit i u nás to, co se děje v Česku, dodává. Úplně ale zapomíná na několik let starou zkušenost, kdy slovenští Romové vzali útokem prodejny, ze kterých rabovali alkohol a cigarety a kdy slovenská policie s vypětím sil Romy zaháněla.

Podobnou myšlenku jsem v nadsázce uvedl v jednom ze svých předchozích článků. Rozdíl mezi mnou a Slotou je v tom, že on to zjevně myslí zcela vážně. Popusťme uzdu fantazii a představme si, že by se skutečně vytvořil samostatný romský stát a Romům by bylo umožněno se do něj dle svobodné vůle přemístit.

Domnívám se, že by Romové o svůj vlastní stát nestáli. Sice často slýcháme nářky na diskriminaci a utlačování ze strany zlých "etnických Čechů" nejnověji obohacené o strach z lynče, ale téměř nikomu by se nechtělo opouštět jistotu sociálních dávek za nejistotu samostatnosti.

Romové se snaží přesvědčit o své pracovitosti a poukazují na nemožnost sehnání zaměstnání. Ve svém vlastním státě by určitě měli práce více než dost. V jejich státě by je nikdo nediskriminoval ani by je neutlačoval, nikdo by nedával děti do zvláštních škol a čórka by mohla být uzákoněna jako legální zdroj obživy.

Je to utopický nápad. Už jen proto, že jen velmi malé procento Romů dosáhne na maturitu, Rom s vysokoškolským titulem je téměř zázrak. Každý stát potřebuje inteligenci, studované lidi, kteří mohou například projektovat stavby, programovat, řídit hospodářství, vytvářet právní prostředí, soudit a mnoho dalších činností, které se zkrátka bez vzdělání neobejdou.

Kdyby se měl skutečně vytvořit samostatný romský stát, pak se obávám, že do dvou měsíců by došlo k humanitární katastrofě. Mnoho Romů si navyklo na sociální dávky, na hraní na automatech a slvoo práce považuje za sprosté.

Je tomu už sedm let, kdy časopis Reflex zvěřejnil reportáž Radka Bajgara o slovenských Romech s názvem "Středověk 2004". Poslední odstavec této reportáže je více než výmluvný:

Atmosféru v chýši ovládá zvídavá matka rodu. Vyprávěl jsem o levných dovozech z Asie, konečném množství příkopů a o tom, že jejich dávky jim nikdo nekrade, nýbrž že ostatní se jen rozhodli dát jim méně z toho, co vydělají. Měla doplňující dotazy a dlouze přemýšlela. Pak se zeptala: "Existujeme přece, my, Romové." "No jistě, že existujete." Nevěděl jsem přesně, kam míří. "Tak na nás vláda musí dostávat nějaké peníze." "Odkud?" "No dávky. Pro každého na světě jsou přece určeny nějaké dávky." "Myslíte, že všichni žijí z dávek?" "No a gadžové žijí líp, že si berou i část dávek, které jsou určeny pro nás." Konečně jsem pochopil, že romská ekonomická teorie o dávkách jako zdroji blahobytu má univerzální platnost a že celé to naše civilizační nedorozumění je zřejmě poměrně hodně hluboké.

Samostatný romský stát by nefungoval. Romů ochotných žít a pracovat tak, jak je běžné v majoritní společnosti je zoufale málo. Tito lidé jsou pak házeni do jednoho pytle s těmi nepřizpůsobivými. V žádném případě to ale není vina majoritní společnosti. Ta dělá pro Romy víc než dost. Problém je v Romech samotných, v tom, že se naučili žít z práce druhých, že se naučili na majoritní společnosti parazitovat.

Není větších odborníků přes různá práva a kličky při získávání sociálních dávek. Přijde-li ale na povinnosti, hned se mluví o diskriminaci. Kdo za to může? Všichni ti, kteří se bojí pojmenovat problém pravým jménem, všichni Kocábové, mající plná ústa pozitivní diskriminace a odsuzování majoritní společnosti, že se nechává málo okrádat.

Všichni ti, kteří si z Romů udělali etnický kšeft a všichni ti, kteří místo jednoznačného vymezení pomoci neustále couvají a označují sociální dávky za formu výpalného, aby byl klid. Plány nácků jsou laciným řešením a jako takové musí být společností odmítnuty. Bude-li se ale nadále chránit romský zločinec loupící za bílého dne a vysmívající se "bílým hlavám" a trestán místní starousedlík za vyjádření svého názoru, pak se nestačíme divit, jak extrémisté a náckové budou mít volební žně. Opravdu to chceme?

Čtěte také: