Vzdělaní Romové spojte se

Je nadějné, že tu byli a jsou Romové, kteří nenatahují ruku pro peníze, ale chtějí více práce. To je ta romská elita, po které zase natahuju ruku já, a měla by ji ze všech sil podpořit i veřejnost a stát. V naší zemi jsou stovky Romů, kteří mají nejen střední, ale také vysoké školy. Jak to, že o nich nevíme? Prostě žijí nenápadným způsobem, jako každý jiný. Tak jako bílí Češi. Jenže to je málo. Tahle mlčící slušná část Romů se musí zapojit a pomoct nám s těmi neslušnými. 

Recepty na změnu k lepšímu existují a některé nejsou náročné 

Pokud jde o práci není třeba výjimka z rasové rovnosti, žádná pozitivní diskriminace. Stát by měl pomoct s prací všem dlouhodobě nezaměstnaným, lidem v krajní nouzi. Romům i všem dalším ohroženým občanům. Všichni pamatují hladovou zeď Karla IV.  Nejen on, všichni osvícení státníci hledali práci pro lidi v nouzi. Nesmí se to říkat, ale to, že velká část Němců milovala Hitlera nebylo jen pro jeho nenávistnou demagogii. Všichni němečtí  pamětníci se shodují, že Hitler dal lidem chleba - jeho veřejné heslo bylo - "každý Němec musí mít chléb a teplou polévku". Není to nic nového, dávno předtím v 16. století  francouzský král Jindřich IV zahájil své panování slovy: "každý venkovan bude mít ve svém hrnci každou neděli slepici". Jen na okraj, myslel tím edikt, kterým zakazoval zabavovat vesničanům zvířata a pracovní nástroje, aby se uživili. Groteskní je, že dnes všechny kulinářské publikace líčí Jindřicha jako propagátora polévek, který nutil národu jednou týdně slepičí vývar. Stejně jako u Hitlera se lidé a historie snaží zapomenout některá zásadní fakta - tedy, že od nepaměti byla vláda odpovědná za své chudé, bezmocné, slabé (i duchem).  

Za veřejné peníze veřejná práce 

Města Most a Litvínov jsou historicky první (a druhé), které dávají veřejné zakázky jen těm, kdo na nich dají práci i nezaměstnaným. Jsou sami. Český stát investuje do veřejných zakázek stovky miliard korun ročně. Investuje řádově další stovky miliard do tzv. investičních pobídek pro zahraniční firmy. Cílem bylo získat pracovní místa - praxe je obvykle trochu jiná - nekvalifikovanou práci, tedy práci, která je nejvhodnější pro dlouhodobě nezaměstnané, obvykle dělají Ukrajinci, Mongolové, Vietnamci. Není myslím nic xenofobního na tom, že za veřejné peníze by stát či ten komu stát peníze dává, měl nechat pracovat nejprve občany naší země a teprve potom cizince. V tuhle chvíli rozdáváme miliardy podnikatelům, firmám, kteří zaměstnávají cizince a druhou rukou další miliardy sypeme do sociálního systému pro naše nezaměstnané občany. Je to asi tak jako by Karel IV začal stavět onu Hladovou zeď a na práci najal Maďary. 

Také obce dnes naříkají, že práce pro nezaměstnané není. Není práce za peníze, ale práce pro volné ruce je vždy. Jen v ghettech chybí desítky lidí, co by tam hlídkovaly a udržovaly pořádek. Lidé, co budou uklízet, opravovat rozbitá okna nebo třeba sázet květiny na jaře, zeleninu či na podzim ovocné stromky. Kolik utratí města za technické služby - za odklízení sněhu, sekání trávy, výstavbu květinových záhonů, čištění příkopů u silnice? Proč by to nemohly dělat armády nezaměstnaných. A proč taky ne armády trestaných? Loupežné přepadení? Ublížení na zdraví? Tak několik let natvrdo, ale ne v kriminále na kavalci, ale na dálnici s krumpáčem v ruce. Němečtí nezaměstnaní (bohužel i političtí či rasoví vězni) postavili před válkou stovky kilometrů silnic a dálnic, které svou kvalitou stále předčí mnohé české moderní silnice. Pokud tohle zmiňuji pak milí intelektuálové nejde o velebení zločinného režimu, ale připomínka velmi chvályhodného principu - že práce je vždy a všude a je potřeba ji jen vidět. Emil Ščuka připomíná, že "od roku 1993 Romové  upozorňovali, že jim berou práci Ukrajinci“. Tehdejší ministr práce a sociálních věcí Vodička tvrdil, že neovlivní soukromé firmy, které najímají Ukrajince. Romové namítali, že "stát může zpřísnit pravidla pro dlouhodobý pobyt cizinců, zavést kontroly odvodů zdravotního a sociálního pojištění, kontrolovat, zda za ně firmy platí. Po letech od jiných ministrů vyšlo najevo, že je v tom lobby: „když chtějí, aby stavebnictví prosperovalo, přivírá stát oči nad neplacením daní a odvodů".

Odpovědnost posiluje 

Krom represe, je třeba samotné Romy zapojit, dát jim odpovědnost za svou komunitu. Je v okolí ubytoven nepořádek, hluk? Pověřme vybrané Romy, ať sami hlídají a dozorují na čistotu a pořádek. Romské hlídky, jakási romská pomocná stráž se už v některých městech osvědčily. Pověření Romové jsou hrdí na svou práci a dbají na pořádek víc a líp, než bílý policajt. Nechme Romy pracovat na zvelebování svého okolí. Ten, kdo zasklí okno nebo vymaluje dům, už si pohlídá, aby mu omítku někdo nezničil. A když, tak si to s viníkem ihned vyříká. "Nepřizpůsobiví" Romové od malička nepoznali práci, znají jen krádeže, chlast, sociální dávky a automaty. Přetrhnout ten řetěz můžeme jen s jejich pomocí. Musí přijít vzdělaní Romové, kteří budou Romy učit. Učit nejen písmenka, ale také společenské hodnoty. Jako v dobách českého národního obrození učili buditelé nevzdělaný poněmčený český lid, dávali mu hrdost a touhu být lepší, tak musí i sami Romáci mezi sebou najít lidi obětavé pro svůj národ. Je fajn nadávat na Čechy, že strkají romské děti do zvláštních škol - ale skutečnost je taková, že je tam dávají samotní Romové. Bez rodičovského souhlasu to ani nejde. Uniká mi smysl dnešních reportáží, ktere z toho obviňují zase jen bílé "rasisty". A ty děti navíc do škol musí taky chodit. Dokonce každý všední den. I tohle musí romští rodiče pochopit. Romové musí mít nějaké vzdělané romské vzory. Jenže ouvej, tady je stát velký rasista. Sám znám několik vzdělaných Romů, kteří si stěžují, a právem na to, že  jsou v práci diskriminovaní. V každém případě totiž platí, že bez Romů se nepohneme. Snížené dávky ani stravenky ani víc policistů s myšlením lidí nic nenadělá. Tady musí nastoupit i nějaká osvěta.  

Skončit s lichvou a dluhy 

Neposlední věc je začít s lichváři (včetně těch státem posvěcených exekučních lichev). Ti nejchudší by měli dostat šanci se ze svých dluhů vymotat a začít nový řádný život. V USA je možné zbankrotovat a po pěti letech znovu začít od nuly. Bez dluhů. Český zákon o oddlužení je pro lidi na dně absolutně nedostupný - o osobní bankrot a oddlužení může požádat jen zaměstnanec s dostatečným příjmem (musí pokrýt v průběhu pěti let alespoň 50 procent dluhu). Na to ani jeden z lidí v sociální pasti nedosáhne. Jenže pak je v začarovaném kruhu - normální zaměstnání ho neuživí, protože celou mzdu by mu zabavila exekuce. A tak tito lidé žijí na dávkách a pracují na černo. Prodělává na tom věřitel i stát a celá společnost. Vydělává jen lichvář a exekutor, kteří svůj díl z dávek vždycky urvou. Dalo by se pokračovat - například absolutní zákaz "heren" s "výherními automaty".  Vždyť to nejsou ani herny ani výherní. Jsou to automaty na ožebračení těch nejchudších, kde se zadělává právě na tu nejkřiklavější pouliční kriminalitu.

O Romy, kteří jsou občany ČR, se musíme postarat, jelikož tady mají právo žít, ať se to někomu líbí nebo ne. Stát je nemůže nedobrovolně vystěhovat někam do zahraničí a proto nad tímto problémem nemůžeme zavírat oči, zvláště když se jedná o relativně velkou skupinu lidí. Proto se snažím navrhnout takový komplex řešení, který by pomohl Romům více se přizpůsobit, což tím pádem finálně pomůže celé majoritní české společnosti ve spokojenějším životě. K tomuto cíli, tedy aby vetšina Čechů a Moraváků nepovažovala Romy za problém, se potřebujeme co nejrychleji dostat.  

Na závěr mám pro Romy okamžitý recept proti rasismu a nenávisti:

Milí Romáci, 

Chcete, aby vás Češi měli rádi? Chovejte se jednoduše tak, aby vaši sousedé byli šťastní, že vás vedle sebe mají. Pomáhejte jim. Večer nehlučte a udržujte své okolí čisté. Přestaňte krást, přepadat. (učte se od bílé většiny, když Češi přestali krást v rakouských obchodech rázem se z nich stali vítaní zákazníci).

 Svému okolí pomáhejte. Když uvidíte křivdu, zastaňte se slabšího. Pomáhejte bezmocným. Děti posílejte denně do školy a učte se spolu s nimi. Zdaleka se vyhněte hernám a hledejte práci. Práce je vždycky. Když ne tam, kde bydlíte, zkuste jako Češi, Moraváci nebo Ukrajinci stavbu, továrnu s ubytovnou v Praze nebo jiném velkém městě. Pracovní úřad vám určitě s hledáním a začátkem rád pomůže. 

Když tohle uděláte, než se nadějete, budou z Vás milí a vyhledávaní sousedé. 

Čtěte také: