Přitom příčina je jednoduchá a jedním slovem popsatelná – socialismus. Socialismus, kterého se země střední a východní Evropy tak radostně koncem 80. let zbavily, je dostihl v mnohem sofistikovanější formě a dopadl úplně stejně jako ten sovětského typu. Marně proti němu bojovali představitelé bývalého východního bloku v čele s našim současným prezidentem, Eurosocialisté vydatně podporovaní východoevropskými softkomunisty byli nepoučitelní a tak tento utopický projekt dopadl tak jak dopadl.

Životní úroveň každé společnosti se musí odvíjet od produktu, který tato společnost vytvoří. EU ve své socialistické pýše nikdy nepřipustila, že spotřebovat lze jen to co se vytvoří. Vysoký životní standard se stal fetišem, kterému byla podřízena veškerá politika. Aby bylo tuto zvrácenou filozofii realizovat, bylo nutno vybudovat mohutný neproduktivní byrokratický aparát. Aby bylo možno tento aparát uživit, muselo nastoupit gigantické přerozdělování, nastavit vysoké zdanění a co nejvíce regulovat trh a veškerou hospodářskou činnost. K tomu je nutno ještě připočíst nemístnou otevřenost Evropského prostoru k parazitům z rozvojových zemí. Posledním hřebíkem do rakve, potom bylo zavedení jednotné měny ve většině členských zemí.

Hloupí Euroúředníci neslyšeli na varování a dobře míněné rady a nadále místo řešení ekonomické stagnace, vymýšleli zákony o baleném pečivu, jednotně zakřivených banánech či zákazu žárovek.

Snad nejkřiklavějším příkladem falešného a škodlivého Eurosocialismu bylo právě Řecko, které už od krachu zachrání jedině zázrak. A krach Řecka bude zřejmě znamenat krach celé socialistické integrace, destabilizaci ekonomiky Eurozóny, ale i politickou a bezpečnostní destabilizaci celé Evropy. Tento krach může znamenat, že se v členských státech mohou začít dostávat k moci extrémistické strany (komunisté, paroubkovci, nacionalisté) Oslabená Evropa se také snadno může dostat pod silný vliv imperiálních choutek Ruska.

Za pár let se bruselským byrokratům podařilo to na co komunisté potřebovali několik generací

Pokud chce Evropa přežít a zachránit svoji civilizaci nemá už mnoho možností na výběr. Především se EU musí vrátit k původním myšlenkám, na kterých vznikla - společný volný trh, volný obchod, návrat k vyrovnaným rozpočtům, deregulace, debyrokratizace. Stejně tak je nutno zastavit bezbřehé přistěhovalectví, zejména pak osob, které přichází jen za vidinou štědrých sociálních systémů. Státní a evropské prostředky nemohou jít do spotřeby, dalšího posilování sociálního státu, ale mohou směřovat jen do investic, vzdělání a zvyšování konkurenceschopnosti.

Pokud EU přistoupí na tyto reformní kroky, má jistou naději na záchranu. Vše ostatní je cesta do pekla.

 

Čtěte také: