Jen ten, kdo se bojí, přijme nějakou předběžnou opatrnost, podléhá opakovanému alarmismu a obětuje pod záminkou slíbeného bezpečí své svobody. USA mají po 11. září zákony neslučitelné s osobní svobodou. A navíc, když jde o tzv. národní bezpečnost, zákony se s vědomím nejvyšších představitelů státu stejně nedodržují nebo obcházejí. Tady můžeme říci, že teroristé už nyní vítězí na celé čáře.

Samozřejmě, že na tom parazitují ty represivní složky, kterým je lidská svoboda na překážku. Je tomu tak v celém světě. Když například bylo třeba posílit uvadající popularitu některého politika, tajné služby vyprovokovaly jakési zoufalce mezi imigranty k přípravě nějaké amatérské akce (viz výbušnina z internetu), aby je pak se slávou zadrželi a prezentovali to jako záchranu stovek životů.

Vzpomeňme na usvědčeného lháře Blaira, jak takto několikrát revitalizoval svou kariéru, po Iráku nevratně pošpiněnou. Koupal se v zájmu světových médií a zvyšoval svou pochybnou popularitu. Lež obhajoval klamem. Má na svědomí smrt 179 britských vojáků a statisíce iráckých civilistů. Dnes je sice vyšetřován, ale nic se mu nestane.

Když jsme u Iráku, tak padlo více než šest tisíc amerických vojáků, aby byl dávný spojenec proti Íránu nejen zcela destabilizován, ale aby byl navíc de facto vydán napospas šíitským fundamentalistům, kteří tam mají náboženskou většinu. Tady si Západ vyloženě pěstuje další všeho schopné nepřátele. Zbytečně.

A lež o zbraních hromadného ničení, aby se pro druhou válku v Zálivu našla záminka, to už je jen dokladem prohnilosti politiků, kteří se k tomu neproduktivnímu šílenství propůjčili. Nechce se mi spekulovat, jestli v tom bylo více hlouposti (Bush ml.), servility a proradnosti (Blair) nebo obchodních zájmů (Cheney, Rumsfeld). U nás se ztrapnil nejvíce pohádkami o biologických – a podržte se – i bakteriologických zbraních Cyril Svoboda neblahé paměti.

Politici ztratili kredit a důvěryhodnost, svět se stal přes nasazení obrovských sil a prostředků méně bezpečný. To, co se nyní děje v Libyi, je jedním z důsledků celého neštěstí, jaké postihlo mezinárodní právo. Kaddáfí se po Saddámovi stal dalším z původních kumpánů (třeba Berlusconiho), kteří byli určeni na odstřel. Lumpi to sice byli, ale politika zcela ztratila logiku i morální aspekt. Po USA si také Francie činí nárok na svou ropnou válku.

Proč NATO nebombarduje Saudy? A není Kim daleko nebezpečnější než původně kajícný Kaddáfí? Jistě je, ale tam by si Sarkozy ani Cheney s Rumsfeldem nedokázali nic ukořistit. Jsou povstalci v Libyi menší lumpové než Kaddáfí? Silně pochybuji.

Otázek by bylo dost na to, aby zasloužily odpovědi před mezinárodním trestním tribunálem. Ten však byl v Haagu zřízen jen jako pomsta Srbům. A možná, že celá nespravedlnost začala už bombardováním Jugoslávie, pokračovala útokem na Irák a dnes má vyústění v hloupé válce v Libyi.

Je svět po těchto dobrodružstvích bezpečnější? Ale kdepak! A nelze chápat 11. září nikoliv jako příčinu, ale jako důsledek „odvetných“ akcí vedoucích politiků světa? Jistě, fanatický a militantní islamismus je zlem.  Ale nevyrábí si Západ další své nepřátele zbytečně sám?

A nejen to. Vyspělý svět se nachází stále v ekonomické krizi. Co když je to daní za nezvládnuté války a především účtem za obětované osobní svobody?

Čtěte také: