Přičemž právě “společenská potřeba dopravní obslužnosti” je zaklínadlem, na jehož základě proudí každý rok do skomírajícího molochu další a další dotační miliardy ze státního rozpočtu, neboť jinak by ajznboňáci nedostali svoje zaměstnanecké benefity, nemohli by sponzorovat odpovědnými pracovníky vybrané bohulibé činnosti, či by nemohli ani zaměstnat nepostradatelného restaurátora svého silně zaprášeného pitoreskního obrazu, který zde zřejmě měl uplatnit svoje bohatě nabyté zkušenosti s otevřenou rukou Páně (Béma) a divokými zvířaty.

“Myšlenka za jedna, provedení za 3,” pravil pan ministr v hodnocení kauzy Fejk. Zajímalo by mne, ale opravdu velmi, hodnocení produktivity práce ve státním sektoru, když toto může vypustit z úst člověk, který je odpovědný za dopravu v ČR. Jestli tou trojkou myslel ony milióny vyplacené, dnes již bohudík bývalému, ombudsmanovi ČD, nebo jako školní klasifikaci?

Neboť musela to být neskutečná dřina. Během tří měsíců přijít na to, že vlaky jsou poměrně šipnavé, poněkud nedochvilné a nádražáci veskrze nevrlí. Ovšem dle ministra správně pojmenoval problém a pokud by nebyl na nátlak závistivé veřejnosti odejit, mohl za mrzký peníz ve své činnosti pokračovat a snad by dokonce možná někdy vzal do ruky koště a zametl perón.

Takto musel dostat 9 krát přes 250 000,-, aby těžce vyzkoumané skutečnosti neprozradil Jančurovi nebo jestřábům z Deutsche Bahn, kteří by s nimi jistě naložili tak, že by česká železnice zkolabovala a babička z Horní Dolní by musela jet k doktorovi autobusem, nebo, nedej Bože, automobilem s mladejma. Vyprodukovala by tolik CO2, že by se příští měsíc oteplilo alespoň o 10 stupňů a při ochlazování svého těla slupkami z okurek by zemřelo nejméně tisíc našich spoluobčanů, převážně z mladých rodin s dětmi a důchodců. Konec zpráv TV Nova.