Naše občanské iniciativy se mnohdy cítí povzneseny nad zákon, nad demokratické principy. Ve jménu občanské společnosti lze prosazovat kdejaký nesmysl, kdejakou zhoubnou ideologii, jakoukoli nepřirozenost.

To, že občanské iniciativy prosazují své zájmy proti establishmentu, přináší jim na jedné straně mnohdy nemalé sympatie méně vzdělanější a jednodušší části obyvatelstva, ale především až přehnanou pozornost sdělovacích prostředků.

Občanské iniciativy mnohdy hovoří jménem všech občanů, přitom však prakticky vždy zastupují úzkou zájmovou skupinku občanů nebo profesně navzájem propojených skupin.

Mluvčí občanských iniciativ jsou prakticky vždy majiteli jediné univerzální pravdy a každý, kdo by si dovolil mít jen odlišný názor, je neprodleně označen za nepřítele lidstva a patřičně skandalizován.

Značná část občanské společnosti je někdy méně, jindy velmi výrazně levicově orientovaná a ve jménu zvrácených levicových, marxistických a komunistických ideologií se cítí oprávně rozhodovat o životech, právech či majetku jiných.

Více než 20 let se snažíme vybudovat standardní demokracii. Její součástí by občanská společnost měla rozhodně být. Jenže to, co se u nás za občanskou společnost prohlašuje, to jsou jen pouhé nátlakové skupiny, postupující někdy civilizovaněji, mnohdy však jako ta nejhorší lůza