Na téma odsunu Němců po druhé svétové válce toho bylo napsáno již mnoho a jistě ještě mnoho napsáno bude. Bohužel jsme v naší novodobé historii svědky snahy o překrucování dějin. Čím dál častěji se mluví o odsunu Němců z Československa, ale už se nějak zapomíná na důsledky Mnichovské dohody, která odsunu předcházela. Zkrátka je dnes moderní zaměňovat příčinu a následek. Panu Roučkovi by prospělo, kdyby si ve volné chvíli zopakoval fakta o druhé světové válce. Následně doporučuji prostudovat text Česko-německé deklarace, kterou 21.ledna 1997 podepsal tehdejší předseda vlády Václav Klaus a německý kancléř Helmut Kohl.Tuto deklaraci lze považovat ze velmi dobrý kompromis.

Postoje a názory pana Roučka dlohodobě odporují zájmům České republiky. Již před časem jsem psal text, ve kterém jsem panu Roučkovi doporučoval, aby si rozmyslel, za kterou zemi vlastně "kope". http://jankoucky.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=176328 Každé nové vyjádření pana europoslance mě utvrzuje v názoru, že Libor Rouček nehájí zájmy České republiky. Jsem schopen akceptovat fakt, že existují lidé, kteří si myslí, že národní státy jsou přežitkem a budoucností je federativní uspořádání Evropy. Já tento názor nesdílím. Nesouhlasím s myšlenkou, že propagace národních zájmů zavání nacionalismem. Nevidím jeden jediný důvod, proč by nám měl vládnout Brusel. Představa, že po vzniku Spojených států evropských nastane v Evropě nekonečná prosperita je opravdu úsměvná. Ostatně podobné očekávání panovala při zrození eura. Výsledek netřeba připomínat. Euro dnes žije za cenu obřích dluhů, které nezaručují, že euro nakonec přežije. Nevidím jeden jediný důvod, proč bychom měli takový projekt podporovat či ho dokonce financovat. Evropská unie svou současnou politikou usiluje o vznik Svazu evropských socialistických republik.

Omluvu europoslance Roučka za vyhnání Němců však akceptovat nemohu. Pan Rouček by se měl za své nadbíháhí Sudetoněmeskému landsmanšaftu omluvit a rezignovat na své funkce.  Oceňuji vedení sociální demokracie, které se od výroků Libora Roučka distancovalo. ČSSD by prospělo, kdyby příště kandidáty na europoslance vybírala poněkud pečlivěji. Přiznejme si, že pánové Rouček a Falbr mezi elitu národa opravdu nepatří. Jeden zřejmě touží po německém občanství a druhý si v barvách sociální demokracie uživá klasického odborářského důchodu v dobře placeném křesle.