Socialisté navrhují výrazné okleštění předvolebních kampaní (viz článek iDnes). Maximálně 80 milionů na kampaň před volbami do Sněmovny, nulový počet nebo maximálně 200-300 billboardů, kampaně placené z transparentního účtu. Navrhují ale především revoluci ve sponzoringu.

Sponzor by směl věnovat své oblíbené straně maximálně dva miliony ročně. Pokud by chtěl straně věnovat víc, tak by přebytek dvou milionů šel na speciální účet, ze kterého by byly peníze rozdělovány podle volebních zisků stranám s nárokem na roční státní příspěvek, tedy stranám se volebním ziskem od 3%.

Socialisté se finančně vyčerpali. Billboardová megakampaň, bombastické volební mítinky, skupina Scorpions, oranžový truck, pivo za 2 koruny, to vše dokázalo socialistickou pokladnu vysát do sucha včetně použití půl miliardy od socialisty vlastněné firmy Cíl.

Není to tedy tak, že by socialisté chtěli vyslyšet hlas lidí, kterým vadí oblepená republika před volbami, ani že by chtěli kampaň víc směřovat k tomu podstatnému, tedy k programům, vizím a ideím. Je to z nouze ctnost. Sami si peníze promrhali a vědí, že v další kampani by už nemohli být tak aktivní, a tak se snaží, aby se ostatní přizpůsobili jejich stavu.

Je to pro socialisty signifikantní. Miliony létají sem a tam, megalomanské tvrdíkovské akce, nabubřelost a mrhání financemi. Když pak zdroj financí vyschne a nastane čas na zasloužený trest za nedostatek prozíravosti a nezodpovědnost, snaží se ze svého průšvihu udělat přednost, aniž by museli za svou předchozí hostinu zaplatit.

Nápad, že by majetní sponzoři směli dát své oblíbené straně jen určitou částku, je přímo zcestný. Tento limit je snadno obejitelný přes další osoby. Nápad, aby vyšší dary byly děleny na limit a nadlimit je ještě zcestnější. Zejména pak nápad, že by se nadlimit schraňoval na státním účtu, odkud by takto získané finance byly poměrně rozdělovány i politickým soupeřům podle jejich volebního výsledku.

Představme si, že by strana neprošla do parlamentu a část sponzorského daru této straně byla rozdělena stranám úspěšnějším. Měli by pak sponzoři vůbec zájem "své" strany sponzorovat? Nebo je to jen snaha, jak by mohli socialisté přijít k penězům, které jim vlastně vůbec nepřísluší?

I kdyby mělo jít o jednu jedinou korunu, pak takovýto požadavek je naprosto nemorální. Je přeci úplně jedno, kolik ten který sponzor věnuje "své" straně, není-li porušen zákon. Ani masivní kampaň nezaručí úspěch ve volbách, ani sebevětší dar nepomůže k lepšímu výsledku. Chce-li si ale nějaká strana byť jen zčásti přisvojit část sponzorského daru někomu jinému, je to sprosté, zavrženíhodné a nechutné.

Ať si socialisté vypijí svůj finanční kalich hořkosti do dna. Každý musí nést zodpovědnost za své kroky a socialisté nejsou žádnými politickými benjamínky, aby tohle nevěděli. Proto jejich nápadu mohu doporučit jediné - zařadit ho do "kulatého šanonu".

http://polanecky.blog.idnes.cz/c/188478/Sponzorujete-stranu-Podelte-i-ostatni-rikaji-socialiste.html