Skutečný stav budování socialismu věrně přiblížil spisovatel Čestmír Jeřábek v knize V zajetí stalinismu. Zápis ze 17. března 1953 ke Gottwaldově smrti . „Gottwald….. Zavlekl náš národ do asijského otroctví. Přivedl nás na žebráckou hůl. Zavedl demoralizační systém do škol. Rozvrátil nejen naše hospodářství, ale i náš rodinný život. Zahájil tažení proti církvi, proti náboženství, proti Bohu. Uvrhl statisíce lidí do koncentráků a nakonec dal věšet na šibenicích i své nejvěrnější komunistické druhy. … Jeho otylé tělo nevzdělaného alkoholika a lokaje je vystaveno v generálské uniformě ve španělském sále pražského hradu.“

Smutné jsou také záznamy o tom, jak v jednapadesátém musel být zaveden znovu přídělový systém na pečivo, na které stejně jako na maso a cukr se stály mnohahodinové fronty. V Brně byly v padesátých letech poměrně časté případy, kdy lidé umírali v zimě doma  kvůli tomu, že neměli peníze na topivo. Komunistické Československo kolabovalo, zatímco Západ díky Marshallovu plánu vzkvétal.

Ale položme si otázku, co vlastně bylo na režimu, který tady byl nastolen v roce 1948, nejhorší! Asi to bylo absolutní touha po ovládnutí člověka, zbavení ho co největší osobní svobody, totální pohrdání lidskými životy a absolutní nadvláda hnusné ideologie nade vším.

Můžeme mluvit jenom o štěstí, že heslo Sovětský svaz, náš vzor se nepodařilo dotáhnou do absolutních konců. V nynějším Reflexu, je článek o režiséru Otakaru Vávrovi u příležitosti jeho nadcházejících stých narozenin, který vzpomínal na to, jak se sovětskými filmaři  probíral těsně po II. světové válce natáčení davových scén. Tak ti mu s klidem řekli, že sovětská kinematografie v takových případech toleruje pětiprocentní ztráty na lidských životech jako na manévrech. To je přece děsivé, a také Vávra z toho byl otřesen a chlubil se, že při natáčeních jeho filmů jako byly Proti všem a další nikdo nezemřel a ani nebyl těžce zraněn.

Komunisté sice hlásali, že vybudují úžasnou společnost beztřídní společnost, jenže výsledkem byly krvavé diktatury, horší než jimi kritizované liberální demokracie. A též Salazarovo Portugalsko bylo rájem proti bolševickému Československu.

Ono se těžko něco jiného než teror a bída daly čekat, když KSČ vedly nevzdělaní alkoholici a lokajové. Komunisté lidem slibovali větší svobodu než kapitalisté. To však byla velká lež. Skutečností byly zadrátované hranice se zákazem cestování, zabijáčtí pohraničníci, politické procesy, masové vraždění politických odpůrců a také de facto obnovení nevolnictví, protože změna zaměstnání a přestěhování se v padesátých letech vyžadovalo souhlas x úřadů. Bez jejich razítek to bylo nemožné!

Navíc rudí uzurpovali moc bez souhlasu většiny obyvatelstva a jejich vláda byla v každém případě od května 1948 kdy přestaly svobodné volby nelegitimní. Bolševici si mohli dělat co chtěli, protože se nemuseli ohlížet na veřejné mínění, a podaní je také vůbec nezajímali. Kritizovali kapitalisty za přepych, ale sami  si žili v luxusních vilách, jezdili špičkovými auty a léčili se ve vybraných nemocnicích, kam obyčejní lidé nesměli. Marta Gottwaldová též lidově zvaná prdelatá, byla symbolem nevkusu a úpadku, kterou obletovaly desítky služebných a služebníků. V době kdy nemocnicím chyběly léky pro děti si nechala dovést z Belgie krajky za 82 tisíc korun. Znám je také případ, kdy v jedné vládní vile v Brně-Pisárkách ztropila na recepci skandál kvůli tomu, že pořadatelé nedokázali sehnat sedm lahví špičkového francouzského koňaku. Inu diktatura proletariátu! 

http://ziegler.blog.idnes.cz/c/179135/Co-bylo-nejhorsi-na-bolsevickem-puci-Absolutni-pohrdani-lidmi.html