Rozhovor s Milošem Zemanem: Nemám v oblibě TV Novu, Bobošíková byla chytrá

Autor: Petr Žantovský | Publikováno: 3.6.2005 | Rubrika: Rozhovor
Zeman

Bývalý premiér a předseda ČSSD Miloš Zeman je nejen osobnost s výraznými ideologickými a politickými názory, ale také postava značně konfrontační a rozporuplně vnímaná. Sám Zeman tuto svoji pověst posiluje vyslovováním často nečekaných a radikálních stanovisek. Známý je jeho dlouholetý boj s novináři, jimž sloužil jako terč odporu a posměchu, naopak oni jemu jako předmět opovržení. Přesto, či snad právě proto, stojí za to položit Miloši Zemanovi, dnes důchodci z obce Nové Veselí na Českomoravské vysočině, několik otázek právě k médiím.

Jedním z témat, na nichž se profilovala sociální demokracie, a to různou měrou, dokonce v různém smyslu a směru za vašeho vedení a pak za vašich nástupců, je téma médií. Nechci teď rozebírat notoricky známý fakt, že jste proslul značně nelibým postojem k novinářům a sklonem nazývat je žalovatelnými jmény…

Já vám do toho ale musím vystoupit a před závorku vytknout jedno téma. Velmi často se setkáváme s pojmem „publicista“. Někdo si napíše za jméno jako téměř titul slovo „publicista“. Představme si, že je třeba napsat do novin článek o jaderné energetice. A tento článek napíše někdo, kdo si za jméno podle pravdy napíše „nukleární fyzik“. Chcete-li si přečíst něco o stíhačkách, přečtete si to od leteckého odborníka. Něco o zemědělství dejme tomu od agronoma, atakdál. A teď si představte, že by zemědělec psal o stíhačkách, letecký odborník o jaderné energetice atd. Toho se skuteční odborníci nikdy nedopustí. A pak tedy máme termín „publicista“ To je člověk, který píše všechno o všem – a nerozumí ničemu. Jeden den napíše komentář o stíhačkách, druhý den o zemědělství atd. Provokativně bych řekl, že co publicista, to blb. Když vidím podpis Josef Vopršálek – publicista, překládám si to jako Josef Vopršálek – blb. Proč to říkám? Protože toto je ratio mé argumentace proti novinářům, nebo chcete-li, proti publicistům. V okamžiku, kdy každé médium, a je úplně jedno, zda soukromé, nebo veřejnoprávní, bude mít k dispozici rozsáhlý aktiv externích spolupracovníků, tak opět začnu číst noviny, protože pro mne budou zajímavé a budu vědět, že člověk, který ten obor vystudoval a který v něm má značné zkušenosti, mně - laikovi sděluje svůj názor. Abych četl názory laiků, které se – a to je ten největší podvod – vydávají za názory odborně fundované, na to nemám čas ani náladu.

To, co říkáte, se týká asi nejvíc tradičních médií, zejména tiskových, kde funguje silná setrvačnost v chápání role a kvalifikace novináře. Jeden často slyšitelný názor říká, že cestou k renesanci žurnalistiky jsou digitální média, internetová periodika. Co o nich soudíte?

Uvedu příklad. Britské listy jako ryze internetové médium, jsou zajímavě provokativní. Neříkám, že s nimi vždy souhlasím, a to také není účelem, abych s nimi souhlasil, ale minimálně některé texty mají a dokážou vyprovokovat. Podotýkám – nikoli svojí blbostí, ale vyhraněnými názory. Obecně vidím expanzi internetových médií jako velice důležitou a nezastupitelnou. Totéž se týká digitalizace. Jakmile budou multiplexy, bude možnost specializovaných kanálů. A tam také půjdou ti externí aktivisté, kteří na rozdíl dnešních novinářů budou věci rozumět.

Vede se veřejná debata o tom, co je veřejná služba v médiích. Z lůna sociální demokracie vzešla řada legislativních pokusů, jak usměrnit existenci veřejnoprávních médií. Váš tehdejší místopředseda Špidla veřejně podporoval televizní rebelii v ČT v zimě 2000, mimo jiné i s poukazem na údajné ohrožení existence médií veřejné služby. Přitom právě kolem definice veřejné služby v médiích je nejvíce nejasností. Kolik lidí, tolik názorů a definic. Jaká je ta vaše?

Začnu příkladem. Mám-li být osobní, pak mým oblíbeným televizním programem je ČT 2. Nikoli ČT 1, nikoli Nova, nikoli Prima. Přitom ČT 1 je údajně veřejnoprávní, Nova a Prima jsou takzvaně komerční. Já ale nevidím podstatný rozdíl mezi ČT 1 na jedné straně a Novou a Primou na straně druhé. Vidím podstatný rozdíl mezi ČT 2 a všemi ostatními televizemi. V čem je ten rozdíl? V zaměření na menšiny. A mohou to být i intelektuální menšiny. A pozor: intelektuální menšina není nutně soubor dementů. To může být třeba i soubor géniů, a géniové jsou zatraceně malá menšina v jakékoli společnosti. Ale jistě to mohou být menšiny, které se liší nikoli intelektem, ale svojí orientací, životními pravidly atd. Komerční televize, nebo chcete-li masová televize nemůže tyto menšiny obsloužit. Veřejnoprávní může. To je tedy specifikum veřejnoprávních médií, orientace na nejrůznější menšiny. Druhá věc je – jak to financovat. Sledovanost sama to neutáhne. Reklama také ne, dokonce ani když to veřejnoprávní médium bude mít takřka neomezené právo vkládat reklamy, tak sami inzerenti je tam dávat nebudou. Pak je lepší pro jistotu jim reklamu zakázat rovnou. A potom by taková média měla být transparentně financována z veřejných prostředků. To je tedy druhá část definice veřejnoprávních médií: programové obsluhování minorit a financování z veřejných zdrojů.

Z toho by se dalo vyvodit, že vám není proti mysli příkladně privatizace ČT 1 a posílení veřejnoprávního charakteru ČT 2…

Chraň Bůh, to vůbec ne. Opak je pravdou. Kdysi jsme se právě na toto téma bavili s Václavem Klausem. Shodli jsme se na jedné věci. Že pojem „veřejnoprávní“ je jakýmsi hybridem mezi „státní“ a „soukromý“. A já bych dodal, že hybridem, který organicky spojuje nedostatky a nevýhody obou těchto typů. Já jsem – spíš jako bonmot – říkal tehdy Klausovi: Ty bys nejraději všechny televize privatizoval, a já bych nejradši všechny televize zestátnil. Byl to bonmot, neudělal jsem to. Klaus se zamyslel a odpověděl: Ve srovnání s tím hybridem jsou obě řešení alespoň čistá. Takže ne, v žádném případě bych z ČT 1 neudělal privátní kanál. Udělal bych z ní normální státní televizi. Konec konců v západní Evropě státní televize v té či oné podobě existují. BBC má dokonce být náš vzor.

K čemu bychom ale pak potřebovali dva řekněme státní, resp. z veřejných prostředků financované kanály? Nestačí na výkon té veřejné služby bohatě jeden?

K čemu? Například pro konkurenci. Konkurence přece může být i u státních televizí. Ať jsou klidně dvě, ale ať nejsou veřejnoprávní, nýbrž veřejné ve smyslu nekomerční. Mluví-li se v souvislosti se sociální demokracií o keynesiánském pojetí státu, připomenu, že právě v keynesiánském pojetí státu je veřejný sektor daleko více akcentován, než v pojetí řekněme friedmanovském. Já si myslím, že i tento spor může být do jisté míry vyřešen i onou digitalizací. To může být technikum, které rozhodne. Pak nebude třeba se hádat o to, kolik kanálů má být soukromých a kolik státních. Ta nabídka celkově bude daleko širší, bude intenzivnější konkurenční prostředí, ale bude také diverzifikovanější a adresnější. Ale znovu opakuji, tu státní televizi tady potřebujeme třeba i proto, abychom se mohli dívat na fondy ze zlatého fondu světové kinematografie a nebýt u toho rušeni vkládanou reklamou. Ani jedno z toho není u komerční televize splnitelné.

Ale znovu: proč je podle vás zapotřebí víc než jedné státní televize? Není to protimluv: konkurence dvou státních subjektů, které by měla naplňovat víceméně stejné zadání? Kde se bude realizovat ta konkurence?

Tam si budou konkurovat tvůrčí týmy lidí, nikoli stát.

V té souvislosti je třeba připomenout televizní stávku z prosince 2000. Ta přece vznikla právě proto, že bylo volání těch tvůrčích týmů, o nichž jste ale přece vy i řada jiných politiků říkali, že jsou jen nositeli nastavených dlaní. Oni naopak argumentovali ohrožením své tvůrčí svobody. Ten vás nápad se dvěma státními subjekty stále nevysvětluje, kdo bude nakonec tím hlavním rozhodujícím činitelem, který rozhodne, komu do té nastavené dlaně nasypat a komu ne. Trh a jeho neviditelná ruka to v takto nastaveném systému být nemůže.

My jsme si řekli, že jedním z podstatných znaků veřejné služby, jistě ne jediným, je uspokojování poptávky minorit. To je ovšem statický pojem. Když to trochu zdynamizujete, můžete také říci, že ta veřejná služba má za úkol jakousi společenskou kultivaci, a to je dynamický, chcete-li edukační prvek. To znamená – má v onom Komenského významu vzdělávat. Ne nudně, třeba hrou, ale vzdělávat,. Myšlení bolí, říkal Masaryk. A veřejná služba vás má v tomto smyslu nutit k myšlení. Jistě je rozdíl mezi filmem Lesní jahody a filmem Slunce, seno, jahody. Jahody jsou v názvu obou filmů, ale to je to jediné, co mají společného. A z hlediska vývojové psychologie můžeme mluvit o sensuálních imprintech. Říká se, že imprintů je člověk schopen do 10 let, ale také i později, v pubertě. Tam jsou podněty tohoto typu zvláště důležité a mají svůj edukační smysl. Komerční televize ale určitě Lesní jahody vysílat nebude.

Vyhnul jste se ale té konkrétní otázce po lidském faktoru. Je ta řekněme státní televize zárukou, že tento lidský faktor neselže? Že opravdu půjde jen o objektivní hodnoty, a ne jen o osobní zájmy? A to se jistě netýká uvádění Bergmannových filmů, ale o původní televizní produkci, zejména z oblasti publicistiky či dokumentaristiky. Vzpomeňme, jak Vladimír Železný svého času vyčítal televizním redaktorům, že údajně provozují jakýsi mediální raketýring, natáčejí reportáže o jistých podnicích a pak si od nich nechávají platit za neodvysílání těch pořadů. Některé takové bychom asi našli i v zástupech, které hovořily o svobodě slova za televizní stávky… Není prostředí státní či prostě trhu nevystavené televize přímo živou půdou pro podobné důsledky?

Ne. Já bych za řešení tehdejší a každé podobné krize považoval právě vytvoření dvou konkurujících si státních, ne veřejnoprávních, televizí. Protože to konkurenční prostředí, a tady by už se dala použít kritéria sledovanosti, by znamenalo, že v jednom případě ten tým je výkonnější než v druhém případě. Přičemž univerzálně by pro publicistickou a příbuznou tvorbu musely platit stejné kodexy. Například, že nepůjde o hlásnou troubu jedněch názorů a zesměšňování druhých. A když budou obě tyto státní televize takový kodex dodržovat, tak pořád bude někdo hloupější a někdo chytřejší, a to se právě pozná na sledovanosti. Divák rozhodne. Příklady konec konců jsou: vezměme jen diskusní pořady. Když tam byl hloupý moderátor, vybavuji si Proroka, tak šla sledovanost rapidně dolů. A když tam byl chytrý moderátor, třeba Bobošíková, stoupala. Je to tedy, chcete-li, trh na státní bázi. Ale chraň Bůh, aby to byly jediné dvě televize. Je a bude jich mnohem víc, i díky digitalizaci. Dvě státní bohatě stačí, komerčních může být neomezeně.

V souvislosti s tím je třeba také připomenout, že se vede spor o tom, zda novinář jako člověk, který reflektuje a zprostředkovává politiku, smí, či dokonce má mít nějaký politický názor.

Novinář samozřejmě má nějaký politický názor, protože je zpravidla také voličem. Neumím si představit voliče bez politického názoru. Nicméně nemá tento názor uplatňovat ve svých pořadech. Což je i součástí etického kodexu: dát prostor názorům obou stran. Když moderátor fandí jedné straně, je to totéž, jako když rozhodčí píská pro jedno mužstvo.

Jsou na to různé názory. Jeden puristicky říká, že by se novinář měl zcela oprostit od jakýchkoli politických afinit. Druhý oponuje, že je dobré znát novinářovy preference, je aspoň čitelný, ví se, co od něj čekat. Napadá mě jen několik málo novinářů, kteří stojí jasně a deklarovaně na nějaké politické pozici: nalevo je to třeba Alexandr Mitrofanov…

Obecně si myslím, že o českých současných novinářích většinou platí moje hodnocení, že je to nejhloupější socioprofesní skupina české společnosti. Protože hlupáctví není jen nedostatek intelektu. Hlupáctví je poměr mezi ambicemi a schopnostmi. Co se týče jmenovaného Mitrofanova, ten se vydává za znalce poměrů v prostředí ČSSD, já tvrdím, že je to pavlačový komentátor. Mitrofanov byl dlouhou dobu panoš Stanislava Grosse. A v poslední době jeho dramatický kritik. Mně to trošku připomnělo z opačného pólu Jiřího Leschtinu, který kdysi velice adoroval – a posléze tvrdě zavrhl Václava Klause. Já nemám rád politickou – ani novinářskou prostituci. A zmíněná zhrzená láska nepatří ani do politiky ani do novinářství. Mitrofanov není znalcem ČSSD, ale znalcem drbů o ČSSD. Pokud budeme optimisticky předpokládat, že žádná politická strana se nedá úspěšně redukovat na drby o ní, pak právě tito takzvaní komentátoři věci nejvíce škodí.

Zvláštní kategorií jsou novináři, kteří pracují poněkud netradičními metodami, inspirovanými u zpravodajských služeb. Napadá mě příklad Štěpána Kotrby, abychom zůstali v levé části politického spektra. Kotrba píše pro Britské listy, které jste prve jmenoval. A právě Britské listy přece opakovaně přinesly neautorizované, ale autentické zvukové záznamy z různých politických akcí, zejména sociálnědemokratických zasedání, z nichž plynou pro ČSSD mnohé nepěkné věci. Tehdejší předseda ČSSD Gross například na jednom z těchto záznamů jinými, ale nepříliš vybranými slovy zhodnotil sociální demokraty jako neschopné hlupáky. Je zveřejňování takových interních kompromitujících materiálů podle vás ještě novinářstvím?

Nesporně ano. Povídejte se: za mne byla zasedání ústředního výkonného výboru otevřená. Já jsem ve svém úvodním referátu prohlásil, že novináři jsou hyeny, póvl a lumpenproletariát. A potom měli novináři příležitost sledovat z balkónů celé jednání ÚVV. Dnes v úvodním referátu předseda ČSSD prohlásí, že milujeme novináře, a jednání je poté uzavřeno, aby se ho novináři nemohli zúčastnit. Co je poctivější? Říci, co si o novinářích myslím, a potom jim umožnit vykonávat jejich profesi, nebo předstírat, jak je miluji, a přitom jim výkon té profese znemožnit?

Za rozhovor děkuje Petr Žantovský.

Publikováno ve spolupráci se serverem Česká média.

11272 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Klaus ml. se odklonil od ODS. Novotný vyzývající k "utrácení" lidí program reprezentuje? Sociální sítě zaplavily fotky nahaté Kateřiny Bursíkové Jacques. Hodlá se stát českou Cicciolinou a vrátit se do politikyKdyž revoluce začne požírat své dětiPatnáctiletý student Sorosova gymnázia v Praze Jan Ťuhík byl nominován na Nobelovu cenu míru. Kvůli demonstracím za Václava HavlaZa Jakla se vylučuje z ODS?

euPortal.cz

Jak strašlivě hloupý nebo zkorumpovaný musí být člověk, který tvrdí, že máme patřit na takový Západ?Modrý pták chytil ptačí chřipku a zfialověl až do odstínů sTOP 0,9. Předseda, předstírající rozhodného vůdce, slibuje konfliktnost a připomíná z kabelky statečně ječící čivavu s fialovou mašličkou

Eurabia.cz

Konvička: Čučkaři z BIS zatím bojují s "dezinformačními zdroji" a mezitím Muslimskou komunitu v Praze ovládli radikální muslimovéCenzura na internetu zesiluje. Česko-švédská spisovatelka je cenzurovaná kvůli Tommymu Robinsonovi

FreeGlobe.cz

Velká multikulturní rvačka Arabů a Turků (+ video)Senegalec unesl autobus s dětmi a podpálil ho. Nesouhlasil s imigrační politikou italské vlády (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Nadšená Schwarzenbergova chvála Petříčka je nejtěžší obžalobou současné ČSSDMadeleine Albrightová a obchod s drogami, prostituce, krádeže aut a obchod s orgány zavražděných. 11. výročí vyhlášení samostatnosti Kosova

eOdborar.cz

Boj za klima? Ale jděte! Naopak velice dobrý kšeft. Greta Thunberg je pro rodiče slepice snášející zlaté vejcePrivatizace sociálních služeb ve Finsku vede k zhoršení péče a otřesnému zacházení s lidmi

ParlamentniListy.cz

Ondřej Hejma: Klaus ml. je Havel naší doby! A Bendo, pamatuješ, jak to tenkrát bylo?Vodečka, pívo, víno, rumíček, stříček, koktejly… Šéf Sněmovny Vondráček a další svědectví, které jiní novináři radši nevydají
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění