Tato Strana mluvila o svobodě jednotlivce a individualismu, mluvila o tom, že usiluje o umenšení moci politiků a její přenesení na občany prostřednictvím referend a dalších nástrojů demokratické občanské společnosti. Také mluvila sympaticky o tom, že by se lidé měli zamyslet o hospodaření města a o efektivnosti nakládání s veřejnými prostředky. Mluvila o tom, že by hospodaření města mělo být transparentní.

Ve městě byla jistá zábavně-naučná instituce, čerpající veřejné peníze. Podle místní pobočky Strany by instituce měla dostat více peněz. Totiž kohoutky veřejných rozpočtů vysychaly a dotace byly sníženy. A zdálo se, že lidé, občané, zákazníci této zábavně-naučné instituci dobrovolně nechtěli dát více peněz, aby se jí lépe dařilo.

Ve městě byla také jistá zábavně-kulturní instituce, čerpající veřejné peníze. Podle místní pobočky Strany by také tato instituce měla dostat více peněz. Totiž, co čert nechtěl, kohoutky veřejných rozpočtů vysychaly i pro tuto instituci a dotace byly sníženy. A zdálo se, že i v tomto případě lidé, občané, zákazníci této zábavně-kulturní instituci dobrovolně nechtěli dát více peněz, aby se jí lépe dařilo.

Mimochodem, místním lídrem Strany v komunálních volbách byl člověk působící ve městě v jiné zábavně-kulturní instituci, také čerpající veřejné peníze. Tuto skutečnost bych považoval za zajímavou a čistě náhodnou a dále bych se jí nezabýval. Ostatně, která instituce tehdy nečerpala veřejné peníze. Pokud by to někomu začalo něco připomínat, tak jde o podobnost jistě náhodnou. Vzpomínáte? Bylo nebylo.

Podle Strany bylo potřeba zachránit a rozvíjet (nejen) tu zábavně-naučnou instituci. Z veřejných peněz. Protože instituce bídně skomírala. Podle Strany se však jednalo o prestižní záležitost. Zábavně-naučná instituce s bohatou historickou tradicí. Daňový poplatníku, zaplať. Zvýší se tím něčí prestiž. Asi města. Nebo prostě někoho. Ne, tvoje ne.

Podle Strany by se zakladateli zábavně-naučné instituce (dále: Zakladatel) nelíbilo, jakým způsobem je zábavně-naučná instituce městem financována. Tím Strana asi myslela, že zábavně-naučná instituce je málo financována. Možná že kouzlem nechtěného měla Strana pravdu. On byl totiž Zakladatel úspěšným a bohatým podnikatelem a mecenášem. Zábavně-naučnou instituci založil a vybudoval ze svých soukromých peněz sto let před vznikem Strany. Zdá se, že zábavně-naučná instituce si tehdy dokázala vydělat nejen na sebe. Zakladatel totiž z výtěžku ze vstupného financoval dobročinné projekty. (Tolik k těm zlým, bezcitným, nechutně bohatým kapitalistům.) Pokud Zakladatel založil zábavně-naučnou instituci ze svých soukromých peněz a tato instituce si na sebe dokázala vydělat a ještě z ní bylo možné financovat dobročinné projekty, možná by se mu skutečně nelíbilo, jakým způsobem byla instituce financována o sto let později - z peněz daňových poplatníků.

Termíny jako strategický podnik, rodinné stříbro, prestižní podnik a podobně patří k politickým stranám z širokého levicového politického spektra. Vždy se jedná o státní nebo národní podnik nebo akciovou společnost s většinovým státním podílem. A vždy je to důvod, proč by se podnik neměl prodávat, privatizovat. Strategický Budvar třeba. Nebo strategické letiště Ruzyně. Pro stát naprosto strategické. Jako kdyby vláda nebo armáda neměla k dispozici letiště ve Kbelích. Jako kdyby Ruzyně neměla konkurenci ve Vídni, Mnichově, Drážďanech... Pokud by se včas na začátku devadesátých let nepodařilo prodat mladoboleslavskou Škodovku, jistě by dnes byla státním / národním podnikem strategického významu. Rodinné stříbro. Ochraňující naší národní identitu. Tedy pokud by během devadesátých let pro nekonkurenceschopnost nezkrachovala. Prosadit privatizaci takového podniku v době pokročilého budování eurosocialismu by byl problém. Krize nekrize. Víte jaký by to byl úžasný tandem? Státní automobilka se státní energetickou společností? Příspěvky do státního penzijního fondu s přidruženou výrobou automobilů a elektrické energie. Úžasná konkurenceschopnost. V Americe u GM by mohli vyprávět.

Existuje elegantní způsob umenšení moci politiků a přenesení této moci na občany. Říká se tomu volný trh, kapitalismus, laissez-faire kapitalismus. Je to stav svobodného rozhodování jednotlivců, kdy nejsou lidé různě postrkováni na jednu stranu prostřednictvím různých úlev a na druhou stranu prostřednictvím větších daní. Kdy za ně žádný politik nebo úředník nemusí přemýšlet a rozhodovat co je pro ně dobré ale oni sami se rozhodují.

Dokud se v politice budou točit velké peníze, dokud stát (kraj, město, obec) bude přerozdělovat hodně peněz, do té doby se budou v politice často objevovat lidé, kterým jde o tyto peníze, o moc a o vliv. Řešení je prosté: ponechme občanům co nejvíce peněz v jejich peněženkách, oni sami nejlépe vědí, jak s nimi co nejefektivněji naložit. A nepotřebují od nikoho dostávat úplatky, aby si koupili dražší výrobky nebo služby. Podobně absurdní záležitost jako "nechci slevu zadarmo". Víte, jak zlikvidovat korupci? Nechte politikům a úředníkům holé ruce. :)

Přerozdělování vyjde vždycky dráž, než kdybyste nechali lidem jejich peníze, ať s nimi naloží, jak uznají za vhodné. Třeba ať je utratí v nějaké zábavně-naučné nebo zábavně-kulturní instituci. Za nedotované ceny. Přerozdělování je totiž vždycky dražší, i když je naprosto čisté a naprosto transparentní. Musíte totiž zaplatit přerozdělovače. A že jich pár je.

Kdyby zůstalo lidem v peněžence maximum peněz a jen minimum peněz daňových poplatníků by do ruky dostali politici a úředníci, to by pro některé lidi byla hotová pohroma.

Nevím, jak ten příběh dopadl. Snad si jednoho krásného dne představitelé nebo voliči Strany vyjasnili, co vlastně chtějí. Jestli svobodu, nebo socialismus.