Jaroslav Tvrdík zvaný Luftjarda utratil za předvolební kampaň ČSSD velké množství peněz, dokonce takové, že se sama ČSSD nemůže dopočítat, kolik vlastně dluží.
Původně Lidový dům hlásil, že jeho předvolební kampaň je ve finančním horizontu 300 milionů korun. Podle toho, jak byla celá republika oblepena plakáty ČSSD ať už v oranžovém nebo "antiodéesáckém" provedení, muselo být každému jasné, že tato částka je značně podhodnocená.
Samotný Bohuslav Sobotka si v nestřeženém okamžiku povzdechl, že kampaň stála okolo sedmi set milionů a nejmenovaný vysoce postavený člen ČSSD mluvil po takzvaném "Jyrrhově" vítězství o utopené miliardě. Přesná čísla ale doposud nikdo nezná.
Je otázkou, zda se vůbec ČSSD k celkové sumě propracuje. Zatím se vyhrožuje trestními oznámeními vůči neznámé osobě, ač všichni vědí, že peníze rozfofrovalo vedení a volební manažer. Určitou zodpovědnost tedy za promrhané peníze nesou především na svých bedrech Jiří Paroubek a Jaroslav Tvrdík, kterým zdatně sekunduje Petr Dimun.
ČSSD de facto vytunelovala svou dceřinnou společnost Cíl, kam si chodila pro peníze jako do záložny. Za posledních pár let přišla společnost Cíl o polovinu svého majetku v hodnotě půl miliardy korun, které musela vykázat jako dar ČSSD.
Plakáty nebyly to jediné, za co ČSSD mohutně utrácela. Inzeráty v novinách, antikampaně proti všem, mítinky, kde pivo za dvě koruny teklo proudem a německá hudební skupina Scorpions určitě také nevystoupila za hubičku.
Samostatnou kapitolou jsou v posledních letech účasti různých zpěváků na mítincích ČSSD, kdy náklonnost k této straně ze strany umělců byla limitována sumou na faktuře. Plná ústa chudých a bránění zájmu spodních deseti milionů a na druhé straně megalomanské projekty a rozhazování peněz jako forma předvolebního úplatku.
ČSSD doslova podělala co mohla. Ať už přetvoření demokratické strany ve stranu jednoho muže obklopeného přitakávači a přikyvovači, snaha z druhomanželky předsedy vyrobit jakousi obdobu argentinské Evity, všudepřítomná propaganda a armáda najatých internetových diskutérů, kteří měli vytvářet dojem, jak moc je ČSSD, potažmo Paroubek milován. Mimochodem, všimli jste si, že z diskusí zmizel jinak všudypřítomný nick madqwert?
ČSSD nyní stojí před ohromným problémem. Peníze byly vyhozeny oknem a jen tak se nevrátí. Nový volební manažer musí pro podzimní volby počítat s částkou šestkrát (možná i dvacetkrát) nižší, než měl k dispozici veleúspěšný exšéf ČSA a vynikající manažer Jaroslav Tvrdík.
Samotní socialisté nyní bádají, kde ušetřit peníze, protože se jim jich najednou nedostává a finančně zruinovat Cíl už je téměř neproveditelné. Ani zde už jaksi není brát. Celé to však vypovídá o jedné typické socialistické vlastnosti, o žití na dluh.
Žití na dluh se nevyplácí a je dlouhodobě neúnosné. Příklad je vidět nejzřetelněji v Řecku. I tam si tentokráte celý stát žil na vysoké noze a nad poměry. Utrácel daleko víc, než stačil vyprodukovat. Něco podobného potkalo visegradského souseda Maďarsko a pokud by zde nyní vládli socialisté, buďme si jisti, že bychom se mílovými kroky k osudu těchto dvou zemí rychle blížili.
ČSSD si žila nad poměry a nyní se jí to vrací jako bumerang, obzvláště Paroubkovo rčení, že dluhy se neplatí. Na jednu stranu to může člověka pravicově orientovaného těšit, protože sami socialisté nyní sklízejí trpké plody své rozhazovačné doktríny. Přesto mne to, přiznávám, příliš netěší.
Lidový dům je nyní ve stadiu, kdy se musí otřepat a najít jinou než paroubkovskou cestu věčného konfliktu, megalomanie, populismu a bombardování médií svými stanovisky. Doufám, že se socialistům podaří najít nějakou nekonfliktní osobu, která by vrátila socialistům jejich serióznost. Náš stát potřebuje také silnou a hlavně slušnou levicovou stranu a v tom by měla mít hlavní slovo ČSSD, nikoli netransformovatelní komunisté.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz