Ze všech možných stran zní ujišťování, že se Benešovy dekrety nemohou prolomit, protože je prý Lisabonská smlouva dělána pro budoucnost a nemůže se vracet do minulosti. K čemu ale jsou různé politické deklarace a prohlášení, když soudy rozhodují jen na právních základech a nikoli na nějakých politických prohlášeních "dobré vůle"?

O tom, že Benešovy dekrety nejsou minulostí svědčí křik ze strany sudetských Němců a Maďarů. Pokud by skutečně o nic nešlo, pak by se v Evropě jen zasmáli nesmyslnému požadavku prezidenta Klause a s bohorovným klidem by výjimku schválili. Jenže jak vidno, ono o něco opravdu jde.

Evropský soudní dvůr v Lucemburku zatím o žádném takovém případu nejednal, takže odkazy na výsledky u jiných soudů jsou zcela irelevantní. Jak jsem psal ve svém minulém článku, než by vstoupila v platnost případná česká výjimka, která má být ratifikována společně s přístupovou smlouvou s Chorvatskem, může snadno dojít k situaci, kdy si byť jen jediný člověk bude u českého soudu nárokovat vrácení zabaveného majetku.

Ten mu pochopitelně s odkazem na Benešovy dekrety vrácen nebude. V tom okamžiku ale bude v platnosti Lisabonská smlouva včetně Listiny práv EU. Ten samý člověk se pak obrátí na ESD s tím, že byl nynějším rozhodnutím českého soudu diskriminován na základě své národnosti. ESD věc prozkoumá a bude konstatovat, že tomuto člověku byla nyní skutečně upřena jeho práva kvůli jeho národnosti.

Sudetští Němci radostně vítají Hitlera v Novém Boru 6.10.1938Co by to znamenalo a co by následovalo si umí každý představit sám, dokonce i ten nejzarytější eurofil. Že je to nesmysl? Vůbec ne. Sudetští Němci stále touží po vydání majetku, který jim byl zabaven a po "návratu do vlasti". Je zajímavé, že jejich rodiče a prarodiče chtěli také návrat do vlasti, ale do té Hitlerovské včetně území, na kterém žili.

Johann Slezak z vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení žádá kancléřku Merkelovou, aby český požadavek na výjimku odmítla.

Podle Slezaka je "jednoduše nepříjatelné", aby byly výjimkou potvrzeny "zločiny proti lidskosti" na sudetských Němcích a německých vojácích. Německé zločiny proti lidskosti na českém obyvatelstvu nejsou brány v potaz? Johann Slezak podle DPA zdůraznil že "jejich naděje (sudetských Němců) ale směřovaly k Evropě, která chrání základní práva všech občanů." Každý si jistě dokáže přeložit.

Mluvčí sudetských Němců Bernd Posselt před pár dny zdůraznil, že Klausovu žádost o výjimku považuje "za cynickou hru a pokus omezit lidská práva sudetských Němců". V momentě, kdy se k českému prezidentovi Klausovi připojil i slovenský premiér Fico, s tím, že pokud bude schválena česká výjimka, chce ji i Slovensko, ozvali se pro změnu Maďaři, přesněji Péter Balasz, ministr zahraničí.

Podle Balasze prý není v zájmu nikoho znovu otevírat Benešovy dekrety a proto je proti výjimce, kterou by si Češi a Slováci mohli vyjednat (a kterou by byly Benešovy dekrety potvrzeny). A zase. Pokud už o nic nejde, proč se tak vehementně protestuje proti oné výjimce? Maďarská krajní pravice, která pronikla do europarlamentu chce žádat o zrušení trianonských hranic a především Benešových dekretů.

Opravdu o nic nejde? Opravdu není možné prolomení Benešových dekretů? Skutečně se nemusíme obávat rozhodnutí ESD, protože ten se přeci minulostí nebude zabývat? Skutečně není možné, aby se začal navracet majetek, který byl zabaven jako velice malá část válečných reparací nebo alespoň pěkně tučné finanční odškodnění včetně úroků?

Je smutné, že tuzemší eurohujeři všechny tyto signály bagatelizují. Pro ně je přednější nenávist vůči Václavu Klausovi a jsou ochotni klidně dát za pravdu i Bin Ladinovi, pokud by řekl něco na adresu našeho prezidenta. Byli by ochotni dál brojit proti Klausovi a namlouvat ostatním, že nic takového není možné, i kdyby se jim, obrazně řečeno, pod okny proháněla po zuby ozbrojená německá armáda a dál ho obviňovali z protievropanství.

Václav Klaus zjevně ťal do živého a jak vidno, snahy o revizi výsledků druhé světové váky skutečně existují. Ukazuje se, že výjimka pravděpodobně bude nutná, když sami sudetští Němci považují žádost o výjimku za pokus omezit jejich lidská práva a v Evropě po schválení Lisabonské smlouvy a nabytí platnosti Listiny práv EU spatřují své naděje, aby jejich "práva" nebyla dotčena.

Tváří v tvář snahám o revizi druhé světové války, na nichž by mohla být naše vlast opět pěkně bita, rozhoduje Ústavní soud o tom, zda je Lisabonská smlouva v souladu s českou Ústavou. Týden na rozmyšlenou, který si Ústavní soud vzal, je podle mého názoru čistě jen divadlem, který má zastřít fakt, že se Ústavní soud už dávno rozhodl (dost možná po jednání Pavla Rychetského s německým velvyslancem).

Má-li se zkoumat celá Lisabonská smlouva jako celek, pak je zajímavé, že Pavlu Rychetskému stačí na přezkum pouhých osm dní. Obávám se, že Ústavní soud nebude chránit českou suverenitu. Rád se budu mýlit a i když občas jezdím do Německa a považuji Němce zejména v malých městech za velice příjemné  a milé lidi, nerad bych přejížděl hranice s Německem za Rakovníkem nebo kousek nad Mělníkem.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz