Státní finance se kvůli celosvětové krizi propadly do nevídaných hloubek. Deficit na příští rok bez zásahu hrozí propadem na 230 miliard. I proto se politici dohodli na konečném znění Janotova balíčku, který po konečné úpravě zní na necelých 163 miliard. Dohodli se na tom i zástupci dvou nějvětších stran, ODS a socialistů.

Pro socialisty ale žádná dohoda neplatí. Uzavření dohody pro ně znamená jen oddychový čas před dalším atakem a dalším prosazováním své rozhazovačné politiky, která nás významnou měrou posunula k takovému schodku, jaký nemá v našich dějinách obdoby.

Mrhání financemi v době šestiprocentního růstu HDP, kdy se schodky socialistických vlád stále pohybovaly okolo sta miliard ročně, by mělo být trestným činem. I přes to, že státní pokladna vykázala roční nárůst příjmů za vlád socialistů o téměř 400 miliard (1998 537mld., 2006 923mld.) dokázali socialisté utratit téměř 600 miliard víc, než kolik do pokladny za tu dobu přiteklo. Přeborníkem v rozhazování byl právnický elév Bohuslav Sobotka, za jehož působení na ministerstvu financí vznikla sekera ve výši 356 miliard, budeme-li počítat i rok 2007, kterýžto rozpočet pochází ještě z dílny ČSSD a tehdejšího ministra Sobotky, pak dokonce bezmála 450 miliard.

Takové rozhazování je v normálně fungující společnosti naprosto nepřípustné. Pokud by alespoň šlo o investice, které se státu vrátí, například na infrastruktuře nebo vzdělání, dalo by se to pochopit. Jenže finance směřovaly do okamžité spotřeby jako předvolební úplatky a na mandatorní výdaje státu. Tím se značně ztížila situace jakékoli budoucí vládě, která je tak nucena pokračovat v nezměrném utrácení na dluh a na úkor příští generace.

Jenže každý dluh se jednou musí splatit, i když nám Lidový dům tvrdí opak. Čas splácení dluhů přišel dřív, než si mocipáni z Hybernské mysleli. Napomohla tomu právě celosvětová krize, která jen umocnila a urychlila socialisty nastavený kurs k vodopádu.

Pokud by byli socialisté rozumnými hospodáři, pak by v době boomu HDP stát nezadlužovali. Bohužel, socialisté rozumnými hospodáři nejsou, a tak se poořádala hostina na dluh, kdy vypůjčené peníze byly doslova prožrány a výsledný efekt i té nejskvělejší hostiny vycházející ze zažívacího traktu známe všichni.

Vláda nyní byla nucena šlápnout na brzdu, aby nás nepotkal osud Argentiny nebo Islandu. Každý rozumný člověk to schvaluje, byť se skřípěním zubů. Jo, holenkové, přežírali jste se, tak si teď musíte léčit pokažený žaludek. Dotýká se to každého z nás a myslím, že to většina lidí chápe (i když nechápu, že jsou lidé stále ochotni volit ty, kteří stát na dluh nezměrně zadlužují).

Jenže i v této nelichotivé situaci přicházejí Jánošíci z Lidového domu (i z paláce Charitas) a znovu chtějí torpédovat dosaženou dohodu. Zase chtějí prosadit další utrácení, další výdaje, jakoby vůbec nechtěli vzít na vědomí, že státní pokladna je ve velice vážném stavu a může kdykoli upadnou do kómatu. Sedm miliard sem, další miliardy tam, oni to bohatí zaplatí ve svých daních, slibují socialisté. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Dokud nebudou lidé nuceni "rypákmi ryť zemeguľu ako červené myši", tak do té doby se budou socialisté těšit přízni. Lidé si zkrátka nepřipouští, že už zle je. I v Evropě už pomalu chápou, že je se sociálním státem konec. Eurozóna díky svému sociálnímu programu dluží téměř tolik, co dokáže vyprodukovat za rok (90% HDP Eurozóny). Čím dříve to politici pochopí, tím lépe. Ale naši socialisté jsou v některých případech velice, velice nechápaví.

Ono už prakticky není odkud brát. "Obnovení daňové progrese přispěje k větší daňové spravedlnosti," říká Bohuslav Sobotka. K jaké spravedlnosti? Je snad dnes spravedlivé, že člověk platí stejné procento ze svého příjmu? Je spravedlivé, že jeden platí patnáct stovek a druhý patnáct tisíc? Není, ale je to všemi akceptovatelné, i těmi, kteří platí větší daně. Podle Sobotky je ale spravedlivé, aby ten druhý platil třicet tisíc. To má, pacholek za to, že si dovolil vydělávat víc!

Jenže ekonomický analfabet Sobotka si neuvědomuje, že ždímat bohaté se dá jen do určité míry. Stačí si vzpomenout na nedávnou dobu, kdy se daně optimalizovaly, hledaly cesty, jak zaplatit státu méně. Snížení daňové zátěže znamenalo, že se nakonec na daních vybralo víc. To je neoddiskutovatelný fakt.

Každý lépe vydělávající člověk udělá v Sobotkově verzi spravedlivých daní jediné. Opět začne hledat cesty jak berním uniknout. Třeba i tím, že bude část platu dostávat v nezdanitelných naturáliích. Koneckonců to náš nejoblíbenější politik zná velice dobře. Vždyť on sám si ze zneužitých nedaněných  poslaneckých náhrad pořídil sedmilionové bydlo.

ČSSD se tedy opět snaží nabourat Janotův balíček směrem k větším výdajům. Dohoda pro ně nic neznamená. Zlatý Miloš Zeman. Ať byl sebevětší hulvát, dinosaurus nebo ochmelka, či jak je ještě nazýván, dohody vždy do puntíku plnil. Proto si ho také oponenti dokázali vážit.

V případě dnešní ČSSD musí každý očekávat kudlu do zad. Bylo by zajímavé, pokud by naši socialisté dostali šanci řídit svůj vlastní stát, třeba na nějakém ostrůvku. Jak dlouho by asi trvalo, než by byl ostrůvek "sociálně spravedlivého ráje, svobody, jistot a prosperity" obehnán ostnáčem proti "vnějšímu nepříteli" a opuštění ostrova bylo bráno jako trestný čin?

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz