Důvodem je Lisabonská smlouva, přesněji prozatím neukončená ratifikace této přemalované euroústavy. O tom, jak je tento dokument "demokraticky" prosazován byly už popsány stohy papíru a gigabity elektronického prostoru. Přesto malé opakování nezaškodí.

Euroústava narazila nejprve v referendu ve Francii, ale to Bruselu ještě nevadilo a pokračovalo se v jízdě. Teprve další referendová havárie v Nizozemí přinutila Brusel opilého řidiče konečně zastavit. Přemýšlelo se co dál s havarovaným vozem a pak se na to přišlo.

Pošramocená karoserie byla vyspravena samolepkami, celé auto přestříkáno na jinou barvu a vůz se pojmenoval Lisabonská smlouva. Vše jinak zůstalo při starém. Stejně opilý řidič, brzdy v havarijním stavu a nefungující světla. Aby náhodou nedošlo k další havárii, byla po cestě odstraněna všechna možná nebezpečí. Kromě Irska. Tamní zákony přikazují, že cesta musí být osazena značkami.

A ejhle, opilec opět nezvládl řízení a do jediné značky široko daleko se strefil. Co na to Brusel? Nic se nestalo, jede se dál. Zbytku, kudy vůz ještě neprojel začalo být vyhrožováno. Vůz s opilcem za volantem už projel tolika státy, musí bez havárie projet i u vás, jinak uvidíte. Jízda v Irsku byla anulována a na druhý pokus se už podařilo bez havárie projet.

Poslední zemí jsme zůstali my. Je nám všemožně vyhrožováno ze všech možných i nemožných stran. Prezident, který vidí nebezpečí prolomení Benešových dekretů si klade podmínku, aby byla Lisabonská smlouva doplněna dvěma větami, které budou znamenat smluvní garanci, nikoli jen nějaké šidítko v podobě politické deklarace, která nemá právnicky u soudu ani cenu papíru na němž je napsána.

Klaus je kverulant, musí podepsat, zbavte se Klause, zaznívají od představitelů EU čím dál hysteričtější výzvy svědčící o rostoucí nervozitě a odhalující pravou tvář demokracie v podání EU. Jsi náš jen když souhlasíš, jsi-li v opozici, je nutno tě zadupat do země.

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso je přesvědčen, že evropský prezident, byť se funkce bude jmenovat trochu jinak bude "krotit kverulanty a la Klaus" a stejně tak jednotlivé státy a jejich lídry, pokud budou sledovat své vlastní zájmy. Sbohem státy Evropy, které máte tisíciletou historii. Teď se vše musí podřídit jen Bruselu a konat v jeho zájmu, i kdyby to členským státům kdovíjak uškodilo.

Jo Leinen je zarputilým nepřítelem Václava Klause. Nevynechá jedinou možnost, kdy může na hlavu našeho státu zaútočit. Podle nedělních Timesů je snahou Francie a Německa odvolání našeho prezidenta z úřadu, protože blokuje cestu k hvězdnatým zítřkům Francouzskoněmecké unie.

Kde vůbec berou němečtí a francoužští politici tu drzost radit jinému státu, že má odvolat svého prezidenta? To není kritika, kterou je jistě možno použít vždy a nikdo na světě není nekritizovatelný. Pokud je někdo nekritizovatelný, znamená to, že je něco v hlubokém nepořádku.

Kritika ano, proti té člověk nemůže nic principiálně namítat, ale proti nemístnému zasahování do svrchovanosti našeho státu, čímž výzvy k sesazení prezidenta jsou, je nutno se vehementně bránit všemi možnými prostředky.

Když už dočasný premiér Fischer náhle vyrostl a proměnil se z úředníka, který má jen překlenout vládu do dalších voleb v politickou osobu, pak by se měl z titulu své byť i jen dočasné funkce vážně ohradit proti různým výzvám a výrokům.

Není překvapivé, že nejvíc po hlavě prezidenta České republiky nejvíc volá jeho úhlavní nepřítel Jo Leinen. Podle Českého rozhlasu řekl, že Klausův požadavek na výjimku z Litiny práv EU je nutno odmítnout a pokud nebude i potom chtít podepsat, okamžitě jej sesadit.

Tohle je ta EU, která sama sebe považuje za vrchol demokracie. Nesouhlasný hlas musí být umlčen, odstraněn, zadupán. Vše bude řídit především Francie s Německem, ostatní budou skákat tak, jak tyto dva státy budou pískat. Napoleon a Hitler by měli radost. Přichází čtvrtá říše.

Před pár dny navštívil předsedu Ústavního soudu Rychetského německý velvyslanec. Prý se jen přeptal jak dlouho bude trvat než se bude o Lisabonské smlouvě jednat. Pravděpoobně šlo ale o víc. Při první stížnosti proti několika boodům Lisabonské smlouvy trvalo Ústavnímu soudu sedm měsíců, než tuto záležitost prozkoumal.

Stížnost na celou Lisabonskou smlouvu, která čítá okolo šesti set stran nesrozumitelného textu je brána Ústavním soudem takovým tempem, že je to až podezřelé. Od podání stížnosti včetně senátory ohlášeného dodatku ke stížnosti bude trvat jen 27 dní. Od lhůty, do které se mají vyjádřit zainteresované strany stačí Pavlu Rychetskému na prozkoumání pouhých osm dní. Superman v taláru!

Okamžitě se mi vybavil citát učitele národů Jana Ámose Komenského: "Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest." Spíše je to tak, že Ústavní soud už měl rozsudek přichystán předem (možná návštěvou německého vylvyslance) a teď jen naoko hraje, jak se stížností zabývá. Tomáš Langášek, generální sekretář Ústavního soudu k výtce novinářů, že se předseda soudu bude stížnost zabývat jen osm dní sdělil: "Počítáte špatně. Musíte započítat ještě sedm měsíců, které soud věnoval Lisabonské smlouvě v loňském roce." Ano, ale jen pár bodům, nikoli celé Lisabonské smlouvě. Možná jsem předem přecilivělý, ale zdá se mi, že se od Ústavního soudu nese nelibý zápach.

Vraťme se do europarlamentu. Jo Leinen při včerejším jednání veřejně o Václavu Klausovi prohlásil: "Pokud by odmítl podepsat po kladném rozhodnutí českého ústavního soudu, měly by ostatní ústavní instituce proti němu zahájit proces impeachmentu. ... Klausův požadavek na dodatek... je jen dalším krokem Pražského hradu pro svévolné narušení procesu ratifikace lisabonské smlouvy."

Výborně, takže europarlament už rozhoduje, zda máme svého prezidenta sesadit za něco, co se Bruselu nelíbí? Totalita jak vyšitá, a to říkám s plným vědomím člověka, který zažil předchozí režim na vlastní kůži. Pryč s každým, kdo si dovolí říct něco proti Bruselu. Jak dlouho bude trvat, než se začne za opačný názor zavírat?

Kam Evropská unie kráčí? Podávali jsme přihlášku do spolku spolupracujících svrchovaných států bez vnitřních hranic a celních bariér. Spolek států směřuje k uměle vytvořenému totalitnímu superstátu, v němž si je někdo rovnější a kde se smí jen souhlasit. Taková EU se mi přestává líbit a teď je na každém člověku, zda se bude snažit EU změnit nebo jen ohne hřbet. Zatím můžeme být rádi, že jsme sesazení prezidenta nedostali z Moskvy, pardon, Bruselu příkazem.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz