Kromě toho, že "výdobytky vyspělého sociálního státu" silně evokují o něco málo starší termín "výdobytky socialismu", který je rozhodně Jiřímu Paroubkovi podstatně bližší, jde o snahu Lidového domu torpédovat snahu o snížení schodku a dál rozhazovat peníze na všechny strany.

Kdyby šlo o investice, které se v budoucnu vrátí, pak by každý rozumný člověk pravděpodobně souhlasil. Jenže rozhazování našich socialistů je toliko mrháním penězi na okamžitou spotřebu, ze které stát prakticky vůbec nic nemá.

Socialisté stále trvají na vyplacení třináctých důchodů ve výši dvou set korun za měsíc kumulovaně za jeden rok a celkovém zvýšení vyplácených důchodů. V případě třináctého důchodu jde jen o přibližně čtvrtinu jednoho důchodu. Prý důchodci nemají doplácet na krizi, kterou nezpůsobili. Jenže...

Právě proto, že je krize, tak inflace se blíží nule, ceny stagnují, leckde dokonce i klesají. Pro zvýšení důchodů je zákonem stanovený limit, který rozhodně překročen nebude. Neexistuje tedy jediný důvod proto, aby důchodci mohli dostat vyšší důchod.

Kromě toho jsou důchodci v době krize, tedy pokud náhodou stát nezbankrotuje, tou nejméně ohroženou skupinou obyvatelstva. Svůj důchod mají jako mandatorní výdaj státu jistý, nemusí se obávat ztráty zaměstnání a s velkou pravděpodobností nemají ani závazek typu hypotéky.

Stát musí šetřit, nechce-li se ocitnout v podoné situaci jako Argentina, Island nebo Maďarsko. To ale naši socialisté slyšet nechtějí. Ti chtějí i nadále své voliče uplácet nesmyslným mrháním penězi, jen aby dostali hlas, který je udrží u moci.

Je celkem jasné, že při tak masivním přerozdělování, které socialisté praktikují, se vždy pár "drobných" zakutálí do socialistického gauče. Krásně to, byť možná nechtěně, vyjádřil socialistický senátor Dryml: "Když už si z toho někdo něco bere, tak tam musí zůstat ta většina pro ty lidi, pro ty občany."

Smutné ale je, že socialisté vůbec neberou ohled na to, v jakém stavu se nachází státní kasa. Právě hlavně díky socialistům je v ní hluboko zaťatá sekera, vždyť za osm let dokázali vytvořit schodek přesahující 600 miliard a to v době, kdy naše ekonomika zažívala zlaté časy a šestiprocentní růst HDP.

Schodek na příští rok se pohybuje na hranici téměř 170 miliard, bez Janotova balíčku by to bylo o zhruba 50 až 60 miliard více. Socialistům je úplně jedno jak na to doplatí následující generace, pro ně je důležitý dnešek a důležité plné korýtko u kterého si lze s občany krásně zacvičit a pořádně si zachrochtat, nejlépe do vlastní kapsy.

Prý vše spasí milionářská daň, tvrdí právnický elév v roli experta přes ekonomiku Bohuslav Sobotka. Dokonce sám odhaduje zvýšený přísun do státní pokladny ve výši necelých pěti miliard, a to ještě za předpokladu, že všichni "postižení" progresívním zdaněním budou ochotně státu platit. Naproti tomu plošné zvýšení důchodů o stokorunu na měsíc znamená pro stát výdaj tří miliard ročně.

Za vlád socialistů došlo k rapidnímu růstu mandatorních výdajů. jako příklad mohou posloužit následující čísla. V roce 1997, kdy padla Klausova vláda činil HDP 1811 miliard, výdaje státního rozpočtu byly těsně pod 29% této částky, přesněji 525 miliard. V roce 2001 za Zemanovy vlády bylo HDP 2352 miliard, výdaje státního rozpočtu na hodnotě 29.5% HDP, 693 miliard. v roce 2006 za Paroubkovy vlády bylo HDP 3222 miliard, výdaje státního rozpočtu dosáhly 31.7% HDP a překročily poprvé bilion - 1020 miliard. V loňském roce bylo HDP 3696 miliard a výdaje státního rozpočtu po konečném zpřesnění dosáhly 30% HDP, 1107 miliard.

Tohle jsou ty výdobytky vyspělého sociálního státu? Neúměrné zadlužování příštích generací? Vždyť jen za letošek se platilo jen na úrocích padesát miliard. Dluh na tyto miliardy převážně prošel zažívacím traktem obyvatelstva.

EU zahájila proti České republice řízení kvůli nedodržení limitu na výši schodku. Nejsme v tom sami, lítá v tom společně s námi dalších devatenáct států EU. Jenže zatímco na některé státy bylo tlačeno snad až neúměrně, okamžitě bylo vyhrožováno sankcemi (stejně jako nám), na některé státy se EU tvářila nesrovnatelně přívětivěji. Například na Německo a Francii, kde se limit nedodržoval dlouhodobě.

Je tedy všeobecný tlak na to, abychom snížili schodek státního rozpočtu. V době globální krize, která je největší za dlouhé roky, to jde jen velice těžko. V této situaci povstal normalizační aparátčík jako "jediný spravedlivý" a bije se za výdobytky socialismu, pardon, vyspělého sociálního státu, i kdyby náš stát měl přijít na buben.

Smutné je, že svou doslova oblbovací taktikou má Lidový dům spoustu příznivců, kteří nevidí dál než k plnému talíři k večeři. Možná by si měl každý vyzkoušet jaké to je utratit každý měsíc zhruba o desetinu víc než kolik vydělá.

A tak, Jiří Paroubku, možná byste měl místo honění politických bodů a oblbování občanů, že za všechno mohou ti bohatí a zbohatlíci (krásná komunistická rétorika) konečně najít v sobě zodpovědnost a přiznat, že se státní kasa nachází ve velice vážném stavu především díky vaší straně, upustit od populismu a konečně převzít svůj díl zodpovědnosti za stav této země. Ale to bych po vás chtěl zjevně mnoho. Pro vás jsou přednější výdobytky socialismu.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz