Lisabonskou smlouvu v uplynulých dnech ratifikovalo Německo. Ze zbylé trojice států zřejmě nebude problém s Polskem, které ratifikaci přislíbilo. Na poslední dva státy, Irsko a Česko je vyvíjen silný nátlak, který se prakticky nezastavuje před ničím.

EU nerespektuje vlastní pravidla. Pokud by je respektovala, pak by musela konstatovat, že Lisabonská smlouva je mrtvý dokument. Lisabonská smlouva je pouze přemalovaná Euroústava. Některé termíny byly změněny stejně jako obal. Originální text Lisabonské smlouvy je de facto jen nesrozumitelným "opravným listem".

A znovu EU porušila svá pravidla. Každý dokument musí být přeložen do všech oficiálních jazyků EU. To Brusel obešel, a tak mnozí poslanci ze všech členských států hlasovali o něčem, co si ani nemohli přečíst a pokud ano, tak byl text zcela nesrozumitelnou hatmatilou typu "v odstavci 3 se slovo 'jinak' nahrazuje slovy 'i jinak'".

Vraťme se k Euroústavě, k dokumentu, který chtěl zvrchu vytvořit jeden velký superstát. V momentě, kdy došlo na první referenda ve Francii a Mizozemí, byl dokument občany těchto států rozcupován. Evropské elity se poučily. Euroústavu přebarvily na Lisabonskou smlouvu a občanům nedaly šanci.

Jedině Irsko má referendum zakotvené ve své ústavě. Došlo k tomu, co se dalo očekávat. Irové Lisabonskou smlouvu odmítli. Evropa dělala, že nic nevidí a jakoby se nechomelilo pokračovala v ratifikacích podle platných pravidel již mrtvého dokumentu.

Irům byl poskytnut "prostor pro opravu", na začátku října se bude referendum opakovat. Jinými slovy, Irové budou tak dlouho hlasovat, dokud neřeknou"ano". Evropští inženýři mezitím zbylým dvěma státům, kde hrozí nebezpečí odmítnutí zcela bez skrupulí vyhrožují.

Před čtrnácti dny poskytl Českému rozhlasu rozhovor zarputilý odpůrce prezidenta Klause europoslanec Jo Leinen. Kromě obligátních výhrůžek, že přijdeme o eurokomisaře (myslím, že Špidly vůbec není škoda) a jak se ocitneme na okraji Evropy (jak asi, když máme vše smluvně provázané?) a urážek naší hlavy státu se dostal na hodně tenký led.

Jeho slova byla takového kalibru, že za jiných okolností by byla na místě ostrá protestní nóta, či doporučení panu europoslanci, aby už do naší republiky nejezdil. Ve své snaze prosadit Lisabonskou smlouvu stůj co stůj začal Jo Leinen vyhrožovat tím, že nám Evropa nepomůže a epidemie prasečí chřipky se blíží.

Jako správný socialista je Jo Leinen podezřelý z podvodu s dietami europoslance. Prošvihl termín (podle deníku Bild pravděpodobně záměrně) a nyní pobírá neoprávněné náhrady v hodnotě téměř 15000 € měsíčně. Možná si platí hypotéku jako Bohuslav Sobotka...

José Barroso zase pro změnu vyhrožuje Irům. Znovu hrozí ztrátou eurokomisaře a naznačuje obdobu vyobcování Irska na okraj EU: "Jediný způsob, jak zaručit, že Irsko bude vždy mít komisaře, je hlasováním 'ano' pro 'Lisabon'. Jestliže (výsledkem bude) 'ne', budeme samozřejmě muset snížit počet komisařů. Tak je to v současných smlouvách a my jsme z právního hlediska nuceni to učinit. ... Existují určitě pochybnosti o budoucí pozici Irska. Někteří lidé se mě ptali: opustí Irsko EU? Pro důvěru investorů je důležité, aby Irsko mělo jistou budoucnost v EU."

José Barroso tvrdí, že prý se vůbec nesnaží ovlivňovat veřejné mínění v Irsku: "Respektujeme hlas irského lidu. Nechceme na lidi vytvářet žádný tlak. Záleží na každém irském občanovi, jak se rozhodne." Pokud by skutečně EU respektovala irský hlas, pak by musela Lisabonskou smlouvu prohlásit za neplatnou po prvním referendu a netlačit na opakované všelidové hlasování.

Pro evropské inženýry platí jen jedna odpověď. Tupé odkývání všeho s čím přijdou. Vše odlišné je nežádoucí. Možná se tak ženeme do ohromného průšvihu. Nesdílím názor prezidenta Klause, že EU je nebezpečnější než Rusko. Rusko je nebezpečné svými velmocenskými choutkami a touhou obnovit svůj vliv v bývalých sovětských satelitech.

EU je nebezpečná tím, kam směřuje. Snaha vytvořit superstát bez ohledu na názor obyvatelstva je obludné, uvedení v život je existenčně smrtelnou chorobou. Existují stovky a tisíce možných důvodů proč odmítnout Lisabonskou smlouvu a podobné množství pro její přijetí.

EU v současné podobě funguje. Možná těžkopádně, ale funguje, na principu relativní rovnosti členských států. Po přijetí Lisabonské smlouvy to už bude bruselský diktát eurobyrokratů, kteří budou mít ve svých rukách 80% rozhodovacích pravomocí členských států, z jejichž vlád se stanou de facto jen nesvéprávní panáci schvalující bruselské direktivy.

Ze všech možných důvodů stačí byť jen jeden jediný k odmítnutí Lisabonské smlouvy. Společná imigrační politika. Nic proti imigrantům, chtějí jít za lepším, avšak, když jsme svědky různých nepokojů ve Francii nebo Nizozemsku, které jdou na vrub právě imigrantům a jejich nepřizpůsobivosti, nemělo být právem každého státu určovat si koho si do země pustí a koho ne?

Po přijetí Lisabonské smlouvy bude o imigrační politice rozhodovat Brusel, přesněji řečeno 55% států s 65% obyvatel EU. Snadno se tak může členský stát ocitnout v roli hostitele nezvaných hostů proti své vůli. Právo veta mít nebudeme a o umístění imigrantů bude rozhodovat původní patnáctka. Vítejte ve spojené Evropě...

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz