Socialistům se povedlo uvést zemi do totálního chaosu. Až bude zase někdo z Lidového domu chtít hledat viníka, měl by se nejprve podívat do zrcadla. Smutné je, že se prezident republiky Václav Klaus nechal unést svou nevraživostí vůči Ústavnímu soudu a vidí hlavního viníka právě v něm. To je přešlap.

Jiří Paroubek pracuje dlouho na destabilizaci politické scény s heslem čím hůř tím lépe. Pro něj. Čím bude hůř, tím bude více nespokojených a tím bude větší šance na jeho volební vítězství, kdy se bude prezentovat jako ten, kdo se rozhořčených zastává a že s ním přichází spasitel z RaJe.

Na destabilizaci začal pracovat ihned po prohraných volbách v roce 2006. Svou prohru neunesl a přirovnal vítězství soupeře ke komunistickému únorovému puči. Při vyjednávání vlády přicházel se stále absurdnějšími požadavky a podle zúčastněných osob byla jeho nejfrekventovanější věta "A co z toho budu mít já?".

Téměř půl roku bránil vzniku funkční vlády a neustále házel další a další klacky pod nohy. Když nakonec boj o vládu prohrál znovu vyrukoval s teorií, jak byli Melčák s Pohankou uplaceni a jak hrozně bylo socialistům ublíženo.

Šéf socialistů nemohl unést zvýšenou popularitu Topolánkovy vlády, která se s vervou a odhodláním pustila do českého předsednictví EU. Možná právě fakt, že Topolánkovi volal Obama a že Topolánek jel hasit plynovou krizi do Ruska a víceméně úspěšně ji zvládl byl v očích Paroubka ten nejhorší prohřešek.

Tolik se těšil na možnost sestavovat vládu a on se k tomu nedostal. Zabránil mu v tom zlý Václav Klaus, který mu nedal příležitost. Jako na běžícím pásu se snažil svrhnout vládu, ba dokonce už to vypadalo jako jakýsi druh folkloru. jednou za půl roku se poslanci sešli, vládu neodvolali a jelo se dál.

Pravděpodobně se stejným scénářem počítal Jiří Paroubek i uprostřed českého předsednictví. Pobledlá tvář s šokem v očích byla výsledkem jeho vítězství. Překvapivě se tak tvářil vítěz a ne poražený. Nastalo martyrium se jmenováním úřednické vlády. První socialista se rychle oklepal a ucítil šanci.

Volby musí být co nejrychleji. Možná už o prázdninách. Tak tedy ne o prázdninách, ale v říjnu určitě. Bohužel, Jiří Paroubek disponuje v parlamentu určitou silou, a tak se nakonec všichni podřídili jeho přání. Jenže ouha. Poslanci narazili, když chtěli použít stejnou metodu jako před dvanácti lety, ačkoliv Ústava připouští několik možností jak vyvolat předčasné volby.

Chaos se prohlubuje po zrušení termínu voleb Ústavním soudem. Jiří Paroubek opět tlačí na všechny okolo a prezident s premiérem podepisují narychlo vytvořený zákon, na němž ještě ani nestačil oschnout inkoust. Nakonec čtyři hodiny před jednáním, které sám inicioval a do kterého de facto vmanipuloval všechny okolo ruší dohodu a couvá. Výsledkem je další destabilizace.

Prý je to v zájmu lidu této země. Hezký slovní obrat, kdyby tatáž slova nepoužil při zdůvodňování předčasných voleb a tlaku na nový zákon o samorozpuštění Sněmovny. Je nutné schválit rozpočet na příští rok. A přichází další tlak a manipulace s cílem ještě více rozvrátit současný stav.

Janotův úsporný balíček socialisté společně s komunisty jako celek nepřijmou. Prý se má šetřit jinde než ve výdajích státu. Janota má podle Paroubka předložit úsporný balíček rozložený na jednotlivé body a některé body prý socialisté rukuv ruce s komunisty podpoří.

Vsaďme se, že by prošly hlavně vyšší daně pro jednotlivce i podniky, DPH už méně a už vůbec ne škrty ve výdajích státu. I za situace, kdy je ekonomika na dně a chystá se schodek bez úprav v rekordní výši 230 miliard, chtějí socialisté a komunisté dál stát zadlužovat vyššími mandatorními výdaji a volebními úplatky, ale hlavně potrestat úspěšné za to, že si dovolili být úspěšní.

A v příštím roce, kdy ekonomika začne pozvola stoupat, přijde zachránce Paroubek, aby mohl tvrdit, že za koncem krize stojí on a levicová politika. Jistě, úsporné kroky jsou nutné a především nepopulární. Příčinu propadu a rekordního schodku hledejme v nezřízeném zadlužování státu v době prosperity.

Jiří Paroubek si je natolik jist svým vítězstvím, že si nechce špinit ruce nezbytnými úspornými kroky. On je přeci ten hodný, kdo rozdává, a ti, kteří berou, jsou ti zlí. Paroubek tak raději nechá někoho jiného za sebe udělat špinavou práci.

Také je velice pravděpodobné, že socialistům vyschla pokladna a na další dlouhou kampaň nemají finance. Eurokampaň je místo čtyřiceti milionů stála šedesát a ani to s velkou pravděpodobností není to správné číslo. Soacialisté počítali v nynější kampani s útratou dalších dvou set milionů, přičemž by se náklady mohly vyšplhat ještě o čtyřicet milionů výše. Utratit tři sta milionů je už pořádný průvan v peněžence, a tak možná socialisté chtějí počkat, až dostanou od státu každoroční příspěvek za poslance.

Politika ČSSD vážně škodí této zemi. navýšená podpora flákačům, volební úplatky, zvyšování mandatorních výdajů, žití na dluh v době prosperity a nekontrolovatelné přerozdělování, při němž vždy zbyde něco do vlastní kapsy, to je bohužel realita v podání socialistů. To vše ještě opepřeno bratříčkováním se s komunisty, Kremlem a státy podporující terorismus.

Pokud by měl parlament smysl pro humor, mohl by vynést podobnou deklaraci jako že "Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát". Navrhuji deklaraci "Jiří Paroubek se zasloužil o destabilizaci státu". Chytí se toho nějaký poslanec a vezme si to za své?