Na tomto místě měl být původně článek o tom, že ČSSD už dopředu zná termín konání voleb. Včera jsem při své cestě autobusem zahlédl povědomý letáček, který byl evidentně nový. Tedy nový... Smutná holčička na naaranžovaném snímku hledí zachmuřeně skrz zaprášené a rozbité okno, to vše doplněno textem "Já volit nemůžu, vy ano".

Zároveň s textem byla na letáčku pozvánka, aby lidé přišli volit 5. června. Překvapivě se socialisté trefili, tento den příští rok vychází na sobotu. Ano, hádáte správně, socialisté použili letáček k eurovolbám. Možná na ně dolehla krize, možná je to opatření při vědomí, že miliony od podnikatele Soukupa nedorazí. V souvislosti s dnešním vyhlášením, kterým si socialisté udělali z celého národa dobrý den dostává ale použití letáčků zcela jiný význam.

Tak trapný žert by si nevymyslel ani "bavič" Novotný. Socialisté nejprve shodí vládu, aby se kladného výsledku zalekli a utekli od zodpovědnosti jako malí Tvrdíkové. ČSSD zjevně byla výsledkem zaskočena a neměla připravený vůbec žádný plán.

Narychlo se tak zrodila přechodná úřednická vláda, do níž obě nejsilnější strany nadelegovaly své koně. Ne všichni členové úřednické vlády se dokázali oprostit od své provázanosti s politickou stranou. Zářným to příkladem je ministr vnitra Pecina.

Jiří Paroubek si doslova vytrucoval říjnový termín, který by měl být podle socialistických rádců nejvhodnějším termínem. Přes všechny možné ekvilibristické kousky, které strany předváděly, aby se volby v tomto termínu uskutečnily došlo k průšvihu. Miloš Melčák napadl u Ústavního soudu účelový zákon a byl vyslyšen.

Narychlo se tak vytvořil nový zákon, obecnější, který by neměl s Ústavou kolidovat. Volby by se tak posunuly na začátek listopadu. Jenže... tento termín je pro socialisty a především pro Jiřího Paroubka nevhodný. V listopadu budeme vzpomínat dvacáté výročí pádu komunistů a protože právě s nimi je Jiří Paroubek jedna ruka, mohlo by to znamenat porážku.

Navíc i nový zákon se dá v podstatě označit za paskvil. Poslanci sice stvořili obecný zákon, jenže ten v sobě nese daleko větší riziko nestability než odmítnutý účelový zákon o zrácení volebního období. Ona nestabilita spočívá v tom, že by mohly politické strany disponující ústavní většinou vyvolat rozpuštěním Sněmovny volby naprosto kdykoli by se jim to hodilo do krámu. Možná by se vám líbilo chodit o chvíli k volbám, ale důsledky pro stát by byly katastrofální.

Volby na začátku roku poté, co by byl schválen rozpočet by zse nebyl pro socialisty příhodný. Mnohým voličům by mohlo dojít, že rekordní schodek rozpočtu je důsledkem prožírání budoucnosti na dluh v tučných letech, kdy každoročně zatínali socialisté mnohamiliardové sekery.

Pořádat předčasné volby tři měsíce před řádným termínem? To je už zbytečné, a tak hurá, budeme volit v řádném termínu. Jiří Paroubek působí jako nerozhodná stará panna, která se už už chce zbavit panenství a na poslední chvíli ucukne. Snad nejkomičtější situace nastala nyní, poté, co Jiří Paroubek předčasné volby doslova odpískal, ač ještě před sotva pár hodinami tvrdil, že ČSSD si velice předčasné volby přeje a ODS s TOP09 se je bude snažit co nejvíce oddálit.

Ač si prezidenta Klause vážím a poměrně často s jeho názory souhlasím, tak tentokráte je zcela mimo mísu. Problém nezpůsobil Ústavní soud, který bránil Ústavu před znásilněním. Za tímto problémem stojí páni poslanci napříč politickým spektrem, kteří si ve své aroganci mysleli, že jim projde úplně cokoli.

Budeme-li hledat hlavního viníka všech těchto zmatků, pak je třeba hledat v Lidovém domě. Mocichtivost Jiřího Paroubka způsobila naší zemi mezinárodní ostudu. Svrhnout vládu, nechtít převzít zodpovědnost a zbaběle od svého díla utéct je znakem politické nevyspělosti.

Následné zmatky se už jen nabalovaly a dnešním výrokem udělali socialisté na všechny dlouhý nos. Že ČSSD měla s ostatními dohodu? To přeci vůbec nic neznamená. Důležité je, jak se vyspí jeho pupík sexy mozek s posláním od vyšší bytosti. On je středobodem vesmíru a přilehlého okolí a podle něj musí vše skákat.

Jiří Paroubek pro vysokou politiku nedorostl. Zůstal stále tím stejným normalizačním aparátčíkem, jehož schopnosti končí na obecní úrovni. Křižanovo drama "Je třeba zabít Sekala" vypovídá o touze po majetku nemanželského syna, který prožil krušné dětství. S příchodem nacistů přišla i jeho doba. Začíná se mstít celému okolí, udává Němcům sedláky jednoho po druhém a zabírá jejich statky. Zbývající sedláci ve snaze zachránit si život, ženy, dcery i majetek se domlouvají. Je třeba ho zabít... Podobnost je zcela určitě jen čistě náhodná.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz