Konečně. Takhle jednoduše by se dalo charakterizovat rozhodnutí Ústavního soudu, který klepl politiky přes prsty. Arogance politiků dospěla tak daleko, že jsou ochotni kvůli svým stranickým rozmíškám a sporům řešit situaci znásilněním Ústavy.

Ústava je naším prvním zákonem a jako taková by měla být plně ctěna a dodržována. V momentě, kdy je její role zlehčována stává se zbytečným cárem papíru a pokud je navíc pošlapána ve svým základních kamenech, znamená to ztrátu svébytnosti a samostatnosti.

To pochopitelně neznamená, že by měla být Ústava nedotknutelná a že by měla ustrnout v takové podobě, jak ji dnes známe. Svět se vyvíjí a naše země s ním. Nová doba přináší nová hlediska a nové pohledy, které je nutno do Ústavy zakomponovat. Přesto nic nesmí být Ústavě nadřazeno, jinak jsme jako stát de facto skončili.

Politické rozmíšky a chorobná touha po zviditelnění se vedla k pádu vlády uprostřed českého předsednictví Evropské unii. Jiřímu Paroubkovi se skutečně podařilo se zviditelnit. Za cenu poškození mezinárodní prestiže. Předseda socialistů se přesně řídil heslem, že nechce mít stejně jako soused, ale přeje si, aby sousedovo prase chcíplo.

Po pádu vlády se Lidový dům zalekl zodpovědnosti a tamní šéf doslova od zodpovědnosti utekl. Svrhl vládu a najednou nevěděl, co má dělat. Nakonec všichni tyto peripetie známe a je snad zbytečné je opakovat. Horko těžko se zrodila úřednická vláda a nakonec se politici shodli, že předčasné volby se uskuteční osm měsíců před řádným termínem.

Ústava pamatuje na možnost předčasných voleb, dokonce je mechanismus vyvolání voleb v Ústavě popsán. jenže naši politicipřišli s nápadem, že zopakují dvanáct let starou historii a ukončí činnost Sněmovny jednorázovým zákonem. Už před dvanácti lety jeden z čelných politiků řekl, že je to "prasárna", která se nesmí už nikdy opakovat.

Ústavní soud, který řešil stížnost poslance Miloše Melčáka proti tomuto jednorázovému zákonu, stížnosti vyhověl a předčasné volby zrušil. Je to právě Ústavní soud, který má dohlížet na dodržování Ústavy a vydávat rozhodnutí. zda některé zákony nejsou protiústavní. Zároveň sdělil, že nelze měnit pravidla uprostřed hry a že pokud politici přijdou s dalším nekoncepčním jednorázovým řešením, opět bude takové řešení jako protiústavní zamítnuto. Ústava se může změnit, ale s výhledem do budoucna a ne ji ohýbat, když se to zrovna hodí.

Politici jak je jejich zvykem spustili povyk, že si tohle nesmí Ústavní soud dovolit a že se musí kompetence Ústavního soudu změnit, aby jim pro příště nikdo nemohl do jejich rozhodnutí "kecat". Nádherná ukázka arogance moci. Doslova excelovali dva předsedové nejsilnějších stran, Mirek Topolánek, byť umírněně, nález rozhodnutí Ústavního soudu zkritizoval. prim hrál, jak je jeho zvykem, předseda socialistů, když vynesl soud, že je prý rozhodnutí Ústavního soudu protiústavní.

Bravo, Jiří Paroubku. nepotřebujeme Ústavní soud, nepotřebujeme vůbec nic, máme Jiřího Paroubka, který sám nejlépe ví co je a co není ústavní či kdo se dopustil nebo nedopustil trestného činu. Zkrátka taková osvícená postava s posláním od vyšší bytosti.

Řešení přitom v Ústavě je. Třikrát po sobě vyslovit nedůvěru vládě nebo neprojednat zákon spojený s hlasováním o důvěře vládě. Proč musí politici bourat zeď hned vedle dveří? Protože jednají s pocitem vlastní výjimečnosti a nedotknutelnosti. A tak je na místě poděkovat Ústavnímu soudu za to, že klepl politiky přes prsty. Už dávno to potřebovali jako prase drbání.