Jiří Paroubek tvrdí, že případná realizace volebního programu oranžových socialistů náš stát údajně nezadluží. Hmm, vzhledem k jeho obsahu jde o docela úsměvné prohlášení, ale co je nejsmutnější je, že pokud na jeho realizaci opravdu dojde, určitá skupina lidí kolem ČEZu si pořádně napakuje kapsy. Po Urbanových povolenkách se chce říct, že opět.
Socialisté spočítali, že jejich program na straně výdajů reprezentuje navýšení o 18 miliard korun a na první pohled zajímavou kalkulací "dokazují", že je to zcela v pořádku, protože příjmy jsou schopni navýšit o celých 35,5 miliardy. Suma sumárum, údajně budeme v plusu nějakých 17,5 miliardy, což v době krize zní samozřejmě velmi dobře.
Ponechme teď stranou, nakolik je vůbec reálné počítat s nějakým zvýšeným výběrem daní z příjmů, protože v době krize bude nejspíše platit, že kde nic není, ani smrt nebere a firmám zápasících s krizí, navíc bez zisku, bude nejspíše šuma fuk, jak vysoké ty sazby budou, ale pojďme se podívat na jednu, z mého pohledu legrační, plánovanou příjmovou položku českých socialistů.
Na straně příjmů totiž figuruje položka "Mimořádné dividendy ČEZ v době krize" a to hned v řádu 15 miliard korun, kterou když jsem spatřil, smíchy jsem se málem potrhal. Aby stát mohl inkasovat takto vysokou dividendu, musel by ČEZ mimořádně vyplatit skoro 21,5 miliardy, z čehož je jasné, že ostatní akcionáři rázem inkasují rovných 6,5 miliardy do svých kapes a budou mít tedy důvod, být "navrhovateli" náležitě vděčni.
V souvislosti s tím mě napadá několik otázek:
- Opravdu je nutné tuto mimořádnou dividendu vyplácet a nenašel by se jiný a vhodnější způsob, jak ze "sociálních a krizových" důvodů snížit ČEZu zisk tak, aby z toho profitovaly výhradně české domácnosti a v ČR působící firmy, když už?
- Pokud jiný způsob není, nebylo by lepší těch 15 miliard korun v rozpočtu nechat a neutrácet je? Vždyť nejsme ani Německo ani Británie a s naším brutálně deficitním rozpočtem (sázím na 350 mld.) , slušným a nespláceným státním dluhem a v brzkém horizontu pravděpodobně i problematickou platební bilancí (návrh na zvýšení DPH smrdí podezřením, že stát už prostě nemá "love") nám za chvíli nikdo nepůjčí a moc bych za to nedal, že poradci MMF už pro naši ekonomiku připravují ozdravné kroky, které ale budou bolet daleko více, než kdybychom těch 15 miliard zrovna teď "neprožrali".
- Už se v ČEZu ví, s kým pojedou příští rok jeho šéfové a napojení lolobbyisté na jachty, komu a jak tím poděkují? Za co se bude děkovat je teď už jasné, doufám, ledaže by nás čekala ještě "větší řacha", ale na to teď raději nemyslet.
- A co křišťálově čistý Standa, že on má také nějaké akcie ČEZu?
Abych byl upřímný, tak začínám být k ekonomickému vývoji naší země značně skeptický. Když jsem viděl zoufale blekotajícího Mirka Topolánka, jak se vyjadřoval k Janotovým návrhům, bylo mi jasné, že se opravdu řítíme do průseru. Šetřit se nikomu nechce a tak se pomalu smiřuji s tím, že to za nás udělá někdo jiný a že jedinou relevantní otázkou je, kdy se tak stane.
Škoda, docela jsem nám věřil, že to "dáme", ale ukazuje se, že nikoli. Naši věčně nenažraní a mlaskající politici nevidí za horizont blížících se voleb a boj o korýtka jim je přednější, než budoucnost této země. Jestli jste v minulosti někdo pochyboval, že o ČSSD a ODS platilo, že jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, tak teď už nepochybujte, teď už je to vážně zbytečné.
Napsal Štěpán Binko pro http://www.blog.idnes.cz