Ocitli bychom se tak v podobné situaci jako Maďarsko, které se dostalo až na okraj propasti státního bankrotu. Jistě každý soudný člověk by se jen nerad dožil toho, že by stát zbankrotoval a tím pádem by peníze a majetek občanů ztratil hodnotu.

Příkladů je ve světě dostatek. Snad nejhorší situace panuje v africkém Zimbabwe, kde se ceny zboží mění cestou od regálu k pokladně. Hyperinflace dosahuje v Zimbabwe měsíčně zhruba 13 miliard procent a meziroční inflace vykazovala na přelomu roku neuvěřitelné číslo 516000000000000000000%.

Nám, doufejme, tak hrozivá situace nehrozí. Přesto schodek ve výši 230 miliard je skutečným zvoněním na poplach. Naše ekonomika se kvůli celosvětové krizi propadá, v současné době je propad HDP okolo 4%. Sousední Německo je na tom o více než polovinu hůře.

Z okolního světa přicházejí náznaky oživení, přesto je nutno počítat s tím, že krize se ještě potáhne možná celý příští rok. Skutečnost, že by dluh každého občana narostl příští rok o 23 tisíc korun je hodně smutnou realitou. Bohužel se s tím moc dělat nedá.

Stomiliardová bankovkaKdyž vlády ČSSD udělaly z republiky montovnu automobilů, dostávalo se jim varování jak ze strany ideových oponentů, tak ze strany ekonomických expertů, že je špatné sázet pouze na jedno odvětví hospodářství a že až přijde krize, může se to státu vymstít.

Krize je tady a s ní pochopitelně přichází i pokles prodeje automobilů. Žádný překvapivý jev, auto je věcí, jejíž nákup se takřka vždy dá odložit, a tak se vymyslelo šrotovné. Hezká věc, stát přispěje na nákup nového vozu, ale je to řešení naprosto nekoncepční a pomůže to oddálit propad sotva o pár měsíců. Navíc bude propad o to větší, o kolik více vozů se stačí prodat.

Ministr Janota mluví o škrtech ve výdajích státu a zvýšení daní formou daně spotřební, případně i DPH. Nevím, zda je až tak nutné zvyšovat daně, které jsou už beztak dost vysoké, ale jisté je, že stát musí začít něco dělat a nemůže čekat s rukama v klíně.

Politické reprezentace se v čase předvolebním opět předhánějí, kdo slíbí víc. ODS přišla s nápadem vyplácení mateřské v plné výši výdělku těm maminkám, které po půl roce půjdou zpět do práce. Na jednu stranu je to nápad populistický, ale nutno přiznat, že to má určitou logiku.

Každá matka s malými dětmi pobírá od státu dávky. Čím déle je s dítětem doma, tím je vyplacený objem peněz vyšší. Návrh exministra Nečase může být pobídkou pro to, aby se matky vracely do zaměstnání záhy a nepřišly o svůj výdělek. Čím dříve se matka do práce vrátí, tím méně je závislá na pomoci od státu a naopak svými daněmi státu přispívá.

Bylo by dobré spočítat, zda se tento nápad z dílny modrých vůbec vyplatí a zda nakonec nebude stát na tom tratit, protože po půl roce půjde do zaměstnání zase ta samá žena, která by do ní šla i před zavedením varianty půlroční plné mateřské.

ČSSD naproti tomu slibuje řešení krize a nová pracovní místa. Jenže... zároveň slibují takové rozhazování peněz, až z toho jde hlava kolem. Třinácté důchody, příspěvky na dopravu, zrušení poplatků, vyšší minimální mzdu, vyšší dávky, vyšší daně...

Pokud mám zájem o vyšší zaměstnanost, pak k tomu musím vytvořit podmínky. Ty se vytvoří přímou podporou těch, kteří zaměstnání poskytují, popřípadě tím, že se stát angažuje tam, kde mu ze zaměstnanosti poplyne dlouhodobý užitek, napříkad budováním infrastruktury.

Socialisté naproti tomu přicházejí s nápadem drakonického zdanění těch, kteří vydělávají vysoké částky a sám exministr financí a právnický elév Bohumil Sobotka přiznává, že výsledný efekt bude asi 6 miliard, a to ještě za předpokladu, že všechny tyto osoby zůstanou v republice, budou zde odvádět daně a nebudou své daně "optimalizovat".

Socialisté chtějí krizi řešit vyhozením peněz do jednorázové spotřeby. Není to žádné koncepční řešení, v podstatě by se to dalo nazvat pouze úplatkem voličů. Pokud by se měly realizovat veškeré nápady socialistů na zlepšení, přidání, zaplacení či zvýšení, znamenalo by to sekeru v rámci dalších desítek miliard.

V současné době platíme ročně jen na úrocích padesát miliard korun. Do tohoto stavu nás přivedla naprosto nezodpovědná politika právě socialistů, kteří dokázali napáchat za osm let své vlády dluh přesahující 600 miliard korun, a to v době, kdy se naší ekonomice nebývale dařilo.

Tradiční báchorky o tom, jak socialisté dopláceli na předchozí Klausovu vládu jsou zcela mimo mísu. Transformační náklady přechodu na kapitalismus byly nutné a všechny tyto náklady byly uhrazeny příjmy z velké privatizace. Jedinou omluvou pro schodek v daném roce byly ničivé povodně. Pokud si ale dáme vedle sebe čísla, která vláda poskytla na řešení povodní a uskutečněný schodek, zjistíme, že stejně tato čísla nepasují a vlády ČSSD utratily mnohem víc.

Do současné situace jsme se dostali právě kvůli socialistům. Jejich vlády zatížily státní rozpočet mandatorními výdaji v takové míře, že je nyní prakticky nemožné hospodařit alespoň s nulou, natož přebytkem.

Nyní sklízíme trpké plody socialistické rozhazovačnosti. Pokud by ČSSD byla stranou zodpovědnou a nikoli čistě populistickou, pak by stát tolik neutrácel, zadlužení by bylo nižší o schodku rozpočtu ani nemluvě. Nabízejí-li nyní socialisté řešení krize dalším vyhazováním ještě nevydělaných peněz oknem, pak nabízejí řešení pro člověka stojícího na samém okraji propasti spočívající v jeho rázném kroku kupředu.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz