ČSSD a KSČM: spolu proti vykořisťování!
Po nedávné tiskové konferenci ČSSD, na které jsme se dozvěděli o začátku předvolební kampaně strany, se nám snažil marketingový boss Tvrdík podsunout svůj geniální volební program, který vyléčí morální krizi v naší společnosti. Vzápětí Modrý dům v novém sídle na Pankráci reagoval připomenutím možností vlády ČSSD a KSČM. Podle představitelů ODS mají obě tyto strany k sobě „hodně blízko“. Je to skutečně tak?
Pro naše účely byl zajímavým mezníkem rok 1978, kdy na besedě k vítěznému únoru 1948 tehdy Paroubek tvrdil, že sice nezažil onu historickou záležitost jako osobní zkušenost, ale 30 let po únoru 1948 je to pro něj a pro další mladé živou výzvou. Čtyři roky nato se stal Paroubek členem ÚV ČSS a socialismus byl pro něj naprostou samozřejmostí. V červnu 2006 svoji totalitní orientaci korunoval výrokem po prohraných volbách. „Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948, snad jen s rozdílem, že hrozí modrá totalita.“ Vyjma komunistů jen málokdo tehdy proslov poraženého a ukřivděného předsedy nezvedl ze židle. Když se podívám na z brusu nové webové stránky ČSSD a dívám se tam na veselé fotky Jiříka s dětmi při rozdávání půvabných balonků, nedokážu si to vysvětlit jinak než jako sprostý neskrývaný populismus.
Je to jako začarovaný kruh. V březnu 2006 Paroubek tvrdil, že jen primitiv může ČSSD obviňovat ze spolupráce a komunisty, krátce nato však suverénně oznámil, že čte Haló noviny a je mu mnohem hůře z Lidových novin. „Je v našem zájmu integrovat komunisty do demokratického politického systému“, nechal se slyšet Paroubek. A už jsme zpátky v roce 1978, kdy Paroubek oslavoval tehdejší komunistický převrat a vyzýval k větší podpoře stranických kádrů. Dělat z komunistů neustále strašáka je údajně stupidita, ovšem podíváme-li se na program obou stran, asi to zas taková stupidita nebude…
Názorně: KSČM i ČSSD jsou zastánci demokratického socialismu, rovnosti všech forem vlastnictví, tržních principů a solidarity. Oba političtí subjekty chtějí „zatlačit pravicové iluze do defenzivy“. Současný systém prý dává příležitost hlavně lidem, kteří jsou schopni všeho. Tak to je velice zavádějící a opět populistické. Každá společnost „produkuje“ lidi, kteří jsou schopni všeho, to je charakterová věc, nikoliv režimní. Kdo z takových jedinců se chtěl prosadit za totality, neměl s tím vůbec žádný problém, vstoupil do KSČ, začal spolupracovat se Státní bezpečností a mohl si dělat, co chtěl. Měl žně a navíc se moc nenadřel. Zajímalo by mě, kdo dnes pochybuje o tom, že korupce za socialismu neexistovala, a že je to „nemoc“ kapitalistické doby. Podle mého soudu je to buď neuvěřitelný ignorant, nebo lhář!
Současný systém prý nezaručuje stejné šance pro všechny. No, je pravda, že mám v poslední době pocit, že se našim politickým reprezentantů začíná romská problematika lehce vymykat z rukou, ale jinak jsme přesvědčena o tom, že žijeme v pluralitní demokratické posttotalitní společnosti, kde jsou zaručeny rovné příležitosti pro všechny. Obě strany navíc kritizují privatizaci a při podrobném prozkoumání, zjistíme, že mají téměř totožné programy proti krizi. Nebyla to náhodou právě ČSSD, která nesouhlasila se zřízením Ústavu pro studium totalitních režimů? Zaráží mě, že „oranžoví pánové“ tehdy tvrdili, že totalita byla pouze v 50. letech. Nebo snad že by šly programy stranou a jednalo by se z pozice ČSSD pouze o boj o moc? „Já se do žádných mocenských pozic nehrnu“. (Jiří Paroubek, 2005)
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz