Na začátek upozorňuji, že se nechci pouštěť do kalkulací ohledně toho, nakolik je školné výhodné, nakolik není a budu vycházet z osobních zkušeností a ze zkušeností mých kolegů, kdy denně zažíváme tristní vybavení některých učeben, minimální podporu výjezdů a externích kurzů, nebo se domáháme otevření předmětu, i když na něj nezbývají peníze z rozpočtu. Ano, ze tenhle luxus bych si připlatil. Proto si jako student myslím, že školné je potřeba.

"Ohledně školného je mezi rektory většinová shoda. Veřejné zdroje nejsou bezedné a brzy situace dojde tak daleko, že se to bude muset vážně řešit" (rektor olomoucké Univerzity Palackého Lubomír Dvořák, LN 29.1.2009)

Pevně věřím, že češkým rektorům nejde o osobní prospěch, ale o naše blaho, tedy nás studentů. O zvětšení úrovně výuky, o větší možnosti studentům a hlavně o větší připravenost na naši budoucnost, o tu tady přece jde.

Na problematiku školného jsem se ale chtěl zaměřit více z roviny názorové, přičemž bych rád komparativní metodou hodnotil efektivitu a možnosti toho, co by u nás mohlo nastat a proč se lidé bojí školného, budu tedy vycházet ze zahraničí a pokusím se nastínit přijatelný model všem, tak aby byl nediskriminační a zároveň aby měl užitek. Jak to tedy je?

Diskriminační bubák, ze kterého vychází právě kampaň ČSSD je ten, že školné sociálně slabším znemožní studovat, že si jej nebudou moci dovolit a uzavřou se do jakési pasti chudoby. Kampaň je tedy mířená na střední a starší generace, které přeci chtějí, aby jejich potomstvo mělo bezproblémové studium a mohlo to dotáhnout dál než oni sami. Takový americký sen. Titul, lepší plat, lepší sociální postavení, co je doma, to se počítá. Ano, tak to je, to mnohdy vysoká škola svým titulem opravdu nabídne. Na druhou stranu se v některých povoláních marně ptáme, na co že nám ta vysoká vlastně byla? Málo praxe, málo zkušeností a mimo čtyři stěny poslucháren se těžko dostaneme, to je kvalitní příprava na život, nebo cesta k "titulu" předurčující naše postavení? Můžeme polemizovat a nemůžu toto vztahovat na všechny fakulty, medicíně v tomto věřím. Avšak jinak mi po dvou letech studia na prestižní fakultě přijde, že pouze pár předmětů mi opravdu něco dalo, ostatní informace jsem si mohl najít i bez školy (anebo jsem je znal už z gymnázia) a nejvíc jsem se naučil v práci a mimoškolních aktivitách, mnohdy se prostě "šetřilo". Pak mě nahlodává otázka, kde je tedy pravá úroveň vzdělání? V biflování na zkoušce a vytrvalosti. Zejména v ní. A to mě na život napřipraví.

Další efekt... vrátím-li se ke slovu diskriminace, vyvstanou mi na mysli prijímací zkoušky, které jsou v našem českém podání v mezinárodním měřítu považovány opravdu za diskriminační. Každý rok neuspěje děsivé procento uchazečů a díky školnému by na nová místa bylo a kapacity by narůstaly. A právě tento efekt je velmi pozitivní. Podíváme-li se do zahraničí, společnostem (potažmo i ekonomické společnosti) velmi prospívá vyšší procento vysokoškolsky vzdělaných, společnost je produktivnější a lépe funguje, prosperuje.

Jak tedy školné vymyslet, aby s ním byli všichni spokojení? Existuje model, který počítá s příjmy rodiny (vycházím z tří základních modelů v sociální politice, kdy naše společnost je založená na rodině jako jednotce) a přitom sociálně slabší nediskriminuje. Školné je dle fakulty ustanoveno na určitou částku (do doby splatnosti navyšovanou pouze inflací) a když rodina dotyčného ví, že si ji nemůže dovolit, může budoucí student požádat na základě podložené žádosti o půjčku s odkladem splatnosti. Tato půjčka bude splatná od určité výše budoucího příjmu (logicky by měla být relativní na průměrných hodnotách platů. Pozitivní účinek tohoto systému tkví v tom, že jestliže je podhodnocené povolání (např. učitelé), tak se ke splácení nikdy nedostanou a bude jim to později jakousi satisfakcí. Samozřejmě zde máme "ale", které spočívá v tom, že fakulty podnikatelské pravděpodobně budou mít absolventy, kteří platí a na tom vydělávat, zatímco např. pedagogické školy budou dotovány státem. Což je ale v pořádku. Tedy do doby, kdy se v naší společnosti konečně nezvýší plat učitelů na zaslouženou hodnotu.

Osobně pocházím ze sociálně slabé rodiny a se školným souhlasím, jde přeci pro mne o logický mechanismus. Jestliže vím, že mi škola něco dala a že díky ní mám lepší plat, nemám nejmenší problém ji to vrátit. Té samé fakultě, té samé filosofii školy, případně stejným přednášejícím a hlavně dalším generacím, kterých by díky tomuto systému mohlo studovat více. Nerad bych tedy neustále polemizoval s odpovědí na otázku, zda školné ano či ne, ale pokročil bych dál. Jak podpořit i ty sociálně slabší? Proč se neukazuje na opravdové systémové chyby, které jim i teď znemožňují studovat?

Konkrétně mám na mysli systém sociálních stipendií. Stipendium je vypláceno na základě poběru přídavků na dítě ve zvýšené míře. Ano, jsou to přesně ty rodiny, které by se cítily školným utlačovány. Avšak systém je nastaven špatně. Máme-li studenta v obtížné sociální situaci, který by potřeboval sociální stipendium (a zasloužil by si ho), je zde dávková propast. Není problém při většině škol pracovat na částečný úvazek, nebo alespoň brigádně si přivydělávat. Avšak jakmile si takto chce student přivydělat např. 3000 za měsíc, dostává se tabulkově do jiné skupiny a nárok na sociální stipendium zaniká. Vyplatí se mu tedy nepracovat. Nebo pracovat načerno, což mu do budoucna nic nepřinese.

Je tedy důležité přemýšlet komplexně a důsledkově nad otázkou školného, nejen vidět prvoplánovitě "budu platit" (ostatně něco podobného jsme zažili při poplatcích ve zdravotnictví) a na místo diskuzí, jestli školné ano či ne, otevírat diskuze "jak systém školného co nejlépe připravit na praxi". První diskuzí oddalujeme tu druhou, která bude nevyhnutelná a až na ni přijde čas, může být už pozdě. Nenechme si tedy mazat med kolem úst a nechat se ukolíbat školou zadarmo, ale zkusme diskutovat nad tím, jak školu co nejvíce zefektivnit, jak vytvořit systém s rovnými šancemi a příležitostmi pro každého. Vždyť i většina studentů vysokých škol s tímto modelem souhlasí.

Napsal Jakub Grós pro http://www.blog.idnes.cz