Sociální demokracie se Jiřímu Paroubkovi drolí pod rukama. Stále sílí hlasy Paroubkových odpůrců, přičemž se řady kritizujících stále rozšiřují. Jiří Paroubek, který sám sebe pasoval do role všemi milovaného vůdce ztrácí půdu pod nohama, klid a nervy.

Vrší jednu chybu za druhou neschopen si přiznat, že jeho politika odrazuje čím dál víc lidí. Nepomáhají ani jeho elaboráty o "pseudokauzách" s jeho návštěvou Putina a jeho údajný slib, že ČSSD bude zastupovat ruské zájmy v otázce radaru ani infantilní ódy na jeho pupík od druhomanželky v očekávání, Petry.

Předseda socialistů vsadil na věčnou konfrontaci a je směšné, když útočí na vládu, která už nevládne a kritizuje premiéra, který už premiérem není. Politika socialistů je totálně vyprázdněná, kampaň plná dutých hesel, které, když si jejich čtenář dá souvislostí s ČSSD nabývají netušených tragikomických rozměrů.

Je sice hezké a chvályhodné, že socialisté přejí úspěch všem, ale je to jaksi neproveditelné. Představme si třeba sprint na sto metrů. Podle socialistů by ten nejlepší musel startovat o pět metrů dále než ostatní a rozhodčí by zajistili, aby všichni sprinteři doběhli ve stejný čas. Absurdita? V reálu ano, pohledem oranžových brýlí lepší budoucnost.

Heslo o potírání korupce je zcela určitě myšleno naprosto upřímně a křišťálově čistě. Více snad netřeba dodávat. Možná jen pár známých jmen: Doležel, Kavan, Srba, Gross, Zubová... Jiří Paroubek se pokusil vyrazit svým souhlasem s kritikou svým vnitrostranickým oponentům eso z ruky, ale jako téměř vše, co od Jiřího Paroubka vychází, působí kontraproduktivně.

Možná pár hloupých voličů skočí na to, jaký je Jiří Paroubek kabrňák a jak nemá problém provést sebereflexi. Ti, kteří mají paměť delší než od výplaty k výplatě, si zcela určitě vzpomenou, jak bylo s Paroubkovými oponenty uvnitř strany zacházeno, jak byli umlčováni, zesměšňováni, označováni za duševně choré...

Prý se Jiří Paroubek o mnoho ve Vyšehradské výzvě vytýkaných bodů snaží, a to dlouhodobě. Opět Jiří Paroubek zapomíná na lidskou paměť. Sám přišel s myšlenkou modernizace strany, ale tato modernizace spočívala pouze v utužení jeho moci. Nakonec se celá modernizace zastavila v přelakování strany na oranžovo a ve výměně manželky za novější a luxusnější model.

Jiří Paroubek zavedl do ČSSD čirý populismus, kdy veřejné průzkumy jsou alfou a omegou veškerého počínání. ČSSD ztratila ideu a podřizuje se jen náladám obyvatelstva. Straničtí představitelé jsou v honu po bodech preferencí a popularity předvádět myšlenkové veletoče a změnit během dvou dnů dvakrát názor o sto osmdesát stupňů.

Z populistické dílny vychází i poslední Paroubkův návrh, s kterým hned za tepla, aby urval politické body rozplývajících se preferencí, vyšel na veřejnost. "Politici, snižme si platy!", zahřímal do médií. Hezké, ale ještě se nestalo a ani nestane, aby si politici platy snížili, maximálně je zase na rok zmrazí.

Prý si Jiří Paroubek přeje, aby se o jeho návrhu diskutovalo uvnitř ČSSD. Pak ale nechápu, pokud to Jiří Paroubek nemá vyjednané ani ve vlastní straně, tak proč s tím leze na veřejnost. To je politický diletantismus. Opět jde jen o křečovitou snahu nahnat pár důvěřivých hlasů. Až bude po volbách, řekne Jiří Paroubek, že jeho návrh neprošel. Kolikrát jsme to už slyšeli.

Paroubkovi, kterým tak vadí různé komiksy a satiry zasahující do jejich soukromí se pochlubili, že je na cestě holčička a bude se pravděpodobně jmenovat Margarita. Nevím jak vy, ale okamžitě jsem si vzpomněl na nepřekonatelného Vladimíra Menšíka a jeho Claudia Picmause. A tak doufejme, že Margarita Paroubková nebude hezká po tatínkovi a chytrá po mamince. To by byla k jejímu jménu další rána.

V ódě na manžela si Petra Paroubková pochvalovala, jak dovolená jejímu manželovi sluší a svědčí. Pro naší politickou scénu by bylo jedině dobře, pokud by se Jiří Paroubek odebral na dovolenou trvalou. Snad by se potom mohla politika vrátit alespoň na tu úroveň, kde byla, než díky Paroubkovi a jeho oblíbencům tak zhrubla.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz