Nejsem sice objektivní ani infantilní a nemám rád chvalozpěvy a veřejné výlevy srdce, ale tu pohodu mu přeji. Po přečtení ódy Petry Paroubkové se ta pohoda z dovolené Jiřího Paroubka přenesla i na mě. Kéž by ty sladké chvíle vydržely!

Trochu mě sice znervózňuje, že bere i na dovolené do ruky telefon, hlavně když mluví s jedním z evropských politiků. Ale což, však jej hned zahodil. Jistě nemluvil jen tak s někým a ten Sarkozy nebo Berlusconi jistě hned pochopili, že slunečník mladé ženy má přednost před nimi.

Docela rád bych viděl, jak Paroubek plachtí deset metrů, aby se slunečníkem pomohl komukoliv z nás, třeba Zuzaně Paroubkové. Nepochybuji o tom. Ten báječný muž, jenž pracuje pro nás, naposled pomáhal třeba paní Borůvkové. Je totiž úplně někdo jiný, než jej známe. Představuji si ho jako supermana, který nás má všechny rád.

Tuto druhou tvář bere na sebe o dovolené. Vše mu jde jen tak mimochodem od ruky. Kde jsou ty upocené projevy, uražené reakce a humpolácké výhružky! Najednou je pozorný a galantní, něžný, usměvavý, vtipný a laškující.

Také vypadá báječně. Stačí mu k tomu pár dní plavání, cvičení a venčení psa. K čemu Berlusconi potřeboval hordu plastických chirurgů a Schwarzenegger mnoho let tréninku, On potřebuje jen pár dnů dovolené. Ta mu prostě svědčí. Na dobré skutky pak má opravdu hodně času...

Zkrátka Paroubkova dovolená prospívá mým endorfinům.

PS U Paroubků zjistili, že se na toho Dimuna s Tvrdíkem nemohou spolehnout. I vytvořili s manželkou PR agenturu Paroubek-Holiday. Prohlédli, že když se člověk nepochválí sám, nikdo to za něj neudělá. Nepřející média totiž o Paroubkových zásluhách zarytě mlčí. Tu Ódu Petry Paroubkové je v tomto smyslu třeba číst jako druhý díl ságy, jejíž první díl píše sám Paroubek neustálými stížnostmi na zaujatost médií. Teď tedy všichni dostali mustr jak psát správně. V třetím díle by mohlo být školení novinářů v KLDR.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz