Málem jsem spadnul ze židle. Právě Bohuslav Sobotka, usvědčený zneuživatel poslaneckých náhrad, navrhuje sankční majetkové daně 76%, nebudou-li finančním úřadům doloženy dostatečné příjmy, a to z věcí movitých nad 2 milióny a z nemovitostí nad 10 miliónů. Bude-li navíc dotyčný odsouzen, tato daň vzroste na 100%, což je eufemismus pro úplnou konfiskaci majetku státem.

Člověk, který si za nezdaněné příjmy, jež zneužil k jinému účelu, koupil nadstandardní bydlení, navrhuje superdaně pro druhé. Drzost, arogance i načasování, kdy se ještě nezapomnělo na jeho bytovou kauzu, je neuvěřitelná až obludná. Kouzelné přitom je, že jeho bývalý předseda Gross, než zázračně zbohatl na akciích dnes zkrachovalé firmy, nikdy příjmy na pořízení sveho luxusního bydlení neprokázal, naopak vymýšlel absurdní skazky.

Agresivní je také ten populismus, který opět staví na lidské závisti. Pro některé lidi jsou částky se šesti a více nulami jako červený hadr. Sami třeba mají nemovitosti v miliónových hodnotách. Ale ty cizí jsou přece podezřelé!

Finanční úřady mají už dnes dostatečnou pravomoc kontrolovat subjekt, pokud mají oprávněné pochybnosti o jeho příjmech. Jejich pravomoci - nejdříve zaplať, pak se braň - jsou už tak na hraně. Zvláště, když i Ústavní soud dosavadní praxi bezdůvodných a někdy i šikanujících kontrol v zásadě odmítl. A tady se chce vrátit do hry stav, kdy každá větší transakce vyvolá na principu presumpce viny dohled finančního úřadu. Bude šmejdit v katastru nemovitostí a jiných registrech, aby někoho nachytal na hruškách.

Samozřejmě, že skuteční zločinci budou umět tyto zákony obejít, třeba nastrčenými právnickými osobami s cizím kapitálem. Ale ostatním úspěšným lidem chce pan Sobotka zařídit, aby se museli před berňákem neustále svlékat donaha, protože daňová správa pracuje neefektivně a zaměřuje se ne na delikventy, ale na snadné cíle subjektů s adresami a rodinami.

Měli bychom mít strach, jestli stát o nás bude legálně soustřeďovat údaje. Už tak začíná být trend neustálého dohledu a sledování neúnosný: biometrické údaje, kamery, snadné odposlechy, centrální propojené registry a podobně. Přitom zločinnost kvete často právě pod křídly státních institucí a tak nepochybuji, že všechno, co o mě stát ví, je také zneužitelné nelegálně.

A ta 100% navrhovaná daň při prokázané trestné činnosti jen vypovídá o tom, že tam, kde se nepodaří prokázat nelegální původ majetku ani v trestní kauze, uvalí se daň jako prostředek svévole státu. Něco podobného už zrušil slovenský ústavní soud. A docela mám strach, že tato konfiskační daň by se mohla stát prostředkem  hospodářského boje, když ty hospodářské trestné činy jsou velice závislé na subjektivismu soudce.

Aniž bych mu chtěl dělat advokáta, tak tak kauza Pitra je takovým odstrašujícím příkladem, kdy stejný soudce, který Pitra nejdříve osvobodil, mu později ve stejné kauze napařil mnoho let natvrdo. Nemůžeme se pak divit, že tyto naše pochybné rozsudky v zahraničí k vydání odsouzených nevedou. Další taková kauza je Beran, který před trestním stíháním bojoval s Komárkem. Možná odsouzen bude, možná ne, ale každopádně ten lex Sobotka by byl klíčem k jeho majetku.

 

Doufám, že ČSSD už narazila na dno svého populismu. Věřím, že stále více lidí odradí to neustálé rozdmýchávání závisti. Vždyť pak si je možné uvědomit, že nejvíce by voliči mohli závidět těm politikům, kteří kážou vodu a pijí víno.