To není jen můj názor, ale názor tisícovek voličů, kteří dávají zcela jasně najevo, že podpoří sociální demokracii, ale nepodpoří Jiřího Paroubka.

 Prozření Martina Bursíka

Šéf strany zelených Martin Bursík vyvodil ze svého dosavadního počínání důsledky a odstoupil z čela strany. Konečně prozřel a zjistil, že Zelené do záhuby přivedl on sám a to tím, že se zpronevěřil základním zásadám, jimiž se tyto strany řídí na celém světě. Jeho ostře pravicová politika byla samozřejmě v příkrém rozporu se zaměřením zelené politiky jako takové, která je ve své podstatě středolevá. Martin Bursík i při své arogantní povaze nakonec rozumně uznal, že pokud bude stát v čele své strany, zmizí po podzimních volbách zelení zcela z politické scény, tak, jako zmizeli z europarlamentu.

 5 důvodů pro odstoupení Jiřího Paroubka

A Jiří Paroubek? Vaječná válka, ať už byla iniciována kýmkoli, mu zcela jasně ukázala, že jeho osoba je v čele strany neudržitelná. Svou práci odvedl a je načase, aby uvolnil místo někomu, kdo nevzbuzuje takový odpor. Pro jeho odstoupení existuje nejméně pět zásadních důvodů.

1. Pokud má Jiří Paroubek skutečně tak bohulibé úmysly a chce, aby program ČSSD i nadále oslovoval voliče, nezbývá mu nic jiného, než odstoupit z čela vedení strany.

2. Pokud chce Jiří Paroubek, aby jeho stranu podporovaly i mladší ročníky, nezbývá mu nic jiného, než odstoupit. Mladí ho zkrátka nechtějí. Může se stavět na hlavu a nic s tím nenadělá.

3. Pokud chce Jiří Paroubek, aby jeho strana zvítězila v podzimních komunálních volbách, nezbývá mu nic jiného, než odstoupit.

4. Pokud jde Jiřímu Paroubkovi skutečně o program ČSSD a ne o vlastní prebendy, nezbývá mu nic jiného, než odstoupit.

5. Pokud jde Jiřímu Paroubkovi skutečně o blaho tohoto státu a jeho občanů, jak stále proklamuje, nezbývá mu nic jiného, než odstoupit.

Pokud tak neudělá, zcela jasně dá najevo své pohrdání občany České republiky a jejich míněním. V ČSSD je celá řada politiků, kteří mají mezi občany mnohem větší kredit, než Jiří Paroubek. V jeho stínu se však nejen ztrácejí, ale osoba Jiřího Paroubka je stahuje do pekel. Konkrétně mohu uvést Bohuslava Sobotku, který se dlouhá léta držel na špici v anketách nejoblíbenějších politiků a měl svůj kredit i mezi mladými. A ejhle. Po boku Jiřího Paroubka létala vejce i na něho.

 Kam půjdou letošní absolventi?

Pokud chce ČSSD skutečně oslovit mladé voliče, nevyhraje u nich podobnými vějičkami, jako jsou poplatky ve zdravotnictví. Na ty už dnes slyší málokdo a už vůbec ne mladí. Ostatně ani mně poplatky také nikdy nevadily. Co se ale takhle věnovat desítkám tisíc absolventů středních a vysokých škol, kteří končí studium a vzhledem k současné krizi zůstanou bez místa a samozřejmě bez jakékoliv podpory, protože podle nových zákonů na ni nemají nárok. Měli by, ale museli by během studia odpracovat rok a zkuste si jako student najít o prázdninách brigádu. Mám také syna, který letos absolvuje a brigádu sháněl jako každý rok již od ledna. Letos marně! Desítky tisíc absolventů tak zůstanou kdovíjak dlouho doma, na podpoře od rodičů. Právě to je jedno z témat, které by mohlo mladé oslovit!

 Krajní pravice jako naděje?

Za současného stavu se vůbec nedivím, že je stále více přitahují programy krajně pravicových a nacionálních stran, které poukazují na vyžírky v podobě nejrůznějších nemakačenků, ať už jsou světlé, nebo tmavé pleti. Ti mají pochopitelně nárok na všemožné podpory, ze kterých si jejich rodiny docela slušně žijí a něco jako práce, je vůbec nezajímá. Proč tyto podivné existence stát vykrmuje a na slušné mladé lidi kašle? Stejně tak mladým nevoní vládní politika, až příliš podporující přistěhovalectví. Mladí samozřejmě vidí v imigrantech nejen konkurenci, která jim může vadit na trhu práce, ale i potenciální nebezpečí multikulturní společnosti, která už dnes nedělá dobrotu v řadě západních zemí. A policejní represe vůči extrémistům? Ty jen rozdmýchají odpor proti režimu a přivedou do řad jeho odpůrců další příznivce. Dnešní mládež už má totiž dost dobře vypěstován cit pro hranice, kde končí svoboda a začíná diktatura. Komunistický režim povýšil svoji diktaturu na oficiální státní politiku. Začalo to po roce 1948 omezením svobody shromažďování a skončilo to fyzickou likvidací tisícovek nepohodlných odpůrců režimu. Proto jsem přesvědčen, že represe vůbec nic neřeší. Situaci lze řešit jen a jen lepší nabídkou, než s jakou přicházejí extrémisté.

 Zrušte státní maturity!

Další téma je nesmysl, zvaný státní maturity. Proč mají tisíce studentů doplácet na ambiciózní plány hrstky samozvaných teoretiků, kteří si za každou cenu chtějí udělat jméno (a samozřejmě slušně vydělat) na zavedení této nebetyčné hovadiny? Navíc velmi dobře zaplacené! Jak se ozývají hlasy ze škol, na státní maturity není většina z nich vůbec připravena a navíc, dosavadní legislativní opatření v tomto směru připomínají spíše paskvil, než realistická opatření. Přitom se státní maturity připravují už od roku 1997, tedy 12 let a za tu dobu nám vytahala jejich příprava z kapes čtvrt miliardy korun. Další půlmiliardu má stát jejich realizace příští rok a pak už pravidelně každý rok přijdou státní maturity na dalších 165 milionů. Opravdu nemají školy jiné problémy, než státní maturity? To se skutečně ona téměř miliarda nedala ve školství využít smysluplněji, než nacpat tyto peníze podivným firmám? Nuže milá sociální demokracie, tady máš další námět, jímž lze oslovit mladé voliče.

 Nejen mladí čekají na skutečný program!

Tak by se dalo pokračovat dál, od často přemrštěných cen ve studentských menzách, provozovaných soukromými subjekty, přes vyšroubované kolejné, ostudně nízké platy mladých vědců ve výzkumu, až po některé značně nerealistické plány na zpoplatnění studia. Nevím, zda za poslední kampaní ČSSD stojí také pan Tvrdík, ale upřímně řečeno, mne, jako dosavadního voliče ČSSD absolutně neoslovila. A vůbec se nedivím, že neosloví ani mladší ročníky.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz