Prakticky z každého rohu se na nás zubí Olga Zubová. Její zvolené heslo je spíše výsměchem poté, co zcela nerozumně nechala promlouvat svůj osobní spor a kvůli němu podpořila i pád vlády. Netvrdím, že by snad neměla právo rozhodovat se podle svého vlastního nejlepšího vědomí a svědomí, nicméně osobní spor s předsedou strany, který vyústil v její vyloučení a její následné mstě spíše vypovídá o nerozumu.

Má-li Olga Zubová představu, jak zrovna její další zelená strana bude volena, je na omylu. Může sice získat hlasy antibursíkovců, ale těch bude menšina. Většina příznivců zůstane u pragmatického Bursíka, protože to byl on, kdo stranu dovedl do parlamentu.

Prakticky stejně na tom je Libertas. Osoby Tlustého a Schwippela jsou dostatečnou zárukou pro nevolení této formace. Strana, která se profiluje jako pravicová a chce získat hlasy těch, kterým není po chuti Topolánek nemůže spoléhat na lídry, kteří pomohli socialitstům shodit pravicovou vládu.

Vliv Vlastimila Tlustého v ODS postupně uvadal a příčiny toho, že Tlustý nakonec hlasoval proti vládě, leží v Topolánkově neuvěřitelné chybě. Tlustý pracoval dlouhá léta na ekonomické reformě a když mělo dojít na její realizaci, bylo jeho místo přepuštěno koaličním lidovcům.

Mirek Topolánek místo toho, aby si Tlustého přidržel a dal mu funkci třeba ekonomického koordinátora ve vládě, udělal pravý opak a získal tím velkého nepřítele. Vlastimil Tlustý se cítil zhrzen a řekl si, že může prorazit v jiné straně. Jeho šance jsou stejné jako šance Zubové.

Mezi procitnuvší politiky, kteří se vždy vynoří těsně před volbami a pokaždé v dresu jiné strany patří i Jana Hybášková. jednou se dostala do europarlamentu ve spojení s Josefem Zielenciem a od té doby prochází už několikátou politickou stranou, hnutím nebo sdružením, doufajíc, že jednou se jí konečně podaří získat vytoužené křeslo.

Jana Hybášková je prototypem politické turistky. Tou je i druhá Jana, europoslankyně Bobošíková. I ona kandiduje za několikátou stranu včetně přijaté kandidatuy na úřad prezidenta za komunisty. Ačkoliv jsou její názory rozhodně rozumné a pro pravicově smýšlejícího člověka přijatelné, odrazuje právě její stranická nestálost.

Postaviček a politických zombií se určitě ještě vynoří daleko víc. Všechny ale spojuje jedna vlastnost. Pokud jim ve volbách pšenka nepokvete, sbalí svých pár švestek, přestoupí jinam nebo si založí další stranu a znovu pokouší štěstí. Po dalším propadáku se vše opakuje.

Těmto lidem nedochází, že volič chce určitou stabilitu názorů a stabilitu značky. Fakt, že tito kandidáti často mění dresy a názory, stávají se komckými figurkami, kterým nakonec vůbec nikdo nevěří. Schválně, kolik nových stran zhrzených politiků se objeví před dalšími volbami?

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz