Zopakujme si, že dnes má Strana zelených v Poslanecké sněmovně pouze 4 mandáty z 200. V roce 2006 bylo sice zvoleno 6 zelených poslanců, ale 2 z nich již svou původní stranu opustili. U ODS i u ČSSD sice také došlo ke snížení počtu poslanců, ale stále jsou to strany, které mají přes 60 poslanců, t.j. každá tato strana více než 15 krát více než zelení. Přesto zelení žádají, aby měli ve vládě o 16 členech 3 ministry, t.j. téměř 20%.

Zelení, lidovci, unionisté a dříve odalisté si zvykli na to, že vždy měli v české politice větší slovo, než které jim dle výsledku voleb náleželo. Již v první Klausově vládě měli lidovci a odalisté téměř polovinu křesel, přestože volební podpora těchto dvou stran byla oproti ODS ani ne poloviční. V druhé Klausově vládě to bylo ještě horší. Za vlád sociální demokracie se tento fenomén mocensky "překrmených" stran podařilo trochu omezit, protože ČSSD měla vždy v záloze možnost obrátit se směrem ke komunistům.

Po volbách 2006 se ale situace opět vrátila do starých "vyděračských" kolejí. V koaliční Topolánkově vládě získala KDU-ČSL za 7% svých hlasů celkem 5 ministrů a zelení za 6% získali 4 ministry. ODS, která měla podporu 35% voličů měla pouze 9 křesel. Tato do očí bijící nerovnost v mocenském zastoupení jednotlivých stran ale našim "politologům" a "expertům" nikdy nevadila. Nikdy se nepozastavovali nad tím, že rovnost hlasů voličů je hrubě pošlapávána.

To povzbuzuje malé strany k tomu, aby v takové vyděračské politice pokračovali. Nyní si tedy Bursík se třemi poslanci řekl o tři ministry. Nesmyslnost tohoto požadavku je myslím každému jasná. Podle stejné logiky by měla mít ODS téměř 80 ministrů a ČSSD téměř 70 ministrů. Tomuto vydírání je nutné říci DOST. Nejlepší by bylo změnit volební systém na většinový. Potom by bylo tomuto vydírání konečně konec.