Někdo by mohl říci, že zas tak úžasná ta Holubová není, že spíše recykluje pořád stejnou machu, která jí sedí a kterou roubuje na každou roli. Jenže já - jako pamětník Pražské pětky - mám pro tuhle generaci slabost a její příslušníky pořád vidím očima pro mě tak zajímavých kusů 80. let.

Když ale říkám, že je velmi dobrá herečka, musím s povzdechem dodat, že jedna role se jí nevyvedla vůbec. Role Evy Holubové.

Zde bych mohl skončit, protože většina čtenářů určitě chápe, co mám namysli. Přesto se pokusím o pojmenování příčiny, kvůli které Eva Holubova svou roli Evy Holubové tak zpackala.

Její naturel ji vede do prostředí pražské intelektuální kavárenské levice (která o sobě neví, že je levice), kde patří k bontonu donekonečna omílat nadávky na Klause a pohoršovat se nad nekulturností národa, který si dovolí jíst hamburgery a nakupovat v supermarketu. Správný příslušník téhle snobské společnosti nejvíce oslní další nadávkou a pohrdlivým odsudkem. Všichni přestřelují a všichni to vědí.

S otevřenou pusou, suchem v krku a planoucím zrakem je ale poslouchá jedna duše prostá, která to vše vezme vážně a pak v opepřené podobě vytrubuje na veřejnosti. Netuší, že jejích terčů se tyhle sprostoty nedotknou, zatímco její spolustolovníci se ošívají, že tohle už trochu přepískla. Nikdo jí to ale neřekne.

Chudák ženská.