Včera skončila na pražském Kočkolandu třídenní estráda, ve které vystoupilo velké množství umělců se svými přesně nacvičenými čísly. Bohužel, chyběli artisté, ale mistři komického slova je zdatně nahradili.

Poté, co odmítl na estrádu přijet jeden ze včerejších nejvýznamnějších umělců světa, částečně jej alespoň nahradil opálený a vysmátý akciový eskamotér, který mezi přítomné zavítal ze země "smrdících důchodců" a Horatio Caina.

Rozdával úsměvy na všechny strany a ač je již také bývalý umělec, tajuplně naznačil, že je ještě příliš brzo hodit tak zvaně řemeslo na hřebík a že se ještě možná vrátí na naše umělecké nebe. Pravděpodobně chce rozšířit své umění v akciích ještě na další obory.

Vše běželo jako na drátku, aspirant na titul nejlepšího komika neměl konkurenci a adepti na jeho pobočníky buď z boje odstupovali anebo se pro jistotu vůbec nepřihlásili. Nejlepší komik si své pobočníky sám vybral a konstatoval, že přítomní pobočníky vybrali dobře.

Nakonec ale došlo k zádrhelu. Když nejlepší komik a jeho pobočníci patřičně prokázali svou náklonnost k rudé barvě, přítomní z nějakého záhadného důvodu nedali v hlasovací soutěži dostatek žetonů předepsané komičce, ačkoliv ta se může chlubit snad největší náklonností k rudé barvě, když před nedávnem vychvalovala umění čínských umělců a dávala nám je za vzor. Asi kvůli jejich hromadnému vystoupení na Náměstí nebeského klidu, kdy se řada čínských artistů nechávala vystřelit z děla.

Nejvíce zaujal spřízněný umělec ze spřízněné sousední země, který nabádal k stále větší kontrole vrcholnými orgány uměleckého svazu. Určitě měl na mysli bezpečnost práce. Na estrádě také zaujal velice zajímavý kousek, kdy do zdánlivě bezedného klobouku byly nalévány nepřetržitým proudem desetilitry vody z dvoudeckové skleničky. Přítomní návštěvníci právem odměnili tento kouzelnický kousek mohutným aplausem. A pak že neplatí, že zdroje jsou.

Dosti žertů a trochu seriózněji. Mnoho toho již popsali ostatní bloggeři, s jejichž názory ve velké míře souhlasím a nemá smysl popisovat prakticky totéž. Osobně si myslím, že je nemístné, aby premiér sousední země kritizoval vládu v jiné zemi za kroky, které činí v době krize. Pokud si myslí a navíc nám radí, že lékem na krizi je totální regulace všeho, pak se zapomněl v minulém režimu.

Naprosto nesmyslný je nápad řešit krizi skokovým zvýšením mandatorních výdajů. To naopak jen krizi prohloubí a navíc bude pro naši zem jako balvan při konjuktuře. Socialisté jakoby stále hráli s občany hru vybírat si jeko téma při různých volbách něco, co zvolení zástupci nemají šanci řešit.

V loňském roce uspěli v regionálních volbách s celostátním tématem. Nyní pří volbách do parlamentu chtějí zase použít celosvětové téma zaostřené na celostátní politiku, ač europoslanci jsou za prvé v zandbatelném počtu a za druhé nemají šanci ze svých bohatě placených postů cokoli změnit.

Ještě jedna zajímavost. Ačkoli šlo o sjezd ČSSD a tím pádem by se dalo očekávat, že se vše bude točit kolem této strany, tak o té se mluvilo minimálně a hlavním tématem sjezdu ČSSD byla ODS. Ukazuje se, že současná ČSSD, respektive její vedení je myšlenkově impotentní, neumí nic jiného než jen kritizovat, snažit se za cenu poškození pověsti naší země, ba dokonce za každou cenu dostat k moci a jen papouškuje, co vymyslí evrospští socialisté.

jak velké muselo být zklamání náčelníka, když loňské epochální a blyštivé vítězství znamenalo toliko čtrnáctiprocentní nárůst hlasů na 74%, když navíc neměl protivníka. Smutné je také to, že mnozí socialisté nenašli v sobě odvahu jít do boje o místopředsednické posty, například jeden z těch slušných (byť s komunistickou minulostí) socialistů, předseda sněmovny Vlček. Ale chápu. Je velice těžké aspirovat v ČSSD na vrcholnou funkci proti přání předsedissima. Až se na sjezdu bude ČSSD zaobírat vlastní stranou a o místo předsedy a místopředsedů se svede opravdový boj, pak to bude znamenat, že se ČSSD vrací k demokracii.