To je přesně princip, který v hojné míře používá Lidový dům proti svému úhlavnímu nepříteli. Zároveň stejný princip používá vůči svým voličům. Zcela záměrně představitelé Lidového domu lžou, ohýbají si pravdu k obrazu svému a snaží se touto lží přesvědčit své voliče o tom, jak je politický rival hrozný. Bohužel, proti lživému nařknutí je jen malá obrana, protože přesvědčení voliči nechtějí slyšet nic jiného, než názor vlastní strany.

A tak se Lidový dům snaží mezi svými voliči udržovat závist a nenávist vůči těm bohatším a úspěšnějším, vůči podnikatelům, vůči těm, kteří konečně začali dělat tolik potřebné reformy. Dalo by se říci, že Lidový dům udržuje své voliče v "permanentní nasranosti". Člověk, jsa ovládán negativními emocemi snadněji podlehne socialistické propagandě a nedokáže prohlédnout, že strká hlavu do lví tlamy a na vše doplatí dvakrát tolik.

Chcete názorný příklad? Jak libo. Stačí se podívat na spor mezi Lidovým domem a deníkem Právo. Šéfredaktor Práva Zdeněk Porybný zveřejnil v redakčním sloupku informaci, že je na deník Právo vyvíjen nátlak: "V posledních týdnech jsem byl z různých míst opakovaně varován, že pokud bude Právo pokračovat v dosavadním, údajně nepříznivém způsobu psaní o sociální demokracii, může přijít o inzerci firem, jejichž management je jmenován nebo ovlivňován státem."

Lidový dům neváhal a jeho předsedissimus svolal tiskovku, na níž obvinil Právo ze zaujatosti proti ČSSD, nazval tradičně levicový tisk provládním médiem, na který dolehla finanční krize a snaží se zalíbit vládě. Hned na to následovalo silné ohrazení, že ČSSD na nikoho nátlak nečiní.

Nevím jak vy, ale já ve větě Zdeňka Porybného nikde nevidím zmínku o tom, že by nátlak činila přímo ČSSD (celý Porybného text najdete v jednom z mých předchozích článků). Zároveň Právo zveřejnilo, že loňský rok byl pro tento deník po finanční stránce hodně úspěšný, ba snad dokonce nejúspěšnější za vcelku dlouhou dobu.

Následoval článek jako přes kopírák z pera průšviháře a poradce šéfa ČSSD Jiřího Vyvadila. I ten zopakoval lež o tom, že na Právo dolehla finanční krize (patrně ještě neměl čerstvé informace od svého šéfa) a přisadil si, že si Porybného pamatuje, když ho policie odváděla v poutech. Sice se ho tenkrát zastal, ale možná ta klepeta měl právem, hodil právník Vyvadil jedovatou slinou, zapomínaje, jak se dívat na člověka neodsouzeného. Ale co, vždyť to byl jen sprostý podezřelý. 

Dalším v řadě odsudků deníku Právo se stal politický turista, nyní šéf PR a marketingu ČSSD Petr Dimun. Ano, ten samý Dimun, který před více než rokem s alkoholem v krvi zavinil nehodu na pražském nábřeží a vinu svaloval na Topolánka a ODS. Prý ho ODS a Topolánek tak rozhodili, že se opil a v opičce řídil a neuřídil svůj vůz.

A opět následovala litanie lží v jeho článku, u kterého se zastavím o něco déle. "Šéfredaktor deníku Právo se nechal slyšet, že kdosi z ČSSD se vyjádřil v tom smyslu, že bude-li jeho deník nadále pokračovat v neobjektivním psaní, dojde k omezení inzerce od firem se státní účastí," píše Petr Dimun na stránkách ČSSD. Pokud Dimunovu větu porovnáte s větou Porybného určitě najdete několik rozdílů, především v tom, kdo nátlak činil.

"V jejím základu je činnost bývalého zaměstnance ČSSD, který je nyní jako redaktor Práva na ČSSD zaměřen a píše o ní způsobem poškozujícím nejen ČSSD, ale i deník Právo jako nestranné médium," pokračuje Petr Dimun. Ano, články o čistkách hejtmana Ratha ve Středočeském kraji poškozují ČSSD, protože vůbec o nich informují. Stejně jako informace o dosazování loajálních lidí na posty ředitelů bez výběrového řízení.

"...i některé sdělovací prostředky samotné si kladou otázku, zda redakční obsah a inzerce nejsou v deníku Právo těsněji propojeny, než je obvyklé (viz E15, 6.3.2009, str. 23, Názory)." Zde má Petr Dimun na mysli článek Miloše Čermáka. Při vší vůli ale nelze článek pana Čermáka považovat za stanovisko sdělovacího prostředku, protože jak sám Miloš Čermák uvádí na svém blogu a na Wikipedii, je novinářem na volné noze, který spolupracuje s několika tištěnými a dalšími médii. Jde tedy o soukromý názor.

"...nepřipadá v úvahu, že by ze strany ČSSD docházelo k ovlivňování svobody tisku," píše šéf PR Lidového domu. Opravdu? A co zásahy a stížnosti z Úřadu vlády za dob Paroubkování? To byly zcela určitě jen dobře míněné konstruktivní kritiky, které si adresáti špatně vysvětlili a zrušili televizní pořad nebo zbavili rozhlasového moderátora jeho pořadu. 

"Od šéfredaktora deníku Právo proto nyní očekáváme, že konečně sdělí jméno osoby, která údajně měla do svobody tisku v tomto deníku zasahovat, a jejíž jednání jej přimělo k všeobecnému očerňování ČSSD z jednání, které jí je bytostně cizí," končí "turista" Dimun svůj článek s "trefným" názvem "ČSSD nebude reagovat na provokace".

Zdeněk Porybný už krátce po zveřejnění svého příspěvku zcela jasně deklaroval, že nemá v rukou důkazy a proto nemůže jmenovat. V tom se Zdeněk Porybný od pohlavárů Lidového domu liší, protože ti velmi často a bez jakýchkoli důkazů obviňují své politické rivaly ze všeho možného. A že by různé zásahy a ovlivňování byly ČSSD cizí? Nenechte se vysmát. Vzpomeňte na prezidentskou volbu.

Jsem zvědav, kdo se jako další přidá. Zatím jsou to pucfleci, kteří jsou svému šéfovi přímo existenčně zavázáni, takže se dá jistá podlézavost a devótnost očekávat. Je zajímavé, že na postech poradců se nacházejí povětšinou nějací ztroskotanci či zoufalci, kteří žijí jen díky svému šéfovi a to napříč politickým spektrem. Současný PR šéf Lidového domu naplňuje obojí, ale co by člověk neudělal pro žvanec, když nic užitečného vlastně ani neumí? Nebo už snad celý Lidový dům začal používat denně lež jako jeho nejhlasitější hejtman?

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz