Jiří Paroubek plýtvá svým talentem a je ho v politice škoda. Tak ubrečeného politika by svět pohledal a svým přirozeným ublíženectvím by mohl konkurovat komiku Stanu Laurelovi. Ba i Vlasta Burian by bledl závistí, duo V+W by raději pověsilo herectví na hřebík a Jaroslav Marvan coby Anděl by pekelně klel.

Když jsem si dnes pro jistotu potřetí za sebou pustil video s jeho včerejší tiskovkou, okamžitě jsem si vzpomněl na jeden z dílů večerníčku o Rákosníčkovi, kde prakticky stejně lká zlobivý a neohrabaný dráček.

Zapomeňte na "Kdo z vás to má?", zapomeňte na památný projev, kde se Paroubek ohání zákonem o teplé vodě. Mít tenhle výstup před novináři v uplynulém století, tak by film S tebou mě baví svět mohl jen tiše závidět, protože by se Paroubkovo lkaní nad nepřízní médií muselo zákonitě stát komedií století.

A tak si to Jiří Paroubek vyřídil se všemi novináři. S televizí, s rozhlasem, s Mladou frontou, s Právem, dokonce i se Sportem. Tam všude nestojí o grandiózního vítěze regionálních voleb a když jim pošle článek, tak si představte tu nespravedlivost, oni mu ho neotisknou. To je nějaká svoboda slova?

Epochální vítěz Paroubek to má trochu pomotané. Chápejme to. On, který si za dob svého premiérování zvykl na mediální zájem a který si zvykl na to, že je denně k vidění v televizi a každý den o něm píše tisk, je najednou na druhé koleji. Najednou jsou média plná Topolánka a vlády, obzvláště, pokud naše zem předsedá EU.

Jíří Paroubek na tiskovce:
"Proč mi provládní levicový list nebo spíše list s levicovými, zatím levicovými čtenáři Právo nenabídl již pět měsíců po grandiózním vítězství sociální demokracie v říjnových volbách žádný rozhovor? A přitom rozhovory každý týden dělá a ne že ne, pane šéfredaktore. Takže kde je ta svoboda slova a názorů v této zemi? Platí jenom pro někoho nebo platí také pro opozici a šéfa opozice?"

Jiří Paroubek by si měl předně uvědomit, že ač je předsedou politické strany, která vyhrála regionální volby, tak je jen řadovým poslancem. Není ve vládě, není premiérem a není ministrem. Když byl premiérem, tak to byl on, na koho byla zaměřena pozornost a neslyšel jsem od Topolánka takový brekot, že je mu dáváno míň prostoru.

Svoboda slova není o tom, že mu nějaké noviny neotisknou článek, svoboda slova je o tom, když někdo noviny zastrašuje ztrátou inzerce, pokud budou psát o někom nepříznivě. Pokud Jiří Paroubek měří svobodu slova podle toho, kde mu zveřejní jeho "grandiózní a epochální" myšlenky, tak se musel pomást na rozumu.

Šéf Lidového domu nechápe, proč sportovní deník dělá v souvislosti s bitkou na fotbalovém stadionu a s policií mimo stadion rozhovor s ministrem vnitra, pod kterého policie spadá a neudělá ho s ním, řadovým poslancem, ale hlavně předsedou opoziční politické strany s odůvodněním, že deník píše o sportu a ne o politice.

Svoboda slova je také o tom, že si média mohou vybírat s kým rozhovor udělají a s kým ne. Není jejich povinností ptát se Lidového domu, zda s někým mohou rozhovor uskutečnit a ponechat prostor pro Paroubkovo vyjádření a už vůbec to nelze dávat do souvislosti se svobodou slova. Mimochodem, New York Times také nenabídly Paroubkovi rozhovor po grandiózním vítězství v říjnových volbách a přitom rozhovory dělají, ne že ne. Ba dokonce ani časopisy zahrádkářů a včelařů.

Bral se snad Jiří Paroubek za to, že pokud s ním nějaké noviny udělaly rozhovor, tak musí udělat rozhovor i s Topolánkem? Vadilo mu, když se tak nestalo? Díky svému věčnému ublíženectví je tento muž schopen skutečně s médii zatočit. Ostatně tím vyhrožoval už několikrát a sám potvrdil, že až ČSSD vyhraje volby do parlametnu, okamžitě změní tiskový zákon, aby si novináři nemohli psát co chtějí.

Dokonce ani univerzity o něj nestojí a nepozvou ho na diskusi se studenty. Jak k tomu velký Jiří přijde? On, který byl premiérem a má tak bohaté zkušenosti z náměstkování v RaJi, on, který by měl být oceněn Nobelovkou za objev, že dluhy se neplatí. Jestli ono to také nebude tím, že univerzity jsou apolitické a politická agitace nemá na akademické půdě místo.

Pokud skutečně volby vyhraje a stane se premiérem, pak bude muset být ve všech médiích alespoň třikrát denně a běda, pokud nebudou média informovat příznivě o něm a jeho straně. Pod cenzurou Lidového domu budou konečně média dodržovat svobodu slova a jestli ne, tak přijdou o inzerci od státních a polostátních podniků.

Představte si, jaký šok by pro Jiřího Paroubka byl, kdyby se novináři domluvili a v rámci svobody slova na jeho tiskovku nepřišel ani jeden. Nejhorším trestem pro tohoto mocí posedlého diktátůrka je mediální ticho. Co vy na to, páni novináři? Aspoň týden...