David Rath postupně upřesňuje svou loterii. Bude se vybírat (losovat) dvakrát do roka a peníze vždy do losování (i po něm) budou "schovány" na Rathově účtu (a budou přinášet úroky). Žadatel musí být Středočech a sociálně slabý. "Jednou to může být několik set tisíc, podruhé jen několik desítek. Bude záležet na tom, jak budou žádosti naléhavé," upřesňuje svou loterii David Rath.

A jak si představuje využití své loterie? "Rodina má nadané dítě, které dobře hraje na housle, kytaru nebo třeba zpívá. Ale nemá peníze, aby jelo na soutěž, na festival. Zajistím, aby se tam dítě dostalo, aby mělo ubytování. Nebo mohou být z peněz hrazeny studijní pobyty pro děti ze slabších rodin."

To je sice hezké, že David Rath zaplatí cestu a ubytování, ale zapomíná na jednu věc. Dítě nejdříve musí být na takovou soutěž vybráno a to už Rath zajistit nemůže. Každopádně se okruh možných obdarovaných radikálně zužuje.

Vozíčkáři by prý mohli dostat příspěvek na invalidní vozík. Hezké, ale od toho máme na úřadech sociální odbory a vozíčkáři (a nejen oni) mají svůj Svaz tělesné postižených. Tyto organizace mají víc prostředků a možností jak pomoci než dvě losování za rok.

Je celkem jasné, že David Rath obdrží zpočátku velké množství žádostí, ať už opravdových nebo myšlených jako kanadské vtípky. Postupem času bude počet žádostí klesat, protože si lidé uvědomí, že daleko větší šanci na nějakou pomoc budou mít od úřadů nebo dobročinných organizací než se spoléhat, že se na ně usměje v Bingu losovací sluníčko Rath.

Od Davida Ratha je to jen populistický krok, který mu má zajistit další zvolení. Klidně se vsadím, že před volbami bude jeho loterie nejštědřejší. Na jednodušší voliče to snadno zapůsobí - vždyť žádný politik přeci svůj plat nerozdává, jenom Rath.

Popularitu si prakticky stejným krokem zajišťovala u chudých v Argentině Eva Perón. Tam to bylo vylepšeno tím, že každý zaměstnaný odváděl ze svého platu "dobrovolné" příspěvky na loterii, ve které bylo vylosováno nějaké přání, které bylo následně z peněz všech splněno.

Populismus, nic než populismus. Dát trochu a udělat mediální divadlo. Pokud by Davidu Rathovi skutečně šlo o charitu, tak by to udělal tak, jako ostatní politici, nezištně. Vždyť prakticky všichni politici přispívají na charitu, někteří mají dokonce své vlastní nadace, ale nedělají kolem toho mediální humbuk.

Na tomto příkladu je vidět, že Rathova dobročinnost není skutečná a opravdová, že to je jen snaha o zviditelnění se. Snaha dostat se do příznivého světla a zajistit si politické body. Existuje mnoho možností jak pomoci svými penězi chudým, ale o tom by média nepsala.

David Rath není lidumil, je to obyčejný pokrytec, arogantní narcis a hulvátský populista.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz