Jedna tvář, jedna strana, jeden názor. Takovým transparentem vítali konzervativci socialisty na jejich sjezdu u vchodu. Bohužel, první den sjezdu jim dal hluboce za pravdu.

Diskuse byla z programu vyškrtnuta. Stanovy se změnily tak, jak si to jediný kandidát na funkci předsedissima přál. Už jej nebudou volit všichni členové ČSSD, ale opět uzavřená a tím pádem snáze kontrolovatelná skupina delegátů.

Přitom sám před dvěma lety prosadil přímou volbu jako výraz modernizace strany. Po odložení přímé volby k ledu se celá modernizace ČSSD smrskla pouze na výměnu manželky předsedissima za mladší a atraktivnější model.

"Aby byl všemi kraji navržen jen jeden kandidát a lidé o něm pak hlasovali přímo, to by bylo jak za Josifa Vissarionoviče Stalina, taková volba nemá význam. Minulý sjezd schválil přímou volbu předsedy strany. Vzhledem ke skutečnosti, že nebyla zároveň schválena přímá volba předsedů krajů, a zejména okresů, nezdá se přímá centrální volba předsedy příliš funkční," zdůvodnil spolustraníkům obrat o 180 stupňů současný a budoucí šéf.

Nejdříve se socialisé poplácali po ramenou, jací že jsou to kabrňáci, protože právě oni přivedli Českou republiku do NATO a Evropské unie. Skvělé. Jako by trenér za rozhodnutého stavu v nastaveném čase provedl taktické střídání a hráč se pak všude chlubil, jak jeho zásluhou tým vyhrál, ačkoliv za minutu, co byl na hřišti, balon nepotkal. Socialisté se vždy rádi chlubí cizím peřím.

Kdyby alespoň Paroubek tak očividně nelhal: "Postupně klesala nezaměstnanost, v posledních letech jsme dokázali plnit maastrichtská kritéria i konvergenční program. Byl vyčištěn bankovní sektor, proto čeští střádalové nezažili deziluzi a krizi jako ti američtí, britští či v jiných zemích." Maastrichtská kritéria nebyla za vlád ČSSD splněna nikdy, nezaměstnanost se za vlád ČSSD celkově zvýšila ze 4.28% v roce 1997 přes 9.9% v roce 2003 na 6% v roce 2008. Vyčištěním bankovního sektoru myslí socialisté pravěpodobně násilné převzetí IPB, její bleskový prodej za korunu a neomezenou státní záruku a následnou arbitráž, kterou socialisté prohráli.

Naprostou většinu Paroubkova projevu zabrala kritika vlády a vychvalování vlastního programu na boj s krizí, který, pokud by byl převeden z papíru v realitu, znamenal by pro tuto zemi skutečnou pohromu srovnatelnou jedině s ničivou silou vlny tsunami: "V intenzivní spolupráci s provládními médii se Topolánkovi podařilo zakrýt, že existuje protikrizový program ČSSD a že on sám žádný plán nemá. Buď lhali, nebo jsou slepí a kolosálně neschopní," neopomněl Paroubek obvinit média z práce v žoldu ODS.

Opravdu si ČSSD myslí, že krizi zažehnají miliardy rozdrobené na pár korun důchodcům, zvýšení daní a sociálních dávek? Naopak stát potřebuje právě nyní podpořit podnikatele, kteří dávají lidem práci a uskutečnit investice do budoucna. Čím víc lidí si bude vydělávat, tím míň bude muset stát hradit na dávkách v nezaměstnanosti. Skoro mi až přijde, že plánem ČSSD je krizi co nejvíce prohloubit a zodpovědnost hodit na vládu.

Rozumně uvažující lidé ale nemohou skočit na to, že za krizi může ODS. Proto bylo nutno všem zavřít ústa a proto bude předsedissimus volen toliko delegáty. Těmi budou pochopitelně lidé, kteří mají díky ČSSD nějaký pašalík a jen velice neradi by o něj přišli. Tak si Jiří Paroubek zajistí další zvolení, třeba i to doživotní.

Na závěr se nechal majitel sexy mozku unést a dokonce se blahoskonně snížil až k sebekritice. To aby ti váhající si pomysleli, jakého že to mají chlapáka za předsedu, když dokáže přiznat i chyby:

"Vím, že to se mnou není lehké." - To může potvrdit každý, kdo s Jiřím Paroubkem jednal a na něčem se dohodl. Nic není tak nejistého jako dohodnutá dohoda s Paroubkem.

"Jsou chvíle, kdy mi spolupracovníci nerozumí." - To je pravda. Málokdo stíhá sledovat veškeré průzkumy veřejného mínění, aby věděl co právě předseda prosazuje a co si právě teď myslí, protože předseda je schopen změnit názor o 180 stupňů několikrát za den. Například 12.2. tvrdil, že po dobu předsednictví nevyvolá hlasování o důvěře vládě a včera tvrdil pravý opak, pokud sežene hlasy "rebelů". Jak ale tyto poslance Paroubek označí? Zrádci a zaprodanci nebo konstruktivními poslanci?

"Vím, že se mohu mýlit." - Ale Paroubek se nikdy nemýlí. Má přeci poslání od vyšší bytosti. Ano, mýlí se každý, ale kdo si myslí, že se předseda někdy mýlí, toho je potřeba potrestat, za to, že na chybu, za kterou beztak může kritik, upozornil.

Je to smutné. Nejde o to, že ČSSD vyhrála volby, to je v demokraciích celkem normální, že se u kormidla střídají dvě nejsilnější strany. Tragedií je, kdo socialisty vede. Do sebe zahleděný, neskutečně po moci toužící politik okresního formátu s napoleonským a mesiášským komplexem, prosazujícím za program populismus nejhrubšího zrna, který je ochotný pro své opojení z moci spojit se s kýmkoli.

Chce-li být ČSSD opět slušnou stranou, měla by se podobných vyžírků a po komunismu toužících aparátčíků urychleně zbavit. Dříve nebo později na ně dojede a pak bude s hrůzou zjišťovat, že onen epochální vítěz je doživotním vůdcem a na čistotu názorů dohlíží další narcisistní a kariéristické typy jako Rath, Zaorálek nebo Dryml.

Pak by to mohlo snadno dopadnout jako ve Venezuele, kde tamní tyran a diktátor, jinak kamarád našeho prvního socialisty Chavéz usiluje o změnu ústavního zákona, aby mohl stále zastávat prezidentský post, protože mu prý chybí deset let k dokončení socialistické revoluce. ČSSD k napodobení učinila velký krok.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz